V pasti

Jasně, je tam špatný počasí, je to severský, depresivní, je tam mrtvola, svítí se tam baterkama, to je dost důvodů proč kolegové seriál vynáší do nebes. Pravda je však taková, že mně už nebaví jak se tvůrci dokola jedou ty samé atributy. Navíc už jsem zažil hnusnější počasí, depresivnější kriminálky, napínavější kriminálky i scénaristicky propracovanější šlágry. Je legrační poslouchat dialog o tom, že v dané odříznuté vesnici jsou jen tři policajti a pak vidět jak si tři policajti volají na pomoc další policajty. Další dojetí mně připravil scénář, kdy počet podezřelých začal pomalu převyšovat počet obyvatel vesnice. No abych jen nehaněl jednu věc měl seriál fakt kvalitní, reklamu.... ne dělám si srandu, napsané postavy a vztahy mezi nim,i to bylo zajímavé a je to spolu s hereckým výkonem všech zachráná hůl tohoto seriálu. Někde mezi dvěma a třeba, ale aby mně nesoudný fanatik malarkey nenalil do piva jed, dám radši tři. (02.02.2018)

Chladné, ponuré, ťaživé, vcelku komorne ladené. Typicky severské atribúty, ktoré v rámci svojej tvorby tak často (a umne) používajú. Islanďania ma touto detektívnou jednosériovkou (čo je mimochodom formát, ktorý som si v poslednej dobe do značnej miery obľúbil) plne presvedčili, že v tomto smere nijak nezaostávajú za svojimi kolegami švédskymi či trebárs dánskymi, ktorí sú v tomto smere predsalen zbehlejší. Príbeh je dostatočne pútavý, konania a motivácie jednotlivých postáv maximálne uveriteľné, atmosféra ťaživá, tempo akurátne, prostredie svojim spôsobom priam fascinujúce (i keď z tej ustavičnej zimy by ma asi šľak trafil). Ma to skrátka všetky potrebné atribúty remeselne dobre zvládnutého seriálu, vrátane kvalitne napísaných a dobre zahratých postáv. Osobne sa mi síce ešte o kus viac páčila švédska seriálová novinka Midnattssol podobného rázu, ale to je už viacmenej len vec vkusu, a tomuto počinu naozaj niet príliš čo vytknúť (hoc musím sa priznať, že keď sa to preklenulo zhruba do druhej polovice, prišli na mňa i kritickejšie momenty kedy mi to začínalo chvíľami už liezť krkom, avšak záver túto jemnú "pachuť" napravil). Koniec koncov som si túto chladnú islandskú detektívku užil, a to pomerne dosť. 85% (27.05.2017)

Je tu tak moc žánrových věcí, až mě to vlastně zlobilo. Bylo to jak jet nějaký check list typického krimi filmu: Městečko kde se všichni znají a mezi nimi vrah - check - podezřelí chlapíci tu chtějí něco stavět a změnit ráz městečka - check - nene! Detektiv co má rodinné problémy, to jsem tedy nečekal. Check. (09.08.2018)

Když v polovině 80. let hledaly Sovětský svaz a Spojené státy vhodné místo pro setkání svých nejvyšších představitelů, zahájení mírových rozhovorů o snížení jaderných arzenálů a ukončení studené války, volba nakonec padla na Island. Klidnější a bezpečnější místo s příjemně provinční atmosféru byste hledali těžko. Seriálový příběh se navíc neodehrává v metropoli Reykjavíku, ale malé osadě mezi oceánem a vysokým pohořím. Místní policie se věnuje spíš urovnávání sousedských sporů a jeden by snadno získal dojem, že je skoro i zbytečná. Nález lidského trupu v rybářské síti představuje katalyzátor dění, při kterém vyplavou na povrch dávné křivdy, selhání a nenávisti. Ukáže se, že leckterý z nenápadných a vážených obyvatel obce má co skrývat a čeho se bát. Ne každý z návštěvníků, kteří připluli trajektem, má počestné úmysly, a sněhová bouře, jež odřízne osadu od civilizace, jen dovrší atmosféru strachu a nervozity. Původně jsem dal jen 4*, protože seriál mi na první pohled nepřišel výjimečný. Zároveň jsem ale uznával, že je poctivě napsaný i natočený. Jde jednoznačně o kvalitní zástupce severské krimi s výraznou atmosférou a bez kiksů, které by stály za zmínku. Když jsem si ale uvědomil, že za vznikem série stojí produkce země s tak malým počtem obyvatel, nemůžu jinak, než sáhnout k páté hvězdičce. Island zkrátka jede... Celkový dojem: 90 %. (11.04.2018)

Islandský levoboček britského ambiciózního seriálu Fortitude. Vzájemná podoba jde tak daleko, že v době všech těch západních remaků seriálových severských noirů by jeden tak nějak očekával, že Britové si to prostě převzali. Není tomu tak, ona až zarážející podoba (stylem, tématy, charaktery, atmosférou apod.) je čistě náhodná. A Island z tohoto duelu vychází jako vítěz, byť ne jednoznačný. V jeho prospěch hraje především to, že u něj ta echt severská odosobněná chladná chmurnost přeci jen působí přirozeněji a tak nějak více podmanivě; vlezlý chlad, skučící vichry, zasněžené širé dálavy, rozeklaný fjord, vzdouvající se moře... Ne, s působivým genius loci tento seriál opravdu problém nemá. Jeho druhým velkým trumfem je obsazení hlavní role mlčenlivým „sem tam zamručím“ vnitřními démony sžíraným medvědem s nevyřešeným osobním životem. Snad nejklišovitější možný archetyp severské krimi je tu však podán/zahrán tak, že většího sympaťáka aby pohledal. Takovou míru empatie má v sobě snad jen Skarsgårdův River. Mezi jednoznačné zápory patří další z poznávacích znamení veškerého severského noiru; a to z prstu vycucaná překombinovanost a navzdory ní i tak přílišná průhlednost toho všeho; zde ovšem do značné míry dána sympatickou civilností v motivacích a činech. Neuškodilo by zkrátit to o epizodu (nikoli konkrétní, ale v každé by se nějaká ta scéna v podobě výplňkové vaty našla). Přesto velká spokojenost a jakkoli to je tradiční severská krimi se vším dobrým i špatným, co to sebou nese, tak svébytný islandský naturel tomu přeci jen dává punc svěžosti oproti především dánským souputníkům. (22.06.2016)