Luna, La
Luna
The moon
La luna
Režie:
Bernardo BertolucciKamera:
Vittorio StoraroHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Jill Clayburgh, Matthew Barry, Renato Salvatori, Fred Gwynne, Alida Valli, Franco Citti, Roberto Benigni, Carlo Verdone, Tomas Milian, Laura Betti, Mimmo Poli (více)Obsahy(2)
Řím, drogy a opera. Studie nezdravého vztahu mezi matkou a synem v režii Bernarda Bertolucciho. Operní zpěvačka Caterina Silveriová se po smrti manžela stěhuje z New Yorku do Itálie. Bere s sebou i patnáctiletého syna Joea. Caterina se v milovaném Římě brzy zcela pohrouží do práce na Verdiho operách. Jako blesk z čistého nebe však záhy přichází zjištění, že se Joe dostal do špatné společnosti a je závislý na drogách. Zoufalá matka se snaží napravit důsledky své nevšímavosti a všemi možnými prostředky syna závislosti zbavit. Společně se vydávají na cestu po Itálii, navštíví Verdiho dům. Vztah dvojice brzy překračuje hranice vztahu matky a syna a zároveň na povrch vyplouvá staré tajemství, které postupně získává na důležitosti...
Osmý film Bernarda Bertolucciho předcházela skandální pověst, podobně jako další režisérovy snímky ze 70.let – Poslední tango v Paříži (1972) či Dvacáté století (1976). Italská cenzura byla sexuálním napětím mezi matkou a synem natolik pobouřena, že Bertoluccimu zprvu znemožnila natáčet v Itálii a do hlavních rolí obsadit italské herce. Obsazení titulních herců Američany bylo tak východiskem z nouze, pro Matthewa Barryho, který hraje Joea, se jednalo o filmový debut. Snímek je věnován scenáristovi Francovi Arcallimu, který byl spoluautorem námětu Luny a zemřel v průběhu jejího natáčení uprostřed práce na Leoneho filmu Tenkrát v Americe.
(Česká televize)
Recenze (21)
Při sledování Luny jsem měla neutuchající pocit, že se dívám na budoucnost poloviny současné "alternativní" produkce. Film je takřka studií toho, co se stane s filmem, jehož estetická přitažlivost, dobré herectví, kontroverzní téma nebo poněkud konfúzní scénář, který by bylo možné zaměnit s originalitou, by podle mých představ mnohé v době vzniku mohly přesvědčit, aby ho považovali za kvalitní. V případě Bertolucciho Luny zůstane po absolvování zkoušky času chatrná kostra nepřesvědčivých postav s mlhavými motivacemi, nepočítáme-li za motivaci snahu vsunout co nejvíc rozporuplných motivů (drogová závislost, smrt, incest, nezletilý sex aj.) do jednoho snímku, zcela nepochopitelná neschopnost vizuálně i významově vytěžit výhody poskytované prostředím Říma či opery, klišé a samoúčelné přepjatosti. Ve výsledku tak slabý podprůměr. ()