Přiznání

Námět je bomba, o tom žádná, ale v tom provedení mi chybělo trošku víc důrazu na originálnost, abych si mohl říct, že koukám na něco vysloveně dobrého. Martin Freeman je určitě dobrej vyšetřovatel, on je vlastně dobrej všude, kde se zjeví. Horší je to ale s tou kamerou, která zřejmě chce odkazovat na oblíbený dopolední pořad ze Západního Německa - Lenssen a spol. Mně to strašně vadilo. Vyklepané, rádoby v tématu, takovej ten druh kamery, co kmitá divákovi před očima a snaží se vytvořit důraz na skutečnost, jako kdyby divák byl přímo u dění. Hodně jsem s tím bojoval a když už jsem to přijal, tak jsem vlastně bojoval s tím, že s tím případem Angláni brousí kudlu docela dlouhou dobu a mohli by to típnout klidně o dva díly dříve. Námětem precizní a přesné, leč zpracováním lehce okoukatelné. (11.11.2020)

Jak je u anglických kriminálek zvykem, ani tentokrát nejde o klasickou detektivku, jako spíše o rekonstrukci skutečného případu. Pět dílů by asi stačilo ale pořád herecky vynikající s výborným scénářem. Bohužel napětí chybí a přeci jen zde nechybí zbytečná výplň, zpomalující průběhu jinak poutavého příběhu. (06.06.2023)

Série se dá rozdělit do několika mikro sérií. První dva díly se zabývají samotným vyšetřováním, které se mnohdy dost táhne, a i na poli dvou dílů dokáže nudit. Od třetího dílu se dostáváme k soudnímu procesu, kde se postupně ukazují chyby ve vyšetřování, a jejich následky na samotný výsledek soudu. Do popředí se tak dostávají i postoje jednotlivých zúčastněných a začíná se klást důraz na charaktery pozůstalých a kriminalistů. Závěrečné dva díly se pak zaobírají následným vyšetřováním v rámci policie a soudním procesem, který proběhl až několik let po vraždě. Ani jeden z těch šesti dílů nedokáže dostatečně nadchnout a vtáhnout do děje. Freeman je herecky stabilní, ale některé z vedlejších postav jsou občas otravné, a nedokážete se tak dostatečně vcítit do jejich traumat. Dokumentární styl občas spadá do až přespřílišného vyprávění a začínáte si říkat, že by možná stačilo i o jeden až dva díly méně. (08.11.2020)

Definitivní komentář doplním po posledních dvou dílech, ale už teď předpokládám, že ani ty mne nezklamou. Jestli mne to o něčem přesvědčuje, tak o tom, že ani v Británii právo v první řadě nehájí spravedlnost a ti, kteří ho uplatňují, často hájí především sami sebe. A ten, který chtěl mít především čisté své svědomí, že případ opravdu důsledně vyšetřil a že jiné zločiny nezůstanou nevyšetřené, čelí perzekuci. Bezmoc je největším zdrojem vzteku. Edit: Po dokoukání dojem zůstává stejný aneb právní systém slouží především právnímu systému více než lidem zjevně všude na světě. Opravdu se mi chvílemi otevírala kudla v kapse, zvláště když Fulcher byl perzekvován, zatímco s vrahem bylo nakládáno div ne jako s obětí systému. Má to alespoň částečně dobrý konec (ne pro oběti, samozřejmě), ale stejně mi potom bylo dost mizerně. (31.10.2020)

Námět je vynikající, stejně tak obsazení, ale v porovnání s mnoha jinými minisériemi tohoto typu (nejen britskými, ale přece jen zejména), Přiznání z toho vychází jako jasný nevítěz. Nicméně, stopáž je zvolena úplně akorát (nepřesahuje padesát minut), zpracováno je to téměř perfektně a finále má opravdu sílu. Každý den mě vtáhl a ve výsledku jsem opravdu velmi spokojen, ale jsem taky zmlsaný o fous kvalitnějšími produkcemi. Přiznání přesto stojí za pozornost, a zdaleka ne jenom proto, že jde o skutečnou, velmi nepříjemnou událost. Je to prostě dobré a na jeden zátah by to možná bylo ještě o něco lepší. 80%. (23.02.2021)