Ichi the Killer

Rozhodně nemám nic proti japonské kinematografii, ale tato přehlídka úchylů, krve a vůbec samých podivností mě takřka ničím nezaujala. Snad jen tím, že tohle ještě nikdo nenatočil a zřejmě už ani nenatočí. Nemám nic proti násilí ve filmech, ale tady mi to přišlo samoúčelný a o ničem (i když některá mučeníčka byla pěkně morbidní:)). (09.05.2007)

„Keď niekomu ubližujete, nemyslite na bolesť, ktorú cíti. Sústreďte sa na potešenie, ktoré máte z jeho bolesti.“ Jedálny lístok z vyberanej kuchyne. Pretnutie krčnej tepny, amputácia jazyka, vylievanie žeravého oleja (po príprave vyprážaných kreviet) na muža (za háky zaveseného zo stropu), skackanie na jednej nohe (čo sa stalo druhej?)... a už som sa zmienil o tom, čo tu robia mužom s penismi? Dá sa človeku vôbec odtrhnúť ruka? Nálož WTF brutalít je taká vysoká, že proste "musím" dať 80%. (30.07.2005)

krv, všade krv! mučenie, sekanie, týranie, rezanie a striekanie . . . japonský "tarantino" servíruje krvavú polievku pre silné žalúdky, no robí to s humorom, comixovým nadšením a citom pre doťahovanie motívov, budovanie príbehu, zvláštne postavy a uzatváranie jednotlivých osudov - takže je na míle vzidlaný lecným krvavým béčkam a druhotriednym splatterom; (10.09.2008)

"Kakiharo! Co si kurva myslíš že děláš?" "Oh, jenom takové malé mučení..." Na Miikeho Opus magnum jsem se opravdu těšil. Trailer mě potřebně namlsal a jak taky nebýt natěšený na film, který posunul hranice filmové únosnosti zase někam (o hodně) dál, než jsme do té doby byli zvyklí. Problém ovšem je, že Miike všechno to násilí nedokázal rozumě ukočírovat a neskutečně celého Itchio předimenzoval. Místo toho správného fyzického násilí (které třeba funguje tak výborně v Suicide Circle) nám servíruje až komiksově přehnanou umělou stylizaci, kdy krev stříká na dvacet metrů daleko, střeva létají na všechny strany, ale tu pravou bolest a zoufalství z toho prostě cítit není. Samotný příběh, který se točí okolo likvidace jedné Yakuzácké buňky, není jinak nic extra a slouží spíš jako taková absorbční vata okolo všech těch krvavých jatek. Co ale drží Ichiho na nohou jsou výborné postavy, kdy snad každý druhý na place je neskutečný úchyl a pokaždé, když se objeví sám velký megazmrd Kakihara, si můžete být jistí, že teď se teda budou dít věci. A ten ústřední song je chytlavý jako blázen. (10.09.2007)

Poměrně přesně vystihl v několika řádcích jádro pudla JFL: "...na dílo brakového režiséra je film v postavách příliš propracovaný, v užití a stylizaci násilí příliš důmyslný a v závěru až příliš matoucí a zcizující. Miike totiž moc dobře ví, co dělá, a ze všeho nejradši manipuluje diváky. Ichi je jeho sonda do diváckého vnímání násilí." - ano, ale právě proto vnímám, že tohle dílo neobstojí jako samostatný film, je to jen vytříbeně provokativní, nevyžádaný příspěvek do pomyslné společenské diskuse, což je přesně ten nešvar, který v mých očích rozděluje režiséry (i všechny ostatní umělce) na svrchované, nekompromitující se tvůrce a na samozvané společenské komentátory, vychovatele a mentory. Ten druhý přístup vpodstatě zneužívá a limituje umění, ať už záměrně nebo z nepochopení jeho skutečné povahy a nedozírných možností, a deklasuje díla na pouhé manipulační nástroje nebo přepravní nosiče názorů. Jenže když si pouštím film, s ničím menším se nespokojím, i kdyby to bylo vyrobené sebezajímavěji. (02.12.2014)