Na černé listině

Určite sa to realistické zobrazenie vážnej témy s prívetivým, nadneseným humorom dnes zdá mnohým dnes už absurdné, ale vtedy to tak bolo a 'zakazovalo' sa takmer všade. Film je tým realistickejší a uveriteľnejší, že jeho stvorenie mali a svedomí ľudia, ktorí si tieto somariny museli pretrpieť. A nebolo lepšieho podania ako zobrať si na mušku tento problém s výsmechom a satirou. Veď už samé o sebe je to na zaplakanie. K dokonalosti by som prihodil ešte pár zrniek humoru. 80%. (07.12.2007)

Smíšený pocit nenastává pouze ve chvíli, kdy se vám tchýně zabije ve vašem novém autě, ale zmocňuje se vás i tehdy, jestliže 45 minut umíráte nudou a poté si nenasytně vychutnáváte svižné a přesvědčivé dialogy s originálními gagy. The Front je bohužel tento případ. Rittův charakteristický rukopis se v první části utápí v záplavě mdlých dialogů, během nichž se sice divák dozví něco o mccarthyově epoše, ale nutkání sledovat hodinky je bohužel až moc časté. Druhá část však razantně mění svojí tvář a divákovi štědře servíruje jeden skvostný okamžik za druhým. Skvěle zrežírovaná je kontrapozice humorných situací s těmi dramatickými. Závěrečná věta Howarda Prince, která vypoví o této antikomunistické éře víc, než 50 politologických knížek dohromady je lahodnou třešničkou na dortu. Velmi specifický film. (16.11.2013)

Kto môže najlepšie nakrútiť film o „čiernej listine” , ako ten, ktorý sa na nej v skutočnosti ocitol ? Martin R-I-T-T by teda mohol rozprávať, keď bol skoro v totálnej RITI ! Aj iní vo filmovom ansámbli. V 50. rokoch si Výbor pre neamerickú činnosť „posvietil” na osobnosti zo zábavného priemyslu, ktoré by mohli sympatizovať s komunistami. Následne vytvorili B.L.A.C.K L.I.S.T, kde si mohli vynájsť každý svoje meno. Nachádzali sa na ňom ako herci, tak aj scenáristi. A tento film rozpráva o tom z dvoch pohľadov. Jednak o pokladníkovi Howardovi Princovi, ktorý sa vydáva za televízneho scenáristu, ktorým v skutočnosti nie je, totiž jeho priatelia ho požiadali, či by im takto nepomohol, že oni budú písať, a on si publicitu ukradne pre seba, skrátka každý má právo na svojich „5 minút slávy” . Spisovateľa, ak odstavia na druhú koľaj, tak stále môže pokračovať vo svojej obľúbenej činnosti, trebárs pod pseudonymom, alebo poprosí kamaráta. A čo herec. Aké má on možnosti ? Určite horšie ! Jedine uviazať si slučku na krk a obesiť sa na najbližšom strome ? Vyskočiť z okna ? Hodiť sa pod vlak ? Asi tak nejak, pokiaľ je labilnejšej povahy, urobí to. HECKY BROWN má na to podobný pohľad. Trošku chaotickejší strihovo, lepší v scenáristickom uchopení, za prispenia WOODYHO a ZERA ide o brutálne úprimný film, ktorý nenecháva nič na náhodu, ale ponúka možnosť exkluzívneho nahliadnutia, ako sa cítili osoby, ktoré sa ocitli na nepeknom vysvedčení... (17.02.2018)

Válka je určitě lepší za studena, její nepsaná pravidla se dají snadněji obcházet, dopad na obyvatelstvo není tak fatální, plyne z ní více absurdních situací k hořkému pousmání a jak vidno, rozšiřuje i pracovní příležitosti... Zajímavý byl hodně podobný postup znepřátelených stran v boji proti vlastním občanům - způsob nátlaku a záludnost metod, vedoucích k nedobrovolné spolupráci - jako by se domluvily, jen reakce obětí se lišily, zatímco Američané se prohladověli k sebevraždám, našinec se samovzdělával u přikládání v kotelnách a čekal, až se to přežene. A právě v takové době se pohybuje náš malý hrdina, Woody Allen ♥, který si přilepšuje dobrými skutky pro scénáristy s levicovým škraloupem, čímž poučuje i baví zároveň a dokonce si najde čas i na lásku... Není to úplně ten Woody, jako ve svých filmech, ale jsem si jistá, že některé vlastní nápady do scénáře protlačil, za všechny: "Jde ti jen o úspěch!"... "To mi snad má jít o neúspěch?", nebo "Stačí jen jeden, co řekne NE!"... "A co mám dělat?"... "No být ten jeden!" :-) (22.04.2014)

Tohle skutečně nerežíroval a nenapsal Woody Allen? Vsadil bych se, že ano. Intelektuální, konverzační, vtipné...všechny atributy jeho typických komedií. Výborný humorný film s vážným obsahem. Je totiž zajímavé podívat se na padesátá léta 20. století jakoby z druhé strany a paušalizovat k úsudku, že tahle doba po skončení druhé světové války byla celospolečenským přituhnutím a jakousi normalizací režimů plošně, napříč panujícími diktáty. Šílenství mccarthysmu se sice nevyrovná běsnění nastupující lidově-demokratické vlády pracujícího lidu, ale klidným milníkem americké poválečné historie rozhodně také není...jak ukazuje třeba zrovna tenhle vynikající film (s obdobnou tématikou se můžete setkat kupříkladu ještě ve strhujícím černobílém dramatu George Clooneyho Dobrou noc a hodně štěstí či taktéž v komediálně laděném Darabontově Majesticu či praštěné komedii bratrů Coenů Ave, Caesar! a samozřejmě v životopisném dramatu Trumbo...) (13.07.2007)