Majestic

Jak jsem tak předevčírem sledovala "Majestic", připadala jsem si, jako bych sežrala obrovský krémový zákusek, spláchla to colou, jako nášup si dala mléčnou Milku, požvýkala pytlík karamelů a navrch pochroupala hrst kostkového cukru. Mám ráda sladké, ale všeho moc škodí a v tomhle filmu je skoro všeho moc - moc vlídnosti, moc lásky, moc blbosti na straně zla, moc patriotismu a hlavně moc patetických projevů, potlesku, transparentů, pochodové hudby a freneticky šťastných výkřiků. Je to tak sladké a milé a plné ideálů, až by životem otřískaný Evropan blil. Na druhou stranu je dobré se občas nechat dojmout pohádkou, připomenout si, co je správné a jak by vypadal ráj, kdyby existoval: jako americké maloměsto plné přátelských, usměvavých lidí, vždy ochotných podat pomocnou ruku. Pro mě nejslabší Darabont (měl by se nadále věnovat pouze předlohám Stephena Kinga) a nejsilnější Carrey (on umí hrát i bez tlemení, pitvoření, ksichtění a celé té mimicky přemrštěné gymnastiky, volejme hallellujah!). Čtvrtou hvězdičku dávám se značným sebezapřením - chtělo to najmout zdatného střihače, co by ušmiknul tak 45 minut natahování (to by se nechalo sebemrskačům pro director's cut). 70% (14.05.2012)

Tak ani na nejaky piaty pokus som tomu neprisiel na chut. Stale pokladam za zbytocnu uvodnu dvadsatminutovku a mrzi ma, ze od zaciatku vieme, ze Carrey nie je Lukom. Vdaka tomu je minimalne prvu polovicu film dost nudny pretoze neponuka nic, cim by zaujal. Teda az na tu otravnu liniu s protikomunistickym honom na carodejnice. V druhej polovici sa uz konecne zacne nieco diat aj v mestecku a cele to korunuje finale pred sudom v ktorom ma Carrey emotivny prejav. Nikdy som nevidel ziadny film od Franka Capry, ale pokial malo byt hlavnym zamerom tohto filmu vzbudzovat v divakovi lepsie vlastnosti a pôsobit pozitivne, tak sa mu to dari bohuzial iba vo finale. Vsetko co mu predchadza pôsobi, jak keby isli vsetci len na pol plynu. Najväcsi problem vidim v nudnom a nevyraznom scenari, ktory ani nedava prilezitost vyniknut hercom. V predoslych Darabontovych filmoch dokazali zaziarit herci aj v epizodnych ulohach. V tomto filme pôsobia nevyrazne aj hlavne postavy. No a naviac mam osobny problem s Carreym. Ako komika ho zboznujem, ale v dramatickych ulohach mi nikdy nesedel. Vysledok je pre mna priemerny film s emotivnym zaverom. Jednoznacne najslabsi Darabontov film. 6/10. (14.11.2016)

Keď sa na to človek pozrie z diaľky, je to ďalšia darabontovská bomba. Veľa zaujímavých postáv, príjemná retro atmosféra, akési iné prostredie a dlhý čas, počas ktorého je rozprávaný príbeh nejakej osoby. Ale keď som tento film sledoval, moje pocity neboli zďaleka také, ako pri predchádzajúcich Darabontových filmoch. Tentokrát akoby sa len snažil Majestic podobať na Shawshank, či Zelenú míľu. Toto snaženie bohužiaľ vidno až priveľmi a s nie veľmi dobrým výsledkom. Myslím, že to bolo práve kvôli scenáru, v ktorom je veľké množstvo klišé a dialógy tak aj napriek prítomnosti Jima Carreyho vyznejú umelo. Na druhej strane sú tu niektoré scény, ktoré sú výborne natočené (pád auta z mostu) a je z nich jasné, že toto mohol byť skvelý film, nebyť príliš často vyskytujúcich sa drobných chýb. 70% (10.01.2009)

Třetí celovečerní film Franka Darabonta (pominu-li jeho televizní tvorbu) a zároveň jeho film nejslabší... Majestic měl být zase velké, epické vyprávění na pomezí mýtu a síly klasického dramatu, ale nějak se divákovi postupně mění před očima a modifikuje v sice nadstandardní, ale přeci jen lehce kýčovitou filmovou zábavu. Cítím tu takový napoleonský komplex (nemající nic společného s výškou postavy) - tvůrci chtěli vítězit na mnoha frontách najednou a celá taktická složka, tedy koncepce snímku, se jim trochu rozvolnila a rozpadla. Majestic má několik silných motivů - v základní významové linii byl zřejmě myšlen jako poklona klasické éře Hollywoodu. Což se dá spokojeně kvitovat, i když právě stylizace ke kýčovité estetice té doby tomuto filmu z dnešního pohledu trochu láme vaz. V další rovině najdeme téma mnohem závažnější - padesátá léta a dobu, což film spojuje s mnoha dalšími podobnými snímky s touto tématikou - obdobím mccarthismu, honu na komunistické ,,čarodějnice" (lze ho chápat jako mnohem mírnější paralelu k padesátým létům ve východním bloku). (Nejblíže je Majesticu asi konverzační komedie Na černé listině, v níž exceluje Woody Allen, či vynikající černobílé drama George Clooneyho Dobrou noc a hodně štěstí a samozřejmě životopisné drama Trumbo...) Nevím, jak byla tvůrci zamýšlena příběhová eskapáda, každopádně toto rámcové uvození příběhu trochu ztrácí sílu svým odklonem k romantickému a patetickému dějovému vzorci...(dualita světů - čistota a nezkaženost toho maloměstského x iluzívnost či zdánlivá idyličnost, pod níž je ale skryto pokrytectví a politikaření toho velkého, hollywoodského...) Hlavní hrdina se na základě ztráty paměti stane někým jiným, těžiště se přesune spíše k úvahám o ztrátě a znovunalezení domova a lásce, rodičovské i té partnerské... Co ve filmu funguje ale velmi dobře, je ukázněné a seriózní herectví představitele hlavní role Jima Carreyho. Jeho charismatický výkon je kladnou devízou tohoto snímku. Frank Darabont klade pro něj zcela příznačně důraz na humanitní ideály a lidské poselství svého snímku, film má dojímat, ale i morálně a eticky vzdělávat. Tvůrčí postup typický nejen pro mainstreamový hollywoodský proud ,,rodinných" dramat, ale i pro analogie v dalších národních kinematografiích - v té naší je analogií třeba scenáristický přístup Zdeňka Svěráka či režisérský Jana Hřebejka... Sám Frank Darabont by ale nejspíš rád slyšel v téhle souvislosti jméno hollywoodského vzoru - režiséra Franka Capry... (25.11.2007)

Majestic se dá chápat jako oslava zlaté éry americké kinematografie a studiového systému 50. let, stejně jako doby, kdy hlavní dominantou a kulturním vyžitím na americkém maloměstě byla budova kina, kde se odehrávaly první rande, schůzky přátel a společenský život obce. Scénář s typickým happyendem napodobuje klasická dramata ze 40. a 50. let, které podtrhuje příznačný hudební doprovod i obsazení. Jim Carrey je výborný a oproti své divoké mimice z filmů, které ho proslavily, se ukázněně drží zpátky. V druhé rovině je Darabontův snímek oslavou klasických rodinných hodnot a především zidealizovaného pojetí komunity. To sice odpovídá výše uvedenému hollywoodskému pojetí, ale z dnešního pohledu snímek znevěrohodňuje. Příběh, kde celé město pomáhá opravit budovu stařičkého, kdysi luxusního, kina a spontánně se přidá na stranu scénáristy obžalovaného z protiamerické činnosti v proslulém McCarthyho tažení proti zakukleným komunismům, které stálo tisíce lidí jejich postavení a zdroj obživy, jednoduše není z tohoto světa. Celkový dojem: 85 %. (18.01.2010)