Magická hlubina

Kdysi jsem viděl klasickou verzi, teď tu skoro tříhodinovou. Nějaký výrazný rozdíl nevidím. Hlavní hrdina mi nebyl moc sympatický, delfínovská poetika brzy začala lézt docela na nervy, ale celkově to není vůbec špatný film. Střídání prostředí mu hodně svědčí. Jean Reno je zábavný a Rosanna Arquette byla fakt kus. (26.11.2020)

V The Big Blue se setkávají dva druhy lásky. Jedna žárlivá, toužící toho druhého vlastnit a neschopna přijmout, že její kontrole určitá oblast života jejího objektu uniká. Druhá je hůře definovatelná; láska k potápění, moři, klidu hluboko pod hladinou a organismům tam žijícím. Možná je stejně žárlivá, tímto testem ale nemusela projít, každopádně z pohledu té první je naprosto nepochopitelná. A tyhle dva druhy se ukáží být (překvapivě) nepříliš kompatibilní. Až se jeden nediví, že má Jacques vždy takový problém najít důvod, "proč se vrátit tam nahoru" - podvodní záběry jsou opravdu příjemné a sálá z ních obrovský klid. Nu a nahoře na něj čeká Rosanna Arquette. Pochopil jsem, proč byla jedním z prvních cílů kanadských vojsk při útoku na USA (v SP: Peklo na zemi) rezidence Arquetových. Už dlouho jsem neviděl tak mizerný herecký výkon, který výrazně škodí celému snímku. Nejde o zcela vážný počin, spíše mi připomíná formát rodinného filmu pro nedělní odpoledne. Poněkud vykonstruovaný příběh s hezkým poselstvím, roztomilá zvířátka skákající a pískající v režisérově rytmu, hodně humoru (DOKONALÁ příprava japonských potápěců!), nepříliš dobří herci. Příjemná podívaná, v níž mě ale mnoho věcí vyrušovalo od *skutečně* hodnotného filmového prožitku. (02.01.2008)

Ač je rozjezd nepochybně zajímavý a vlastně i rozmáchlý a velkolepý, zbytek filmu jaksi nedokáže proplatit šeky, které právě úvodní kapitola vypsala. Láska k potápění není opodstatněna více než tvrzením, že "tak to prostě je". Souboj dvou mistrů v pokořování rekordů už je o poznání chytlavější, přesto se mi zdá, že film nedokáže překonat poměrně povrchní/ploché vyznění. Na vině je z velké části hlavní postava, Jacq je vlastně takový asociální, nemluvný, lehce zoofilní top model, jehož vnitřní prožívání je tak dlouho zastíráno tajemnem až nakonec z filmu vyplyne, že je to dement... 6/10 (02.06.2014)

Dva muži, jedna žena a nekonečná magická hlubina tajemného světa. Skvělá ústřední trojice, v které asi nejvíce exceluje Jean- Marc Barr a jeho neustále mořem posedlí Jaques. Besson natočil své mistrovské dílo především pro sebe a pochybuji, že očekával takovou diváckou oblibu. Opak je však pravdou a emoční a myšlenkový rozsah snímku má i přes až zbytečnou délku svou velkou sílu. Viděl jsem tento film už za velmi raného věku (snad 12?:)) a už tehdy mě okouzlil a to samé po pár letech. Těžko tak hodnotit, když se mi klepou kolena při prvních tónech Big Blue Overture... Určitě jsou tu slabá místa, pro někoho se tu nic neděje, ale tohle je film o pocitech, které se ještě vystupňují v krásném a citlivém závěru. Dokonale natočený magický klenot s obrovskou silou vlastního příběhu a postav. (03.06.2004)

Prekrásny film. Film, ktorý ak chce človek plnohodnotne zažiť, nestačí ho len pozerať. Musí sa doň ponoriť, ako sa Jacques ponáral do svojho milovaného mora. Musí sa nechať unášať krásnym príbehom o priateľstve, láske a hľadaní seba samého, dokonalou Bessonovou réžiou, prenádhernými poetickými morskými scénami a podmanivou hudbou Erica Serru (úprimne jeden z najkrajších soundtrackov, aké som mal možnosť vo filme počuť). Ak sa to podarí, čaká nás úžasný filmový emocionálny zážitok a 168 minút Director's cutu uplnynie ako voda... 10/10 (12.10.2005)