Vánoce u našich

První série se mi vcelku líbila, sice byl děj občas hrozně pitomej, ale dalo se to. U druhé série jsem zvládl zhlédnout jen dva díly a více už ani nechci, to už bylo úplně bez děje. Jediný plusy jsou ta, že hlavní představitelka je hezká a že film má alespoň trochu vánoční atmosféru. /po první sérii: 65%, po druhé sérii: 55%/ (02.12.2020)

Vánoce, svobodná třicátnice a nátlak rodiny, ať už si konečně někoho najde. Není to anglická Bridget, ale norská Johanne a není to film, ale seriál s dvěma sériemi. Změnou národnosti tahle do sňatku postrkovaná dívčina získala i odlišné podání. Například mnohem nezávaznější vztah k sexu (ten koloušek by asi v tomto pojetí v britské verzi neprošel/o večírkové jízdě s kolegyní v tramvaji nemluvě), mnohem víc sněhu a zejména notnou dávku protivnosti. Ne, Johanne se dá fandit jen ze začátku, ale posupně vysvítá, že je čím dál tím větší frfňa, všechny kritizuje, sama své chyby nevidí, furt brblá nebo chlastá, odsuzuje, aniž by se sama zamyslela. Válí se ve sněhu, bojuje se svými nezralými rodiči, přátelí se se „střelenou prima“ kamarádkou, a přestože se furt projevuje jakože děsně samostatně, nakonec ji všichni dotlačí do nesmyslného svazku, který prostě nemůže vydržet. Ve dvou sériích se ty příběhy pořád opakují a divák se moc zajímavého děje nedočká. SHRNUTÍ: Bridget na sněhu, vodce a v permanentní naštvanosti. (02.01.2023)

Hlavní postava je přesně ta sympatická, zrovna tak akorát hezká holka od vedle, co si vždycky říkáte, s jakejma debilama se tahá a vás si nevšimne. Je to milé, vtipné, vyhýbá se to celkem umně vánočně-vztahovým klišé a dobře obsazené. První série sice otevřená, ale bavila, dokonce mě nebývale často dostávali a dojímali, což se cynikům mého ražení nestává. Ale seriál mě zastihl zrovna v rozjitřeném okamžiku v osobním životě, takže jsem byl naměkko víc než jsem sám čekal. (30.06.2022)

Viděna 1. série: Můj první norský seriál. Zpočátku to vypadalo slibně, ale asi od 3. dílu se začala objevovat známá a provařená klišé (excentrická kamarádka, mnoho nápadníků, kárající šéfová atd.), která už mi tak trochu lezou krkem. Přidávání rodinných problémů (rodiče), malá rozmanitost prostředí a neuzavřený konec na dojmu (bohužel) nepřidaly. Super však byla chemie mezi hl. hrdinkou a Jonasem a celkem roztomilá vánoční atmosféra. *** Viděna 2. série: Slabší vývar z předešlých dílů s nenaplněným potenciálem. Hlavní hrdinka místy otravná. Pozn. Měla jsem radost, že jsem uhodla, od koho byly růže :) ** (04.12.2023)

Tento mini seriál byl pro mě takovým předvánočním zjevením. Oproti jiným vánočním výtvorům je zde opravdu humor. Ne ztřeštěný, ale ze životních situací. A je prokládaný malými životními pravdami, až poučkami. A největším překvapením je, že tohle celé přišlo z Norska. Tolik k první sérii. Na druhou jsem se tím pádem moc těšil a naplánoval si ji na Silvestr. Jak snadné je něco funkčního podělat. Druhá série, se stejnými lidmi a přímo navazující, přišla o to podstatné - o humor. Hledal jsem a nenašel. A místo toho je v každém dílu nějaká nová deprese. A samozřejmě Johanne v samotném závěru podělá i ten rok trvající výběr životního partnera. Velká škoda toho potenciálu z jedničky. Nacpal bych tvůrcům kosti z vánočního kapra někam. (01.01.2021)