Vánoce u našich

Nemám rád současné romantické filmy, protože ty motivy se v nich neustále opakují a je to dokola to samé, hlavně se v nich vyskytuje hnusná, přeslazená popová hudba a je to zkrátka fuj. Tady sice ta hnusná hudba také byla a i motiv byl celkem už povědomý z jiných romanťáren, avšak zde se mi to prostě i líbilo, protože to bylo pojato trošku rozdílně a dokázalo to být i vtipné. Důležitou roli zde hlavně hraje ta norská, zasněžená atmosféra, která působí hodně romanticky a vy se díky tomu snadno dokážete zasnít. Hlavní postava je také docela sympatická a dokážete se na ní dívat, takže pokud nemáte rádi romanťárny stejně, jako já, věřím, že by se vám tohle mohlo líbit. (28.11.2021)

Jelikož tento seriál disponuje poměrně krátkými, půlhodinovými, epizodami, dal se zvládnout na jeden zátah. Hlavní roli tu hraje sympatická Norka, která se tak kolem těch třiceti potýká se skutečností, že moc neví, co se životem. Chlapa nemá, život je jednotvárný, taková trošku Bridget Jones na norský způsob. Mně se ale docela dost líbilo to pěkné norské prostředí, kde exteriéry si tvůrci použili z krásného městečka Roros, fakt, že jezdí v bílé Fábii a navíc ta skvělá vánoční atmosféra. U první série to bylo vysloveně zábavné a u druhé, která se odehrává o rok později, pro změnu už trošku zbytečné. (05.10.2021)

Líbila se mi postava částečně nedospělé a hodně chybující Johanne. S ohledem na to jsem se ani nedivil, že nedokázala natrefit na toho pravého. Ba že to byli často podivíni (hráč realitek vede). Její snaha nezahořknout a "otevřít se novým možnostem" byla sympatická, i  když bylo pochopitelné i její kyselé zhodnocení: "Skončila jsem s puberťákem a pak s důchodcem." U severské romance očekávatelná erotická otevřenost (nezapomenutelné setkání v "nahých lázních"), méně sympatická byla příchylnost k alkoholu. Překvapit mohla rasová rozmanitost dnešní norské společnosti, ale nebylo to tak na sílu, jak to někdy u netflixovské/americké produkce bývá. Horší bylo, že 2. série tlačila na sentimentální struny už dost a i když byl konec (jakož i celého seriálu) fajn, závěr 1. série byl mnohem, mnohem silnější. A potěšila zmínka o naší Popelce (i když trochu negativní). Fakt to bude kult i tam. // 70% (11.02.2022)

Vánoce, svobodná třicátnice a nátlak rodiny, ať už si konečně někoho najde. Není to anglická Bridget, ale norská Johanne a není to film, ale seriál s dvěma sériemi. Změnou národnosti tahle do sňatku postrkovaná dívčina získala i odlišné podání. Například mnohem nezávaznější vztah k sexu (ten koloušek by asi v tomto pojetí v britské verzi neprošel/o večírkové jízdě s kolegyní v tramvaji nemluvě), mnohem víc sněhu a zejména notnou dávku protivnosti. Ne, Johanne se dá fandit jen ze začátku, ale posupně vysvítá, že je čím dál tím větší frfňa, všechny kritizuje, sama své chyby nevidí, furt brblá nebo chlastá, odsuzuje, aniž by se sama zamyslela. Válí se ve sněhu, bojuje se svými nezralými rodiči, přátelí se se „střelenou prima“ kamarádkou, a přestože se furt projevuje jakože děsně samostatně, nakonec ji všichni dotlačí do nesmyslného svazku, který prostě nemůže vydržet. Ve dvou sériích se ty příběhy pořád opakují a divák se moc zajímavého děje nedočká. SHRNUTÍ: Bridget na sněhu, vodce a v permanentní naštvanosti. (02.01.2023)

Netflixu se zase jednou podařilo podstrčit mi seriál, o kterém jsem ani netušila, že existuje, natož abych si plánovala jeho zhlédnutí. No a protože byl tak chytlavý a svojí reálností a přirozeností mě okamžitě vlákal do děje, nakonec jsem ho dala skoro na jeden zátah. Hlavní herečka byla hodně sympatická, stejně tak soundtrack a norská atmosféra, kterou jsem nasávala plnými doušky. Moc mě to bavilo. A druhá série snad ještě víc, 5* (16.12.2019)