Příběh stoleté ryby

MOŽNÉ SPOILERY Začátek se mi docela líbil, když teda pominu ten nejhloupější neinstagramový citát na světě - "Kdo jsme? Odkud pocházíme? A kam směřujeme? To jsou otázky, na které se nikdo neptá...". Líbila se mi v tom ta poetika a pomalá atmosféra, fantasy svět mě bral už o poznání míň, ale nějak jsem ho toleroval. Od určité chvíle ale moje kladné dojmy šly stále víc a víc dolů. Dost mi vadilo, že když už se tvůrci pustili do hard fantasy, tak ten svět moc nepromysleli. Objevuje se zde hromada různorodých bytostí, ale o většině z nich nevíme nic a jejich role v tomhle světě zůstává neznámá. Děj je zbytečně překombinovaný různými rituály, tradicemi a kouzly, které v tom rovněž prostě jen existují a když postava A něco udělá a něco se jí stane, postavě B se to nestane i když udělá to samé. Proč když její děda umřel, tak se změnil ve strom a její babička je (je vlastně nebo není po smrti?) něco na způsob fénixe? Byla taková vždycky, nebo jak se jí to přihodilo? A vůbec funkčnost toho světa jsem nechápal, protože se tam mohlo stát cokoli kdykoli a objevit kdokoli. Ten film skutečně připomíná částečně Mijazakiho, naštěstí bez pedofilie, ale tím heslem "kašlu na to, jak moc to do toho světa sedí, hlavně že mám obrovskou fantazii". Budiž, ale mě sledovat něco, co se snaží být něčím hlubším a přitom jde jen o zakrytí toho, aby si autor vybil fantazii bez ladu a skladu, fakt moc nebaví. Větší problém mám ale s tím, že se ty krásné poetické obrázky postupem času změní v kýč a ještě později ve vyděračský kýč. Především v závěru to citově vydírá úplně neskutečným způsobem a minimálně posledních 20 minut se tu imrvére brečí. Nicméně i když ten závěr úplně hloupý není, ta neskutečně přehnaná ubulenost mi ho hodně pokazila. A už předtím bylo dost co zachraňovat, takže tohle bylo spíš větší pohřbení. Navíc mi v tom vadilo i to rádoby filozofování, které se tváří hlouběji než cokoli jiného a přesto s ničím pořádným nepřijde. Ale to oproti těm dvěma velký problémům, výše vypsaným, ještě nějak zkousnu. Nicméně, zklamalo mě to. Dobrý náběh a takhle to dopadlo... 2* (28.09.2021)

V prvom rade nejde o rozprávku pre deti, minimálne nie pre tie najmenšie. Svojimi myšlienkami mi tak trochu pripomínala Malého princa a všetky jej skryté pravdy a múdrosti možno neodhalí ani každý dospelý. Begónia a veľká ryba je o tých najdôležitejších hodnotách, o skutočnej nesebeckej láske, kedy človek miluje druhého viac ako sám seba a ktorá sa dnešnej dobe v takejto čistej podobe pomaly vytráca. V tomto čínskom animáku láska nepozná hraníc a ani tri rozdielne svety nie sú prekážkou na to, aby si hlavné postavy odovzdali to, čo si odovzdať majú. A je fakt zážitok, keď na animovanom filme dospelí vyberajú vreckovky...Videné na AFF 2018. (01.07.2018)

Příběh stoleté ryby: Červená čísla... 74% na CSFD... Panejo! Ovšem... mělo mě varovat těch pouhých 13 komentářů, něco jako 13 sirotků v mahjongu. Bez ohledu na to, že delfín není ryba, nelze pominout skutečnost, že jednání a vizáž bytostí zde vystupujících nasvědčuje tomu, že jejich tvůrci měli k dispozici obvzlášť slušný matroš. Ani pejsek s kočičkou by nedali dohromady takový fantasy guláš, jaký se podařilo splichtit dvojici Liang Xuan a Chuin Zhang. Rádoby filosofický děj má zřejmě obsahovat nějaké poselství, ale my nevíme jaké: méně pozorný divák se ztratí již po několika minutách, poté tvůrcům děje navíc spadne řemen a do konce filmu se jej přes urputnou snahu o nastavovanou kaši – v tomto případě tedy guláš - už nepodaří nahodit. O to více se autoři vyřádili na výtvarné podobě filmu, který místy vypadá, jako by ho stvořili Milerovi na tripu (řeč je o Krtečkovi, aby nedošlo k mýlce). Říše středu dala světu (kromě střelného prachu a hedvábí) i stolní hru s názvem 乒乓球 (ping-pong). A nyní, zdá se, také nový typ animáků: 普通话 (miš-maš). Zlatej Kung Fu Panda! (07.12.2020)

Ako keby sa stretla Mononoke a Cesta do fantázie. Mýty. Bytosti. Kúzla a nejaký ten osud a priateľstvo. Nádherný film s krásnou animáciou a silnými myšlienkami. Cítim sa ako keby sa predomnou otvoril úplne nový svet. Chcem ho ešte navštíviť a byť ním očarení. Všetko na tomto filme mi sadlo. Treba vidieť. A ja sa k tomu rád vrátim. (06.02.2020)

Neuveriteľne magická, audiovizuálne podmanivá a nečakane silná záležitosť, ktorá totálne unikla mojim radarom a z nejakého záhadného dôvodu som sa k nej dostal až teraz. Na strane druhej je to však asi aj dobre. Animák sa totiž okrem mnohého iného zaoberá aj viacerými dospelými témami a dokáže vyvolať poriadne pestrú paletu emócií, ktoré akoby tvorcovia vyhrabali priamo z môjho vnútra a súčasného stavu mysle. Až ma miestami mrazilo, s akou presnosťou. Big Fish & Begonia je jednoducho ďalším úžasným príkladom toho, že ázijská tvorba nemusí byť iba divná a iná, ale aj mimoriadne fascinujúca a inšpiratívna. O to viac ma potom mrzí skutočnosť, že jej (nielen) našinec venuje tak málo pozornosti. 9/10 (05.04.2021)