Dotek zla

Kim Basinger dostala Oscara, dala si pár let pauzu a pak se vrátila, aby divákům dokázala, že to byl jen omyl. Vybrala si k tomu scénář plný žánrových klišé bez jediné původní scény a navíc obsahující dialogy šustící papírem, které by působily směšně i v druhořadé telenovele. Všemu ještě pomohl režisér, který by snímku nedokázal dát atmosféru, ani kdyby na tom závisel jeho život. Výsledek tomu odpovídá: horor na usnutí. (15.08.2004)

Život zdravotní sestry Maggie, se rázem změní, když její mladší sestra Jenna zanechá na prahu domu své dítě- autistickou dceru Cody. Po šesti letech se Cody provdá za strach nahánějícího podivína Erica a chce se vrátit ke svým rodičovským povinnostem. Eric dítě unese a tak začíná spletitá cesta děsivá jako noční můra. Kim Basinger se snaží a několik hororových scén stojí za to. Jinak to nefunguje tak, jak by mělo. (16.02.2009)

Satanistický horror pro citlivější povahy, které nepotřebují k navození strachu těžký kalibr brutality, infarktových lekaček a litrů tělních těkutin. Pozvolna budovaná atmosféra, která sice občas zakolísá, ale nakonec jakž takž udrží balanc, několik velmi působivých momentů v boji dobra a zla, Holliston Coleman je kouzelná holčina a Kim Basinger je pořád hezká ženská. (02.09.2010)

Mizerně nicotný horor, velmi slaboduchý thriller. Do náboženského hávu opředený děj, jenž byl už předtím s trochu větším úspěchem použit v Konci světa (End Of Days). Dítě, jakožto hlavní aspekt filmu mi je velmi sympatické, ovšem kýčovitost s jakou podávají jeho vyvolenou duši, s tou jsem se nemohl dlouho dobu vůbec vypořádat. Kim Basinger ztratila hodně ze svého dávného půvabu i hereckého nadání a tady hraje druhou, ne-li třetí ligu na pokraji totálního rozpadu jak vzhledově tak osobnostně. Christina Ricci, která se zde spíše mihne, je jako teatrální gesto, jímž se snaží zasadit do mdlého dějě známé tváře. Napětí, to co dělá horor hororem a xkrát jsem ho tu zmiňoval zde absolutně neexistuje a efekty jsou jen jeho zbytečnou náhražkou. Navíc samy o sobě stojí za prd a nezastíní dojem, jako by do filmu vůbec nepatřily. Tohle je ještě horší než vrazit ruku do mixéru s tím, že urychlíte ostříhání nehtů. Spíš než se zkrášlíte a budete mít dobrý pocit jenž vyvolává dobrý horor, pak spíše vykravícíte a dojdete na onen svět, jako s nudou ruku v ruce do krajiny snů. Ztráta času a investic. (08.08.2004)

Jozef Urban raz napísal, že ak prepisuje pracovnú verziu svojej básne a narazí v nej na pasáž, ktorá sa mu nechce prepísať, vyhodí ju. Veď ak sa ju jemu, ako autorovi, nechce prepísať, potom ako môže žiadať čitateľa, aby s ňou strácal čas? Ubehla polhodina Dotyku zla a stále nikde ani jedna scéna, ktorý by som ako potencionálny režisér rád nakrútil. A do záverečných titulkov stále nikde nič, čo vám budem hovoriť. (05.11.2005)