Marťanské lodě

Tím, že je námět založen na skutečné události hlavního protagonisty Martina E. Kyšperského, z filmu dělá zajímavější zážitek, než by ve skutečnosti byl. Ano, zážitek, přeci jen mluvíme pořád o filmu. Byť uznávám, zkušenost to musí být strašná. Marťanské lodě jsou hodně střižené do umění. Mají světlé momenty, ale i slabší momenty. Mezi to nejzajímavější řadím záběry z Norska, konec filmu, hudební podkres a herecké umění Elišky Křenkové. Horší už je scénář, který ukazuje, jak se během 77 minut nemusí ve filmu dít prakticky nic konkrétního. Ti vnímavější si v tom ale pár myšlenek určitě najdou. (28.09.2022)

Taky se z toho potřebuji vypsat a bez SPOILERŮ to nedám. Na jednu stranu mi je sympatické, že si to natočila parta kamarádů povětšinou z alternativní (povětšinou) brněnské alternativní scény a bez podpory Státního fondu, na tu druhou je to ale jen sebeterapeutický film, který je natolik určený jen pro Kyšperského, že si to bude těžko hledat další fanoušky, pro které by to byla srdcová záležitost. Přičemž ne, že by to bylo špatně - Kadrnkova Zpráva o záchraně mrtvého je na tom stejně a ten film mi přijde geniální. Jenže Marťanské lodě jsou strašně introvertně vystavěné. Eliška na konci umře (resp. se zabije, nepodlehne divné nemoci) i přes veškerou Martinovu pomoc, což je podle skutečné události a v tomhle intimním podání by se to jako maličko, maličko "jiný" film o nevyléčitelné nemoci dal brát. Nepřinesl by nic nového, vlastně by se, nebýt určitých míst a pár cameií, ani neodlišoval, ale přidalo by mu to body k dobru. Takhle ale film končí a jeho výstavba je tedy založená na záhadě ohledně Eliščiny nemoci a snaze ji různými způsoby vyléčit. Což se sice nevysvětlí, ale to mi nevadí tolik jako divná střihová skladba, která neustále střídá scény romantické a scény z nemocnic a různých léčitelských center, ale způsobem plným časových výpustek a jakoby chybějících scén. Je z toho tedy indie romantika (určená hlavně pro ty, kteří indie romantiky zbožňují) s propojující mysteriózní linkou, nad kterou by se dalo aktivně přemýšlet, kdyby tomu film dal prostor. A stačilo by se vykašlat na ten styl "výjevů", víc se zaměřit na pozadí jejich vztahu a hned by to bylo komplexnější. Marťanské lodě se tedy mohly vydat dvěma, respektive třemi směry, jenže tvůrci se nemohli rozhodnout pro jeden z nich a tak udělali nesourodý mix všeho, který drží pohromadě jen to tajemno, které ale zase boří fakt, že je to podle skutečné události. Proto taky píšu, že je to jen pouhá sebeterapie a nic víc. Teda jo, pokud jste naklonění těmto romantikám, tak možná ano, ale mě ani jedna postava nezujala a tím pádem mě ani ta romantická linka neměla čím upoutat. A bohužel ani moc  filmařsky. Dvě marťanské lodě se tedy nezachránily a nezachránily ani příběh o sobě, ale stejně se aspoň jeden nebeský úkaz objevil a to - a překvapuje mě, že to někde upřímně říkám - v podobě Elišky Křenkové, která zde poprvé něco hraje! Spíš teda jen dostala roli na tělo, ale snad poprvé nehrála všechno svým typickým kamenným ksichtem a dokonce i projevovala emoce. Jen teda škoda, že jí místy není rozumět (a bohužel to není jen nevyladěným zvukem, ale i tím, že neumí intonovat), takže s tou chválou budu brzdit. Každopádně poprvé patří její výkon k tomu lepšímu, co je zde k vidění. 2* (18.02.2024)

Martin Evžen Kyšperský je můj nejoblíbenější český (žijící) muzikant, Eliška Křenková je moje nejoblíbenější česká (žijící) herečka, Ondřej Ježek je můj nejoblíbenější český zvukař a Ondřej Lipenský je můj nejoblíbenější filmový fanoušek :-).  A přesto všichni dohromady udělali docela dost špatný film, který je sice sympaticky obyčejný, ale natočený není moc dobře a především jeho obsahová stránka je obhajitelná jen a pouze díky tomu, že je to podle skutečné události, jinak ta látka prostě na film nemá. O těžkém životním osudu Martina Kyšperského vím už od roku 2006 a i tehdy jsem ho nejvíc prožíval, zejména v písni Okna do zahrady z kultovní desky Kocourek a horečka. Jenomže jako film je to hrozná prázdnota. Nejprve zažíváme jakože milostný trojúhelník, který je ale strašně špatně natočený. Neznáme vůbec motivaci hlavního hrdiny k vystřídání partnerky, dialogy a vůbec komunikace obou protagonistů je poněkud zvláštní a zůstává prakticky všechno nevyřčeno. Zásadní věci jsou přeskočeny a jsou tam naopak scény, které jsou úplně zbytečné a na další průběh filmu nemají žádný vliv, i když by ten vliv být měl (například naštvání Elišky v kině). 40 minut filmu (tedy více jak polovina) se v podstatě vůbec nic neděje, jenom koukáme na naprosto a zcela obyčejný vztah, kterých jsou miliony. Nevidím žádný důvod, proč něco takového točit a už vůbec nevidím důvod tohle nic zaobalovat krásnými slůvky typu "křehká a lyrická romance", protože to není nic jiného než z nouze ctnost. Po těch 40 minutách začne být snímek na deset minut trochu zajímavý, to ve chvíli, kdy nastupují psychické problémy. Myslel jsem si, že se to bude stupňovat, že se z toho stane třeba i více transcedentální záležitost, jenomže ono to pak zničehonic spadne zase do naprosté prázdnoty, ve které opadne všechno napětí, očekávání i zájem, a na konci to probere až nepřekvapivý konec, který, nebýt to podle skutečné události, odsoudím jako nebetyčné a ostudné klišé. Vůbec tím nezpochybňuju utrpení, které musel Martin prožít, kritizuji čistě film, kterému navíc nebylo vůbec rozumět. Musel jsem asi pětkrát film vracet (a to i opakovaně to stejné místo), protože jsem tomu prostě nerozuměl a v jednom případě i dát anglické titulky (jedná se zrovna o nejvíc klíčovou scénu celého filmu), protože to bylo bez šance. Oceňuji, že herci hrají maximálně civilně (což je Elišky trademark) a Martin to zvládl se ctí, ačkoliv u lidí, které mám tolik nakoukané naživo, je hodně těžké uvěřit jejich hraní a některé Martinovy pohledy mě poněkud rozesmávaly (myslím, že by mu hodně slušela role v nějakém vyloženě ujetém filmu, než v takhle civilním), ale nazvučit to měli zkrátka lépe. 1 hvězdička za parádní muziku Květů (jak jinak) a 1 hvězda za Elišku, která ty nesnesitelné dámy umí zahrát opravdu dobře. Jen pak úplně nefunguje ten závěr, protože jsem s ní moc nedokázal sympatizovat. Největší záhada na filmu tak je, zda Martinova přítelkyně byla skutečně taková a jestli by se jí výsledek líbil, ale to už asi nezjistíme. (08.07.2022)

Eliška Křenková patří mezi naše nejlepší herečky vůbec a i tento film toho dokázal využít. Role Martina E. Kyšperského je zrádná. Sice hrál sám sebe ve vlastním příběhu, ale neznám ho natolik, abych dokázal posoudit, zda to pro něho bylo snadnější nebo naopak složitější. Ale i kdyby to byla arteterapie, tak snímek jako nezávislá romance funguje, a díky rozumné délce hodnotím výše, než jsem čekal. (Poznámka k názvu: Chtěl jsem film doporučit jednomu známému, ale okamžitě mě odpálkoval, že na sci-fi nekouká.) (11.03.2023)

Mýma očima má tento snímek dva velké klady, tím prvním je námět, který v závěru diváka sejme, alespoň tedy já byla na hrnci a druhým je obsazení Elišky Křenkové do hlavní role, zahrála to tak uvěřitelně, působila tak přirozeně, že mi vyrazila dech, míněno v dobrém, jen v dobrém.. Bohužel mi příliš nesedla hudební složka filmu a ani Martin Kyšperský mě o svých hereckých kvalitách nepřesvědčil.. (24.04.2023)