Eva Svobodová se narodila 1. května 1907 v Praze do rodiny divadelního režiséra a pedagoga Milana Svobody (1883 – 1948). Vyrůstala v uměleckém zázemí, kam přibyl i mladší bratr – herec a filmový pracovník Miroslav Svoboda (1910 – 1988), které zcela rozhodlo o její herecké kariéře. Dostalo se jí také vysokého vzdělání: odmaturovala na gymnáziu Elišky Krásnohorské v Praze, roku 1928 vystudovala Státní konzervatoř a v letech 1926 – 1931 absolvovala Filozofickou fakulty Univerzity Karlovy.
Na divadelních prknech stála Marie Svobodová už v pěti letech v Roudnici a Bratislavě. Už jako vyzrálá herečka prošla několik pražských scén Akropolisu (1928 – 1929), Vinohradského divadla (1929 – 1945), D 46 E. F. Buriana (1945 – 1948), Divadla státního filmu (1948 – 1950) a Městských divadel pražských (1950 – 1982), z nichž odešla rovnou na odpočinek. Zpočátku hrála milovnické úlohy („Čekanky“ atd.).
Eva Svobodová byla herečkou realismu. Na divadelních scénách se stala osvědčenou všestrannou herečkou charakterních a vnitřně složitých lidských charakterů a rolí. Svými výrazovými prostředky a charakteristickým hlasem dokázala sehrát komediální, tak tragické úlohy, př. v inscenacích „Tartuffe“, „Škola pomluv“, „Obrácení Ferdyše Pištory“, „Hra o lásce a smrti“ nebo „Bláznivá neděle v lázních“.
Pro film 30. let a v době okupace filmaři Svobodovou několikrát vyhledali pro převážně komické úlohy, kde hlavní silou byl její zvláštní obličej. Zahrála si například služky (NA SLUNEČNÍ STRANĚ, ARMÁDNÍ DVOJČATA, PACIENTKA DR. HEGLA a PŘÍJDU HNED), Kristýnu (NAŠI FURIANTI), dceru účetního ředitele (František Smolík) Krogových (Václav Vydra) podniků (BÍLÁ NEMOC), domovnici (MINULOST JANY KOSINOVÉ), ošklivou sestru novináře Valtery, jehož ztělesnil herec Ladislav Pešek (ROZTOMILÝ ČLOVĚK), Anýžku (JAN CIMBURA) či Beruškovu (Vladimír Řepa) manželku (ŘEKA ČARUJE).
Až v poválečné znárodněné kinematografii dostala větší možnost se uplatnit v charakterních komických úlohách. Až na výjimky to byly v letech 1950 – 1987 drobné a epizodní úlohy. Z desítek snímků si připomeňme např. tituly TEMNO (chalupnice), CIRKUS BUDE! (domovnice), STRAKONICKÝ DUDÁK (divá žena Divuka), PÁTÉ KOLO U VOZU (hospodyně Rezková), TŘI PŘÁNÍ (členka komise), KASAŘI (Vokáčová), O VĚCECH NADPŘIROZENÝCH (kartářka), PĚT Z MILIONU (matka), VŠUDE ŽIJÍ LIDÉ (Boudová), U NÁS V MECHOVĚ (Zajícová), MEZI NÁMI ZLODĚJI (Hanousková), …A PÁTÝ JEZDEC JE STRACH (domovnice), DÁMA NA KOLEJÍCH (manželka Marková), BOUŘLIVÉ VÍNO (Zavřelová), DEN PRO MOU LÁSKU (uklízečka), ČAS LÁSKY A NADĚJE (Labská), JEN HO NECHTE, AŤ SE BOJÍ (domovnice Pivoňková), KAŇKA DO POHÁDKY (stařenka), JAK NAPÁLIT ADVOKÁTA (vdova), PŘÍŠTĚ BUDEME CHYTŘEJŠÍ, STAROUŠKU! (šatnářka) nebo ZAČIATOK SEZÓNY (Karla Vicenová).
Pouze v několikrát získala velkou a pro diváky snadno zapamatovatelnou úlohu domovnice Josefa Švejka (Rudolf Hrušínský) Müllerové ve Steklého komedii DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (1956), manželky starého skladníka Milce (Eman Fiala) v krátkém filmu studenta FAMU Zdeňka Sirového HLÍDAČ DYNAMITU (1960), zapomětlivé Andělky, jejíž sestra Fany (Nataša Gollová) se stane svědkyní přepadení pošty v komedii Zdeňka Podskalského DRAHÉ TETY A JÁ (1974), matky Františka Koudelky (Luděk Sobota) v JÁCHYME, HOĎ HO DO STROJE! (1974) Oldřicha Lipského a tří obyvatelek domova důchodců: uvaděčky Kalvodové, staré Zuzy a bývalé toaletářky Forejtky ve snímcích V KAŽDÉM POKOJI ŽENA (1974), BIELA STUŽKA V TVOJICH VLASOCH (1977) a KONEČNÁ STANICE (1981).
Významně se prezentovala také v rozhlase („Ruce nad vodou“ i „Bubáci a hastrmani“), v televizních inscenacích (OBNOŠENÁ VESTA, NEZBEDNÁ POHÁDKA, O LÍNÉM HONZOVI, BABIČKA JE RÁDA, ČERTŮV ŠVAGR aj.) a seriálech (BYLI JEDNOU DVA PÍSAŘI, KAMARÁDI, MUŽ NA RADNICI, ŽENA ZA PULTEM, DNES V JEDNOM DOMĚ, DOKTOR Z VEJMINKU, VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE). Byla provdána jako Stivínová a také potomci pokračovali v jejích šlépějích: herečka Zuzana Stivínová (*1940) a hudebník a herec Jiří Stivín (*1942) a vnučka Zuzana Stivínová ml. (*1973). Roku 1967 získala Eva Svobodová Vyznamenání Za vynikající práci. Syn Jiří o ní při výročí stého narození připravil dokument MÁMA A JÁ (2007). Zemřela 3. ledna 1992 v Praze ve věku nedožitých 85 let.
Jarda "krib" Lopour
