Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Drama rodiny rozvrácené manželskou nevěrou. Už v padesátých letech minulého století ukazovaly rozvodové statistiky, že mnoho lidí nedokáže v manželském svazku setrvat. Převážnou většinu rozpadlých manželství měly na svědomí mladé páry, avšak žádnou vzácností nebyly ani rozvraty po mnohaletém klidném soužití. Právě takový případ zachycuje psychologické drama režiséra Ladislava Rychmana (Starci na chmelu, Dáma na kolejích). Starší muž, otec tří dětí, z nichž dvě se už osamostatňují, naváže milostný vztah s kolegyní. Jeho žena o tom ví, avšak kvůli dětem zapře i vlastní hrdost a dlouho se neodváží nic podniknout. Krize je však neodvratná: děti samy otcovu nevěru odhalí. Z kruhu předstírání je třeba vystoupit… Méně známý Rychmanův film byl ve své době pokusem vytvořit nekonvenčně pojaté dílo, které by se vyjádřilo k současné problematice. Jedno z dětí hlavních představitelů ztvárnil mladý Jan Tříska. (Česká televize)

(více)

Recenze (23)

Ony 

všechny recenze uživatele

František Holar vypadá a vlastně se i chová jak Náčelník z Přeletu nad kukaččím hnízdem, což mi k postavě, které mám uvěřit dvacetileté manželství, tři děti, významnou pracovní pozici a milenku, moc nepasuje. Příběh je celkově naivní a plochý. Vnitřní monology hlavní hrdinky nejsou průhledem do jejího nitra, ale zbytečným a dobově poplatným komentářem děje. Co mě však úplně usadilo, je neobvykle dusná atmosféra některých scén, na které má hlavní podíl nápaditá a nemilosrdná kamera. ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Ladislav Rychman úspěšně proplouvá mezi tajícími ledy stalinismu a bez jakékoli politické nutnosti nabízí čisté rodinné drámo o údělu ženy, jež je postavena před životní rozhodnutí. Velice pestré obsazení a slušné herectví, svižný nenucený příběh a chvílemi skvělé záběry méně známého kameramana Jiráčka. Film si lehce pohrává s atmosférou snímku Tam na konečné. ()

Reklama

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Příjemný psychologický sníměk o ženské emancipaci. 1) 41letá nedoceňovaná Vlasta Matulová (matka) má svou důstojnost, 23letý Jan Tříska (Jan, jde na vojnu) svou přitažlivost a 10letý Michael Dáňa (Vašík, nejmladší syn) svou nevinnost. 2) Film má svůj půvab, nejednoznačný konec mu hodně prospívá. 3) Nablýskaný bufet Koruna na Václavském náměstí (už neexistuje) mě dojal. 4) Výstižný koment: pseudo*****. 5) Až se vrátíš z vojny, budeš potřebovat smoking. Já ti ho koupím. Za dva roky dám ty peníze dohromady. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Černobílý umělecký film ze starých časů, v němž titulní motiv kruhu je velice zajímavě symbolicky rozpracován: Ocitáme se v prostředí rodinného kruhu, setkáváme se společně za stolem v tvaru kruhu, s talíři v tvaru kruhu (kamerou působivě zachytávano "geometricky" seshora)... po konfliktu zůstává jeden vinník sám u stolku v tvaru kruhu, se zašpiněným popelníkem v tvaru kruhu... Jak jít ven z bludného kruhu? Kam se pohnout, ke komu? Tuto otázku si (minimálně ve svém vnitřním světě) v tomto nepříliš dlouhém filmu stihne položit snad každá výraznější postava. Účinkují zde převažně málo známí čeští herci (s výjimkou Jana Třísky), nicméně kvalitní režie od prologu v podobě klukovského žertíku s dalekohledem a ,,chycením si někoho do kruhu" mne velice upoutala k veškerému nasledujícímu dění. Rozhodně kvalitní psychologické drama s napínavým příběhem kolem rodinných vztahů, v němž Ladislav Rychman prokázal cit pro uměleckost. Spolu s legendárními Starci na chmelu jde asi o nejpovedenější (a možná kromě toho jediný opravdu dramatický?) snímek tohoto režiséra. V rámci žánru mám už holt plný počet vyhrazený pro výraznější filmy té doby (např. Tam na konečné 1957, Dnes naposled 1958, Taková láska 1959), ale jinak u mne rozhodně vládne spokojenost z dalšího zapomenutého československého snímku. 80% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

„Mami já tě vidím, jsi zavřená do kroužku a nemůžeš ven…“ Vlasta Matulová v roli manželky, kterou okolnosti manželovi nevěry přiměly k rozhodnutí z kruhu jménem „domov, děti a můj muž “ vystoupit, aby v samotném poměrně sugestivním závěru dospěla k závěru, že „přece se všechno neztratilo“, protože domov to není místo, kde má každý své věci a svou židli, ale „je to něco jiného nějaká jistota, a spolehnutí a potom úcta jednoho k druhému. To je domov a ten si člověk nosí v sobě a nebo ho nemá a pak je teprve sám.“  Tohle rodinné drama Ladislava Rychmana mě upoutalo již úvodním umělecky velmi zdařilým prologem v podobě chlapcova nahlížení do papírového "dalekohledu" a ,,chycením si někoho do kruhu" (viz i citovaná hláška). Z příběhového hlediska pak musím ocenit i poměrně otevřený konec. Z toho, co bylo mezi tím, bych pak vyzdvihl dva velmi povedené umělecké záběry na „kruh“. Poprvé jde o působivý záběr seshora na stůl v tvaru kruhu, s talíři v tvaru kruhu, který vnímám jako jakési symbolické zpodobnění ideálu funkční rodiny. Tím druhým je pak záběr na točící se polámané kolo od bicyklu, kterým jako by chtěl režisér uměleckými prostředky demonstrovat žalostný stav, do něhož se vlivem manželské nevěry inkriminovaná rodina dostala. Celkově musím říct, že na filmu neshledávám žádné větší vady a asi i s ohledem na zdejší nízké hodnocení přihazuji za sebe plný počet hvězdiček. ()

Galerie (14)

Zajímavosti (4)

  • Sortiment v automatu Koruna byl vyroben z latexu smíchaného s řadou přísad. (M.B)
  • Ve filmu se objeví jedna automobilová rarita a totiž Trolejbus T401. Tatra 401 je model československého trolejbusu, který byl vyroben v jednom kuse v roce 1958. V letech 1958 až 1960 byl podroben rozsáhlým porovnávacím zkouškám v Praze s trolejbusy Škoda. Po ukončení těchto testů bylo rozhodnuto vyrábět menší dvounápravové trolejbusy Škoda a výroba těchto dopravních prostředků v Tatře byla ukončena. V roce 1960 byl předán pražskému dopravnímu podniku, kde obdržel evidenční číslo 461. Ovšem již následující rok byl vyřazen a odprodán Tatře Kopřivnice. Vrak trolejbusu byl v roce 1975 převeden do brněnského Technického muzea. V polovině 80. let prodělal vůz částečnou renovaci v ostravském dopravním podniku. (sator)
  • Natáčelo se na lokacích v Praze, konkrétně v Holešovicích, Ruzyni, Malé Straně, Malé Chuchli, Dejvicích, Václavském náměstí a Novém Městě. (M.B)

Reklama

Reklama