The Circle
Režie:
Ladislav RychmanScénář:
Jindřiška SmetanováKamera:
Alois JiráčekHudba:
Václav LídlHrají:
Vlasta Matulová, František Holar, Jan Tříska, Jaroslava Panýrková, Michael Dáňa, Anna Melíšková, Ema Skálová, Blanka Bohdanová, Dagmar Hyková-Táborská (více)Obsahy(1)
Drama rodiny rozvrácené manželskou nevěrou. Už v padesátých letech minulého století ukazovaly rozvodové statistiky, že mnoho lidí nedokáže v manželském svazku setrvat. Převážnou většinu rozpadlých manželství měly na svědomí mladé páry, avšak žádnou vzácností nebyly ani rozvraty po mnohaletém klidném soužití. Právě takový případ zachycuje psychologické drama režiséra Ladislava Rychmana (Starci na chmelu, Dáma na kolejích). Starší muž, otec tří dětí, z nichž dvě se už osamostatňují, naváže milostný vztah s kolegyní. Jeho žena o tom ví, avšak kvůli dětem zapře i vlastní hrdost a dlouho se neodváží nic podniknout. Krize je však neodvratná: děti samy otcovu nevěru odhalí. Z kruhu předstírání je třeba vystoupit… Méně známý Rychmanův film byl ve své době pokusem vytvořit nekonvenčně pojaté dílo, které by se vyjádřilo k současné problematice. Jedno z dětí hlavních představitelů ztvárnil mladý Jan Tříska. (Česká televize)
(více)Recenze (23)
V roce 1959 se rozhodně nejednalo o obehrané téma. Tudíž se nejednalo ani o schématické zpracování. Naopak se jednalo o docela novátorský počin. Zajímavé jsou např. reakce dětí. Zatímco starší děti otce jednoznačně odsoudí, nejmladší syn v tom má zmatek a je třeba říci, že správně se nechová ani otec, který se snaží si syna koupit a dokonce ho použít k nátlaku na ženu, aby se vrátila, ani matka, která s přehnanou hrdostí odmítá od otce peníze, na které má právo, a dokonce synovi zakazuje od otce cokoliv přijímat. Všechny tyto věci jsou celkem reálné a v českém filmu viděny vůbec poprvé. Nereálně na mě působí pouze postava mužovy matky. Ta se totiž jednoznačně postaví na stranu snachy a dokonce ji nechá u sebe bydlet. Byť je to jedno z mála sympatických vyobrazení tchýně v českém filmu, tak tomu moc nevěřím. ()
V televizním programu se píše "drama rodiny rozvrácené manželskou nevěrou", pro mě ale Kruh zůstává filmem o emancipaci ženy. Tři generace žen, babička, matka, dcera, a jeden mladý muž (dospělý syn) se staví proti nevěrnému otci. "Ty už si to nemusíš nechat líbit," říká matce tchýně, "to bylo dřív taky, jenom se zavřela okna, aby nebylo slyšet rodinné neštěstí." Celý film ale nejlépe vystihuje matčin komentář, když odchází z rodinného bytu a dcera jí nese kufr: "A tak mě do života vyprovází dcera, ne já ji. Je z pokolení, které zná svou cenu. Já svou cenu teprve hledám." Kruh je film, který plyne pomalu, v takřka dokumentárním stylu, ale přesto u obrazovky sedíte jak na trní. Vrátí se k němu? Nevrátí? Jak se školou povinný chlapec vyrovná s rozchodem rodičů? Rozejde se otec s milenkou? Každá věta hlavních i vedlejších postav tne do živého ("Jo, holka, do některjch věcí vidět není. Ale, člověče, přehlídnout tři děti?"), bez zbytečného názorného vysvětlování těch útržků děje, který zrovna není vidět. Drama se koná pod porvchem a o jednoznačném konci, který by diváka uklidnil a postoj jednotlivých protagonistů vysvětlil či ospravedlnil, se ku velkému prospěchu celého filmu nekoná. ()
Jedná se o pravdivý příběh ze skutečného života. ()