Bílý pes

„Teda já už viděl něco průserů, ale ti namouduši podělali, co mohli.“ Neuvěřitelně naivní podívaná s topornými dialogy, ještě topornějšími herci a vůbec nejtopornějším zpracování problematiky rasismu, jaké jsem kdy viděl. Nejhorší je, že to někdo opravdu myslel vážně. To už je snad lepší, rozuměj méně povrchní, i Kult hákového kříže, a to je co říct. (31.05.2020)

Ako drama je to priemer. Vlastne je to ciste becko. Prilis priamociare, s logickymi preslapmi a herci tiez mohli byt lepsi. Zachranuje to vlastne iba ta tema, dobra rezia a Morriconova hudba. Velmi sa mi to vsak pacilo vo svojom druhom plane. Ta alegoria na rasizmus je skvela. Urobit zo psa nositela ludskej blbosti je uzasny napad. A ta posledna patminutovka to posuva do kategorie paradny film. Ak niekoho napadne urobit ackovy remake ma v tejto dobe isty profit a minimalne 20 Oscarov k tomu. 8/10 (10.08.2018)

Veľmi originálny námet, film s takouto témou som ešte nevidel. Ale aj napriek tomu, že filmy o rasizme na mňa zvyknú väčšinou silno zapôsobiť a som milovník psov, tak tento film mi nesadol, celý mi prišiel taký neprirodzený. Určite verím, že psov možno vycvičiť na napádanie ľudí podľa farby pokožky, ale správanie sa toho psa mi prišlo zvláštne. Keď už si toho toľko vytrpel pri cvičení a stal sa z neho zabijak, tak na môj vkus si až príliš ľahko navykol na novú paničku bez jediného problému. Postav Kristy McNichol je tiež trochu zvláštna, po útoku na jej kámošku sa psa zastáva a nechce ho dať utratiť, aj keď si asi ťažko mohla za tých pár dní k nemu vytvoriť až taký vzťah, aby po tomto incidente nemala z neho strach. Čo sa týka samotných útokov, nie sú príliš dobre filmársky zvládnuté. Pes sa zahryzne do nohavice alebo bundy, ale nevyzerá pri tom príliš krvilačne, skôr hravo. Potom ho ošpliechajú ružovou farbou a už je z neho zabijak. Aby pôsobil naozaj desivo, mali ho natočiť v spomalenom zábere (ktorých tu je požehnane), ako mu z papule kvapká krv a trčia kúsky mäsa. Proste cítiť z každého záberu takú tú B-čkovosť. Pre mňa priemer. (30.03.2021)

Sofistikovanější než by jeden z čistě béčkového prvoplánově kontroverzního nástřelu „Goro bílý pes makabrózně morduje Afroamíky“ čekal. Fullerovo velké vítězství je, že to funguje v obou zamýšlených rovinách. V první žánrové polovině z „jejího pohledu“ jde o tradičně vystavěný znepokojivý thriller staromilského střihu, který je v mnoha aspektech lepší adaptací Kingova Cuja než filmové Cujo samotné a plně si vystačí s pozvolně budovanou atmosférou, táhlými záběry, tu a tam obnaženou mordou, mrazivým zavrčením a geniálně posmutnělým Morriconeho podkresem. Ve druhé metaforické polovině „z jeho pohledu“ pak jde o mnohovrstevnatou alegorii na rasismus a xenofobii, která je komplexnější, znepokojivější a působivější než leckteré „jakože serióznější“ snímky na totéž téma. Třešničkou na dortu je pak relativizující závěr, který se v dušičce usadí a ne a ne z ní ven. (12.09.2017)

Tklivě, až pod kůži zažírající se hudba Ennia Morriconeho nevěstí nic dobrého. Celou dobu filmem prostupuje a pevně drží diváka v pozoru. Film zpracovává téma rasismu a lidské bestiality. Chudák pes, který za nic nemůže. Julie pracuje jako herečka a na silnici po cestě domů srazí bílého ovčáka. Ujme se ho a po času zjišťuje, že byl pes vycvičen k útoku na černochy. Zajede s ním za odborníkem a ten se snaží psa jednotlivými kroky převychovat. Trenér je totiž černoch a už dříve se neúspěšně pokoušel "bílé psy" napravit. Sympatická hlavní hrdinka Julie v podání Kristy McNichol mě hodně připomínala Millii Bobby Brown (Eleven ze Stranger things). Pár scén je opravdu výjimečně silných, včetně konfrontace Julie a majitele, který psa vychoval, nebo samotného závěru. A zase slyším tu Morriconeho smutnou hudbu..... (17.11.2020)