The Forsyte Saga
Sága rodu Forsytovcov
Scénář:
Kate BrookeHudba:
Geoffrey BurgonHrají:
Damian Lewis, Rupert Graves, Gina McKee, Alistair Petrie, Ben Miles, Wendy Craig, Ann Bell, John Carlisle, Amanda Root, Barbara Flynn, Gillian Kearney (více)Série(2) / Epizody(13)
Obsahy(1)
Píše se rok 1874 a londýnští Forsyti se připravují na malou rodinnou zásnubní slavnost, která je skvělou příležitostí, aby se všichni příslušníci tohoto starého váženého anglického rodu zase jednou setkali. Pravda, příležitostí poněkud pochybnou, neboť Monty Dartie, mladý a nemajetný floutek, není právě mužem, jakého by si starý James Forsyte pro svou dceru Winifred přál - jenže co dělat. Svět se mění a je třeba to respektovat. Ostatně tento ústupek starým dobrým mravům nebude zřejmě posledním. Úctyhodnou rodinou Forsytů mají v nejbližších letech otřásat události, jaké by si ještě před pár lety nikdo neuměl ani představit. Na startovním bloku první z nich je již připraven mladý Jolyon, který hodlá učinit věc dosud naprosto nevídanou: opustit svou ženu i rodinné bohatství a jít za hlasem srdce... Tak začíná nejnovější (desetidílná) britská adaptace slavného románu Johna Galsworthyho, zachycujícího v celé své šíři (tzn. tří románových trilogií) život tří generací rodiny Forsytů - od poklidného údobí vlády královny Viktorie až do dvacátých let minulého století. Hrdinové této rodové kroniky, (která podle autorových slov "balzamuje" život této střední vrstvy) v proměnlivé scenérii svého i okolního světa zvolna stárnou, dospívají, na ulicích se místo kočárů objevují automobily... svět se zkrátka mění a život jde dál. John Galsworthy (1867-1933) bývá někdy označován za posledního velkého vypravěče viktoriánského období, "Forsyti" (první vydání v r. 1922) jsou jeho dílem nejznámějším. V r. 1932 obdržel Nobelovu cenu za literaturu.) První šestadvacetidílný televizní přepis "Forsytů" z r. 1967 se s mimořádným úspěchem hrál i na naší obrazovce a zůstal dodnes v povědomí řady diváků. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (80)
13/13 Nové zpracování oblíbené ságy Johna Galsworthyho. Klasický hollywoodský film si moc lidí zpětně nenašlo, ale to nic nemění na tom, že je výborný. Šedesátkový seriál zůstal zapsán hluboko ve vzpomíkách pamětníků. A pro novou generaci byla připravena tato nová mini série, která nezůstala svým předchůdcům nic dlužna. ()
Důkaz, že romantika nemusí být nutně zprofanováná tupostí růžových zahrad a Rosemundy Pilcherovej. Mistrovský popis pradávného fatálního tématu neopětované lásky.....a vše v té neopakovatelné britské vyjímečnosti, postavené jak na přehnané nabubřelosti, tak v reálném základu Anglie, jakožto kolébky moderní doby. K tomu bezchybně obsazený Damian Lewis a funkční fyziologie jeho kamené tváře. Tentokrát se ale i kámen rozpláče...a jak přesvědčivě. 80% ()
Pokud by vám příběhy SRF někdo vyprávěl, asi byste si mysleli, že je to nějaká telenovela. Jenže žádná telenovela vám nenabídne to nádherně snobácké prostředí Anglie 19. století. Připočtěte k tomu skvělé herce (Ruper Graves jako Jolyon je zkrátka k sežrání) a dobrou režii a máte skvělý seriál na úterní večery. ()
Vzhledem k tomu, že jsem četla románovou předlohu Johna Galswortyho, tak mi některé události přeci jenom chybí... Sice jde o méně zasadní události, ale přeci jenom svým způsobem mění váš názor na jednotlivé postavy.... Ale pokud se to vezme ze strany seriálové tvorby je to jednoznačně dobře udělaný seriál, dobrý scenář a skvěle, ale opravdu skvěle vytvořená atmosféra viktoriánské a povyktoriánské doby v Anglii. Bez Damiana Lewise coby Soamese Forsyta a Giny McKeeové jako Irene Forsytové (Heronnové) by asi tenhle seriál nebyl tím čím je. Faktem je, že ani Soames ani Irene nejsou po fyzické stránce příliš podobní Galswortyho vylíčení (což je, ale možná spíš dobře než špatně), ale jejich charaktery a psychika jsou takřka stejná jako v knize. 100% ()
Moc pěkně povedená sága. Rázem se ocitnete v jiné době a přičichnete k bohatství, ale i k tomu, jak se minout bez něho. Několik generací nás provází příběh a důdledek jednoho nešťastného manželstí mé oblíbené Giny McKee a Daminana Lewise, který tu byl úžasně nechutný. A když se můžu pokochat pohledem na mého oblíbence Ioana Gruffudda, kterého mám ráda už od dob Hornblowera, nic víc mi nechybí. Zajímavé je, že dokázali z celkem úmorné knihy, která se opravdu neskutečně vleče, vytlouct takový příběh. ()
Reklama