Ztracený svět

Maně vzpomínám na všechny filmové adaptace Doylova románu, které jsem viděl, a připadá mi, že tato je nakonec nejvěrnější. A samozřejmě je stylotvorná, vždyť ten motiv, zde na konci filmu použitý, kdy prapotvora demoluje město a rozhání panikařící obyvatelstvo, byl následně použit mnohokráte. Kdekdo z toho filmu opisoval či čerpal inspiraci, i Karel Zeman k své Cestě do pravěku. Záběry ze Ztraceného světa jsou výtvarně skvělé a pranic nevadí ani ta trhaná animace pravěkých monster. Na expresivní herectví  se lehce zvykne, snad s výjimkou Miss White, podloudně do příběhu propašované "romantické" ženské hrdinky, která má zde snad jediný úkol, a to hrůzou třeštit oči. Zato postava prof. Challengera je skvěle obsazená a zahraná, nějak takhle jsem si ho kdysi při četbě představoval. Přes své stáří,  přes tíhnutí k senzačnosti, přes všechny zoologické lapsy, přes občasné dobou zaviněné technické nedokonalosti si ten film zaslouží plný počet hvězdiček, protože je to počátek jedné větve filmových příběhů. (31.05.2021)

Triky aj výprava zrejme boli na svoju dobu ohromujúce a publikum sa možno cítilo v kine ako v siedmom nebi. Lenže hodnotiť film iba takouto observačnou optikou proste nedokážem, pretože sú nemé filmy, ktoré ma emocionálne oveľa viac rozobrali a niekedy boli aj staršie než The Lost World. Vtipná je určite pridaná milostná zápletka, respektíve milostný trojuholník, ktorý stojí na premise, že snúbenica potrebuje od svojho budúceho muža dôkaz jeho hrdinstva, pričom je perfektne vypointovaná. (31.10.2019)

Když si člověk odmyslí okouzlení z toho nádherně brakového námětu a roztomilých loutek dinosaurů (a opičky Jocko!), zůstane vlastně jen pitomoučký příběh (zvláště finální část s brontosaurem v Londýně je tak hloupá, až je legrační), který je navíc vyprávěn strašně rozvlekle (viděl jsem 104minutovou zrekonstruovanou verzi), takže jsem se místy docela nudil, ale stejně mám pro tyhle stařičké filmy svým způsobem slabost a má to něco do sebe i dnes, byť spíš jako zajímavá zpráva o své době než vyloženě jako filmový zážitek. Kupříkladu finální rozuzlení ohledně Eda a jeho snoubenky Gladys je tak hloupé, až to bolí, a takových věcí by se tam našlo víc (běloch natřený na černo apod.). (03.09.2022)

Co může divákovi nabídnout Ztracený svět z roku 1925 kromě slastného pocitu, že sleduje první filmové zpracování slavného románu Barbara Conana Doyla? Je to jasné, jsou to přeci k sežrání roztomiloučké vizuální efekty, které si vůbec nezadají s osm let mladším King Kongem ( od stejných trikařů) a dokonce se ani pranic nemusí stydět vedle filmů, jejichž datum výroby napovídá, že vznikly i o 50 let později ( "Ne, Krakene, já to tak nemyslel! Ááááááá! "Buchš, splaš, duc, duc, chramst"). O moc víc tenhle film nenabízí, rozhodně tedy ne v rámci rozvíjení charakterů, které snímek odbývá značně svižně. I když je fakt, že v seriálu z roku 1999 jsem si takového Roxtona užil až až, takže teď jsem se raději díval na toho papundeklového brontosaura a slintal. Obdivuji tvůrce, že s něčím takovým počítali. Plánoval jsem sice dát méně, ale ta boží závěrečná pětiminutovka mě dostala. (05.06.2007)

Škótsky spisovateľ sir Arthur Conan Doyle (1859-1930) okrem toho, že stvoril snáď najznámejšieho detektíva, Sherlocka Holmesa, je aj autorom ďaľšieho úspešného románu - Stratený svet. V roku 1925 bola natočená jeho prvá filmová adaptácia. Vtedy musel tento nemý čiernobiely snímok spôsobiť podobný boom ako sa to podarilo o 68 rokov neskôr S.Spielbergovi s Jurským Parkom. "The Lost World" bol prvotriedny dobrodružný film s nevídanými trikmi. *** (09.11.2008)