Chůva na zabití: Krvavá královna

Pokračování Babysitter sice bohužel nedosahuje nadprůměrných kvalit velmi povedeného prvního dílu, nicméně v rámci subžánru, tedy komedie/horor, jde stále o sakra zábavnou taškařici, které nechybí obě zásadní ingredience, a to samozřejmě ve funkčním provedení, tedy spousta vážně povedených vtípků a slušná porce efektních gore scén. Humor pak spočívá především v situačních, často i dost neortodoxních momentech, narážkách a vtipných filmových odkazech, a krvavé cákance pak v až přehnaně explicitních mordech, které nemají daleko ke klasickým splatterovým masakrům. Příjemný dojem tu dále vyvolávají i sympatické postavy, ztvárněné nenudícími herci, ucházející atmosféra a jeden vážně nečekaný dějový zvrat. Proč ale přes tyto všechny pozitiva nepůsobí dvojka už tak dobře jako přecházející díl? Jednak očekávaně zmizelo ono kouzlo překvapení, o co vlastně v zásadě půjde, ale především, zatímco v ostatních pokračováních se většinou tvůrci drží hesla „všeho víc“, zde McG poměrně dost ubral nohu z plynu, a jak toho humoru, tak těch řezničin je očividně méně, a ve výsledku to tudíž už není taková jízda, jakou byla jednička. Nicméně i tak musím zopakovat, že se pořád jedná o velice svěží, funkční a zábavnou podívanou, u které nemusí mít potenciální divák žádnou obavu, že by se nudil. (13.09.2020)

Do jedničky jsem šel prakticky naslepo aniž bych tušil o co půjde a tak mě celkem mile překvapila. Ve dvojce je kouzlo jedničky nenávratně pryč. I tak ale druhej díl považuju za celkem ucházející zábavu, která se sem tam vytasí s povedeným forém, scénou či narážkou. Občas přijde i nějaká ta krvavější scéna. Jednoduše řečeno - průměr kterej nejspíš neurazí ale ani nenadchne. (10.04.2021)

Na každý super nápad připadnou tři nelogické střely úplně vedle, na pár dobrosrdečných vtípků je nutno připočítat slušnou várku zcela mimózních (rodiče) nebo opakovaných "hlášek" (taktéž rodiče). Zkrátka pokračování, které uhání kupředu ještě zběsilejším tempem než originál a používá k tomu nečekané zvraty - aby při jejich vytváření popíralo vývoj klíčových charakterů, ale v rámci vytvoření premisy pak k mému úžasu i konec prvního dílu. Sledovat, jak hlavního hrdinu rodina, přátelé i autority nabádají k tomu, aby byl normální, přestože věci, o kterých mluví, se zcela prokazatelně staly, je neuvěřitelně rozčilující. Killer Queen v sobě má zábavnost, disponuje neuvěřitelně sympatickou hereckou sestavou a na Jennu Ortegu se dívá samo. Těch ran do tváře logiky bylo ale tolik, že pootevřená vrátka k pokračování zkrátka musí zůstat zavřená. (05.12.2020)

Ono je príjemné vidieť staré známe postavy. McG ide rovnakou cestou ako v prvej časti. Balansuje na hrane absurdity a vtipu a v niektorých prípadoch sa mu to vypláca, v iných zase nie. Chcelo by to nápaditejšieho tvorcu, aby z tohto spravil chuťovku o ktorej sa bude rozprávať dekády ( ako sa to napríklad deje s prvými Evil Dead). To ale neznamená, že to nie je zábavné. Jenna Ortega aj Emily Alyn Lind sú krásne. Dobre sa na ne pozerá a vďaka nim dakedy zabúdate na to, že sa jedná vlastne o totálnu kravinu. Judah Lewis hrá prvú ligu a potešia aj jeho rodiča. Zvyšok je do počtu a zbytočne prehrávajúci. Rovnako poteší návrat Samary Weaving ale čakal som v jej prípade niečo omnoho viac epickejšie. Na druhú stranu nevadí. Očakávať veľké veci od takéhoto typu filmov sa veľmi nevypláca. Každopádne obidva filmy považujem za to lepšie čo McG vytvoril a rád sa k nim budem vracať - ako ku zábavným chuťovkám. Ak by bola aj tretia časť, asi by som sa nenahneval. (14.09.2020)

Krev neposkvrněného jako nezbytná ingredience okultistického rituálu? Už chlípník Bond v Live and Let Die podal návod, jak potenciál takových osob „znehodnotit“.. Z řetězu utržený McG v sobě nedusí terminátorské fanboyství a v teenage módu zavaluje diváka tunami popkulturních odkazů, očividně digitálních triků a primitivních jokeů. Nebýt soundtracku (Tangerine Dream, Queen), bylo by to k nevydržení. Neteř primátora Roklinky anorektická jak přítomností na place, tak vzhledem.. (25.09.2020)