Půlnoční nebe

Snaha o přemýšlivé scifi, kde se toho příliš nenamluví, lehce se filozofuje o času a životě a relativně intenzivně se přežívá na severním pólu, potažmo vně vesmírné rakety. Místy sympaticky ambientní a zamyšlené, vizuálně vesměs působivé, avšak scénáristicky průměrné a značně nezáživné scifi, kterým si Clooney skalp určitě neudělá. Ve stylu zadumaného Solaris, či Ad Astra. (26.12.2020)

Filozofický presah, do sci-fi patrí. Príkladom za všetky, je majstrovské veľdielo 2001 : VESMÍRNA ODYSSEA. V tomto prípade, si ale pán Clooney ako režisér možno nezvolil látku, s ktorou by vedel pracovať. Teda ako režisér. To, že trikový majstri vedia vykúzliť vesmír aj s jeho dobyvateľskou loďou, je vec istá. Dnešné technológie sú na špičkovej úrovni a ilúzia je takmer dokonalá. To, že sa pán Clooney snaží dať dlhými a ´´emotívnymi´´ zábermi veci iný pohľad, už ilúzia nieje. Je to len prachprosté navodzovanie atmosféry z vypočítavosti, kde sa len ide na efekt, ale v konečnom dôsledku sa rejža osiera sám. A nie nás divákov. Toto bol námet pre Aronofskeho, Villeneuveho, či Nolana. (14.01.2021)

Vhodný film na dotvoření letošní Vánoční atmosféry. Koronavirus vyhladí lidstvo a nadějí je nově objevený měsíc na orbitě Jupitera. Rakovinou prolezlý Clooney se jen musí dostat k anténě a zavolat posádce, která se z měsíce vrací, aby je poslal zpátky. Putování zmrzlou pustinou je celkem dobře natočené. Pasáže z vesmíru jsou sice taky hezky natočené, ale hloupé je to až běda. Zpívání písničky při průletu nezmapovanou oblastí nebo poslání těhule do vesmíru uráží každého pravověrného fandu sci-fi. Pointa je sice pěkná, ale očekávatelná. Konec je rádoby plný naděje, ale když si člověk uvědomí jaká je budoucnost zbylých protagonistů, potažmo lidstva je mu do pláče. (24.12.2020)

"Není gravitace jako Gravitace... Nuda, pruda, bez legrace." Vesmírný opruz roku. No jo, no... nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, natož do stejného skafandru. Přitom začátek slibný, jen taková mrazivě hebká a konejšivě umírající melancholická balada. Stařec a moře (sněhu) versus němá okatá vzpomínka, plus jedna chraptící vysílačka, skrz kterou člověk stejně nikomu nic zásadního sdělit nemůže a prd se z ní dozví. Já bych si s tímhle komorním postapo dramatem úplně vystačil, nejspíš za čtyři nebo klidně i plnou oblohu hvězd. Bohužel, do filmu pak přiletěla vesmírná loď, velká jako kráva (což bylo nutné, aby se do ní asteroidy lépe trefovaly a mohly toho co nejvíc rozflákat - to se nám v Gravitaci osvědčilo a vydělalo balík). Narušilo mi to prožívání ledového příběhu a navíc mi všichni ti tydýti, včetně březí Evy a jejího černého Adama, byli úplně ukradení, jakkoli se snažili mě zaujmout hlubokomyslnými rozhovory a dvacetiminutovými, vysoce umělecky zádumčivými pohledy do blba, nebo na každý blbý šroubovák před tím, než ho při opravě použili. Popravdě, celou tu nesympatickou posádku a jejich nudné kecy ve vesmírné kleci by si náš neuvěřitelně vousatý polární medvědorežisér mohl strčit do... zpátky do knižní předlohy. (24.01.2021)

Připadalo mi, jako kdyby někdo vzal celou sezónu seriálu a sestříhal ji do dvouhodinového filmu. Zadání producenta by vypadalo asi nějak takhle. "Seznámení s postavami vynecháme, to jenom zdržuje. Uvedení do děje každý zná, bez toho se taky obejdeme. Sem prskneme tu záchranu na ledu, za něj mou oblíbenou zpívající pasáž a nakonec tam dáme tu scénu z šestého dílu. No tu jak ji všichni probrečeli. Závěr nějak ošolícháme, stejně není čas ukazovat oba dva." A jak řekl, tak se i stalo. Postavy možná mají propracovanou osobnost, ale nemají dost času ji ukázat, nálada skáče nahoru dolů a scény na sebe stěží navazují. Jestli by hypotetická seriálová předloha excelovala v konstrastu mezi optimistickou posádkou vesmírné lodě a zlomeným vědcem na umírající planetě, tak v tom film totálně vyhořel. The Midnight Sky chtěl být nový Interstellar, ale je nový Ad Astra. (01.01.2021)