Půlnoční kovboj

Vrchol deprese, režijní kreativity a hereckého mistrovství. A zároveň z toho jakýmsi až poetickým způsobem (asi ta příjemná hudba jako dozvuk uvolněných šedesátek) vyzařuje cosi hezkého a nadějeplného.. Snad nejvíce přesvědčivý rozklad městského amerického snu a dost možná nejlepší výkon Dustina Hoffmana, kterým překonává i více psychicky zaškatulkovaného Rain Mana. 90% (20.04.2020)

Příběh o střetu naivity s realitou, což zákonitě nemůže nikdy dopadnout dobře. Jediné pozitivum snímku shledávám v tom, že zbytečně netlačí na pilu a nepřehání to se sentimentalitou, což jsem neočekával. Chci se dostat do nebíčka, takže hodlám psát pravdu. Film mě absoultně nebavil. Jon Voight mi přišel jako extrémně nesympatický kovboj. Dustin Hoffman byl o mnoho lepší. Už mnohokrát ukázal, že umí zahrát všechny druhy retardů. Příběh byl ubohý a hrozně uměle natahovaný. Záblesky minulosti byly hrozně hnusně udělané. S uděleným oscarem se neztotožňuji. Vážně je to neskutečná blbost pouze pro fajnšmekry. Za sebe dávám pěknější hvězdičku. (02.08.2013)

Scénář: Waldo Salt .. O snění a vystřízlivění aneb deprese konce šedesátých let ve své nejryzejší formě! Naivní texaský gigolo a protřelý newyorský mrzák v hořkém příběhu z ulice, kde přes veškerou snahu o lepší život, kvete dvěma osamělým osobám jedině to vzájemné přátelství. Hoffman si svého ubožáka střihnul klasicky přesvědčivě, zato jiskřivý pohled mladého Voighta je něco dokonalého a tu plešatou sošku by si za tento výkon jistě zasloužil. Ta režijní je však zcela po právu v rukách Schlesingera, jeho nápaditá obrazová skladba pro tento snímek sedí perfektně stejně jako všudypřítomná ústřední skladba. (12.08.2007)

Dějově jednoduchý, formálně vyšperkovaný film o složitém a bolestivém rozpouštění osobních traumat, vštípených sebeklamů a naivních iluzí o cestě k úspěchu, o prodírání se chaosem, horečkou a ztraceností ke světlu na konci tunelu, přičemž každý z obou souputníků míří k jinému světlu na konci jiného tunelu, a aniž by to úplně chápali, navzájem si pomáhají na svých dvou tolik odlišných cestách. *** Není to ale film o deziluzi z amerického snu, jak se občas předkládá, ale o deziluzi ze snílkovství obecně. Kovboj ani zlodějíček se nikdy nechtěli a nezkoušeli vypracovat po vzoru selfmademanů, aby měli dům, práci a rodinu, spíše snílkovsky, naivně, hledají odlehčené cesty k fanfarónskému živobytí a úspěchu, než z toho chtě nechtě tvrdě vystřízliví. *** Film tak spíše, a to plně senzuálně, opticky i fyzicky, reflektuje okrajové existence americké společnosti na konci éry květinových dětí, experimentální umělce, feťáky, snílky, prostitut(k)y či zpovykanou smetánku, zkrátka všechny ty, kdo americkou mainstreamovou společnost vnímají přes rozmanité filtry jen vzdáleně, ať už jsou těmi filtry peníze, drogy, naivita, touha po univerzální lásce, nebo hlad, horečka a zimnice. *** I po letech pořád podmanivé a jemně srdcervoucí, tak se asi pozná klasika. (V Ekvádoru, v Alma Saně, sama v noci. 28. 2. 2024) *~ (29.02.2024)

Film je o týpkovi, co si myslí, že se oblíkne jako kovboj, pojede do velkýho města a bude vojebávat ženský, který mu za to ještě zaplatěj. Místo toho vyjebávaj všichni s ním, až se dá do kupy s mrzákem Ricem, jehož velmi dobře ztvárňuje Dustin Hofman. A to je vše. Zcela chybí nějaký větší moment, k němuž by se divák mohl upnout. Lepší průměr, nic víc. (04.10.2009)