Půlnoční mše

Propracovaná, myšlenkově celkem komplexní a scénaristicky vytříbená záležitost, které trochu ubližuje jistá statičnost a absence akčnějšího vývoje postav (všichni jen říkají, jací jsou, nenechají za sebe moc mluvit činy). Nadále pak trochu mrzí, že někdy postavy ani nevedou dialogy, nýbrž na sebe pouze každý monologuje, zatímco ten druhý jen trpělivě a úpěnlivě čumí. Tématický okruh, který se točí hlavně okolo náboženství, demagogie či manipulace skrz víru, je díky mistrnému scénáři důkladně vystavěn a prozkoumán a vše výborně kulminuje v závěrečném Zjevení Janovu. Mnohé odradí pomalejší vývoj či trochu sušší podání, ale jako "konverzačka" s myšlenkovým přesahem mi to sedlo, a vyloženě hororové aspekty pro mě byly více než příjemným bonusem. (26.04.2022)

Jak už je u seriálového Flanagana zvykem, je tu opět sázka na hutné rodinné drama, která dokonale vyšla. A nejen to. Už tak složité a pochroumané vztahy jsou umocněny uzavřenou ostrovní komunitou, kde je Bůh až na prvním místě. To vše je zabaleno do úžasných dialogů plných úvah o tíhách života a víře, přičemž žádná z postav ani na moment nesklouzne k lacinému filosofování. Vlastně jsem ten nadpřirozený resp. hororový prvek ani nepotřeboval a upřímně řečeno když se naplno projevil, byl jsem trošku v rozpacích, ačkoliv chápu, co chtěl Flanagan onou metafourou říci. Nicméně finále mě z mírného rozladění vyvedlo a s očima navrch hlavy jsem ho sledoval až do nejposlednějšího momentu. Herecky vedle Flanaganovy erbovní herečky Kate Siegel zářili především Hamish Linklater v roli kněze a Samantha Sloyan jako místní fanatička, což byla sice poněkud archetypální postava, ale herečka si na ní zgustla. 90% (27.09.2021)

Je to tu podhodnocené a chápu to. Flanagan si totiž ukousnul tučný sousto lyriky a jakkoli si Půlnoční mši můžete zgustnout jako sedmidílnej horor, s ušima na dovolený přijdete o půlků zážitku. Tahle věc je o víře. O životě. O smrti. A o tom papírově ujetým twistu jak z Od soumraku do úsvitu to celý je jen tak mimochodem. Palec i za nápaditej casting. Najít mladší kopii Nicka Cavea do hlavní role byl rozhodně majstrštyk. (31.10.2021)

Oceňuji velmi pomalou a pečlivou výstavbu. Díky ní se dostaneme postavám opravdu pod kůži a chápeme jejich skutky. Středobod všeho a nejlepší postava je jednoznačně farář. Absolutní dobrák s nejčistšími úmysly, jejichž proměna ve skutky je katastrofální. Také mě nadchl způsob, jak chytře zkombinovali horor s křesťanskou mytologií. Jasně, je to ulítlé, ale chápete, že jsou si schopní to odůvodnit. Jediné mínus vidím v občasných velmi zdlouhavých dialozích. Hodně postav před tím, než se vymáčkne s něčím důležitým vykládá pětiminutové podobenství ze života. Občas je to fajn a podpoří atmosféru, občas už spíš otrava. Ale to je jen menší výtka. Půlnoční mše je super a vřele ji doporučuji. (24.12.2021)

Zjevení z hlubin modrých čísel a pro mě osobně s největší pravděpodobností seriál roku. Filosoficko-teologickej horor balancující na hranici pocty (Stoker-King) a reflexe krize křesťanských hodnot umně si hrající s biblickou symbolikou a alegorií. Pomalejší rozjezd, kterej ale, jak už tomu u Flanagana bývá, má svůj důvod a každá scéna v závěru tak hraje svojí roli. Skvělej Nick Cave... teda, pardon, Hamish Linklater... famózně vybroušenej scénář (konzervativní fanoušci popkornu nechť ať opět čtou "nudnej") a jeden ze soundtracků roku. Závěr třetí epizody se u mně jednoznačně zapsal jako jedna ze seriálových pasáží, který nejspíš nikdy nezapomenu. (28.10.2021)