Neviňátka

Nuda na sídlišti aneb začíná to trháním nožiček mouchám a končí doživotím.  Eskil Vogt nabízí zajímavou alternativu vývoje sériového vraha, pracovně bych ji nazval  jepičí superzmrd.  Docela znepokojivé a pochopitelně, že i seversky chladné a ujeté výletování  dětskou psýché, kde střepy v botách autistické sestry zdaleka nejsou tím nejhorším projevem nevinné dětské duše.  Objeví-li pak  malý a ještě neochmýřený vrážek (hezká to zdrobnělina, že?  Můj vlastní copyright!)  při hrách s kamarádkami ve svých patiích tele a pohybově je taky setsakra telenadanej, je na průser samozřejmě zaděláno, naštěstí i pro něj. A přitom to začne tak nevinně, křupnutím kočičí hlavy... No, zdráhal jsem se děckám, tedy kromě autistky, ta byla naprosto libově zahraná!, uvěřit i jen to, že jsou děcka, jak jim přeříkávání textu a ksichtění se nešlo, ale jinak jsem byl s mrazivou alternativou malých zmetků  vlastně spokojenej a tak si nakonec dupnu i čtyřikrát... (20.02.2023)

To je krásný příklad toho, co nemám rád. Nevím, zda dát plný počet nebo čistou nulu. Děti to zahrály skvěle, má to perfektní „hudbu“, a kamera si občas pohraje. Na druhou stránku je to strašně pomalé a roztahané. Musím přiznat, že jsem se místy nudil. Takže dám čistý průměr a je to.   Ještě bych rád dodal, že to, co je zde uvedeno jako chyba chybou není. Je to tak natočeno úmyslně, stejně jako některé další záběry z pohledu děvčátka Aishy.      ** A PŮL (01.05.2022)

Sídlištní akvárium a v něm žahavé doteky medúzky indické vs. čisté dětské duše, co uměly zastavit před prahem temnoty. Plus za finále westernového charakteru, přesvědčivé dětské herce a vyhnutí se průvodním jevům, které přináší zmutovaní Kentové pubertální věkové kategorie, nicméně zůstává pocit, že to pomalé hoření za liknavých pohybů kamery mohlo v kratším čase vzplanout intenzivněji. A teď se vás zeptám, milánkové. Je horší boj s nadpřirozenými silami, nebo s lhostejností..? (16.02.2022)

„Doděláme ho?" „Jak?" Psychologické drama o temnotě lidské duše, kde se dobro krčí v koutku a je jen slabým paprskem obklopeným černou tmou. Malá Ida je jakoby sama, jelikož její sestra Anna žije ve svém světě. To pak se temnota snadno škrábe na světlo. Zašlápnutá žížala je jen prvním signálem, střepy v botě a účtování s kocourem pokračování, co jen tak neskončí. Zvrhlost dětského světa si s dospělým nezadá, snad i pro tu zdánlivou nevinnost je o kousek horší. Zajímavým nápadem byla telepatická propojenost některých postav. Telekinetické schopnosti Bena se ukázaly smrtící. Zastavit ho však se ukáže jako téměř nemožné. Pochválit je třeba velmi dobré herecké výkony dětí. Trpělivý divák postupně nahlédne až tam, kde se rodí zlo. (15.01.2022)

Minimalistické, surové a nepříjemné drama s několika nepříjemnými scénami, ale také občas až mrtvolně pomalým tempem, které hlavně z počátku dokáže lehce ubít. Na druhou stranu i přes trochu štědřejší stopáž se daří atmosféru šponovat a diváka vtahovat, za což kromě jiného muže i vynikající casting dětských tváří, jímž se skvěle daří prodávat paranormální naturálnost. (29.01.2023)