Neviňátka

Tak tenhle skandinávský horor se mnou pěkně zacloumal. Ida s rodiči a svou autistickou sestrou se přistěhují do bytu na sídlišti. Seznámí se ještě s chlapcem a holkou a hrají si spolu, jak to u takových děcek bývá. Najednou se u nich objeví nadpřirozené schopnosti a tak jejich hrátky dostanou jiný rozměr. Bohužel jeden z nich je psychicky nevyrovnaný a své schopnosti zneužije k dosti znepokojivým účelům. Na začátku mě znepokojovalo chování těch děcek. Hlavně malá Ida, která byla doma tak trochu ve stínu své sestry, která potřebovala neustálou pozornost rodičů, byla na pěst. Vlastně první polovinu filmu se díváme na takové psychologické drama a pak se film přehoupne do mysteriózního psycho hororu. Napínavý to bylo jak prase a tím že tu šlo o děti, stal se film celkově hodně znepokojivým. Dobře to na nás ti seveřani ušili! V jiných recenzích je zmíněno něco ve smyslu dětských X menů. Já bych to k nim ale nepřirovnával, protože pak byste vy, kteří jste film ještě neviděli, mohli čekat něco jiného. Tenhle film pro každého nebude. Pokud máte ale rádi severské filmy, originální námět, slušné herecké výkony v dětských rolích, tak vřele doporučuji! Jelikož jsem tu několikrát zmínil slovo znepokojivý, tak u mě má jednoznačně 9/10! (13.01.2022)

Mame tu jednu eritrejku s lezema na ksichtě, pak jednoho nesypmatickýho malýho pakistance (ani mi nemusí nikdo napovídat co mi tím scénàř chtěl říct), dále jednu ukňučenou autistickou švédku, ze který jsem během sledování dostával tiky a nakonec jednu snad normální švédku. Vrcholem celého filmu byla zabitá kočka, prasklý kmen v lese a levitace kamenů. Na dvě hodiny dýlky? Sorry ale to je mi dost málo. (15.04.2022)

Na ospalém Norském předměstí se během letních prázdnin spřátelí parta malých dětí, postupně zjišťují že mají podivné zvláštní schopnosti a začnou přemýšlet jak se svými novými dovednostmi naloží, jejich následné jednání však povede k tragickým událostem. Tento film se zabývá autismem, psychopatií v raném věku a bezdůvodnou dětskou krutostí, scéna se střepem v botě se mi vryla hluboko do paměti. Určitě vychválím herecké výkony všech děťí, skvělou atmosféru a originální příběh, jediné co mi vadilo byla přepálená stopáž. (11.04.2023)

Sídlištní akvárium a v něm žahavé doteky medúzky indické vs. čisté dětské duše, co uměly zastavit před prahem temnoty. Plus za finále westernového charakteru, přesvědčivé dětské herce a vyhnutí se průvodním jevům, které přináší zmutovaní Kentové pubertální věkové kategorie, nicméně zůstává pocit, že to pomalé hoření za liknavých pohybů kamery mohlo v kratším čase vzplanout intenzivněji. A teď se vás zeptám, milánkové. Je horší boj s nadpřirozenými silami, nebo s lhostejností..? (16.02.2022)

Nuda na sídlišti aneb začíná to trháním nožiček mouchám a končí doživotím.  Eskil Vogt nabízí zajímavou alternativu vývoje sériového vraha, pracovně bych ji nazval  jepičí superzmrd.  Docela znepokojivé a pochopitelně, že i seversky chladné a ujeté výletování  dětskou psýché, kde střepy v botách autistické sestry zdaleka nejsou tím nejhorším projevem nevinné dětské duše.  Objeví-li pak  malý a ještě neochmýřený vrážek (hezká to zdrobnělina, že?  Můj vlastní copyright!)  při hrách s kamarádkami ve svých patiích tele a pohybově je taky setsakra telenadanej, je na průser samozřejmě zaděláno, naštěstí i pro něj. A přitom to začne tak nevinně, křupnutím kočičí hlavy... No, zdráhal jsem se děckám, tedy kromě autistky, ta byla naprosto libově zahraná!, uvěřit i jen to, že jsou děcka, jak jim přeříkávání textu a ksichtění se nešlo, ale jinak jsem byl s mrazivou alternativou malých zmetků  vlastně spokojenej a tak si nakonec dupnu i čtyřikrát... (20.02.2023)