The Windermere Children

Útrapy po vojne sú zaujímavým námetom, ale film tie emócie nepriniesol. Možno až koniec, kde sú výpovede reálnych ľudí. Niektorí herci pôsobili skôr ako brigádnici, alebo nejakí herci s gážou 0 eur 0 centov. Zaujal však výrok, že chlapcom sa páčia britské dievčatá. Nuž, to bude asi ťažká refrakčná vada. (30.01.2023)

Na tento film som natrafila úplnou náhodou a som veľmi rada, že som mu dala šancu, pretože to bola zatiaľ najlepšie investovaná filmová hodinka a pol za posledný čas. Nepoznám veľa filmov, ktoré by sa venovali určitej povojnovej problematike tak, ako práve tento. Bola to emotívna jazda, kde sa striedal smútok a súcit s radosťou a nádejou pre decká z koncentrákov, ktoré sa pomaly ale isto adaptujú zo sveta hrôzy do normálu. Chválim aj výber hercov, špeciálne spomeniem Thomasa Kretschmanna, ktorý stvárnil veľmi príjemnú postavu, pre mňa možno až tak sympatickú, ako bol napríklad Liam Neeson v Schindlerovom zozname. (07.12.2020)

Drtivá většina válečných filmů zabývajících se šoa končí osvobozením koncentračních táborů a vzbuzuje zdání, že pak už bylo všechno dobré. Jenže nebylo. Film o dětech z Windermeru ukazuje tu šťastnější část přeživších, ale i tak se se jedná o emotivní záležitost, která dokáže nedobře zabrnkat nervy. Docela mi vyhovovalo, že tu vlastně nebyla žádná hlavní postava a příběh se snaží pojmout co nejvíc osudů. Asi nejsrdceryvnější jsou scény s těmi nejmenšími, které neznají vlastně nic jiného, než život v koncentráku a podle toho se i chovají. Nutno dodat, že těchto sekvencí je málo, ale o to víc se člověku zažerou pod kůži. Nejedná se o žádný velkofilm a je znát, že se jedná spíš o lehce podfinancovanou záležitost, ale obsahově herecky je to natolik intenzivní, že se to dá snadno přehlédnout. 100% (05.11.2020)

Snímek The Windermere Children popisuje méně známou kapitolu z konce Druhé světové války, která se bez obav může opřít o silný příběh, svižný scénář či o výběr herců. Tento počin nezakalenou optikou ukazuje, že po osvobození koncentračních táborů bylo hodně prázdných a zničených dětských duší, pro něž bylo vážně těžké se naučit znovu důvěřovat a radovat ze života. Samostatnou kapitolou je pak finále, které utahuje šrouby emocí až na doraz, přičemž je ale zároveň i nespoutanou oslavou života a požehnaného stáří. Pokud tedy hledáte snímek z Druhé světové války, který není "jenom" o důležitých bitvách, The Windermere Children režiséra Michaela Samuelse je přesně tím pravým. Skvělá práce! „Unlike carpets madam, children are not improved by beating.“ (10.12.2020)

Většina příběhů z druhé světové války končí na jejím konci. Co se ale dělo potom? O tom se snaží popovídat tento příběh a je to hodně zajímavé vyprávění. Kupa zachráněných židovských dětí je odvezena někam doprostřed anglické vysočiny, kde se jim budou snažit vytvořit lepší podmínky pro život. S tím přichází různé myšlenky a otázky, které se honí hlavou každém z nich. Příběh je to neméně zajímavý a musím říct, že i na konci filmu neméně emotivní. Hezké, komorní, decentní, typické pro anglickou kinematografii. (07.11.2022)