Late August at the Hotel Ozone
Režie:
Jan SchmidtScénář:
Pavel JuráčekKamera:
Jiří MacákHudba:
Jan KlusákHrají:
Beta Poničanová, Ondriš Jariabek, Magda Seidlerová, Hana Vítková, Vanda Kalinová, Natálie Maslovová, Irena Lžičařová, Jitka Hořejší, Alena Lippertová (více)Obsahy(1)
Vize světa po atomové katastrofě se záměrně vzdává jakýchkoliv atraktivních prvků a důsledně se soustřeďuje na jediné: jak člověk v takových podmínkách (zde skupina žen, putující zničenou krajinou) klesá na úroveň zvířete, jak v něm začínají převládat zvířecí pudy a instinkty, jak se vytrácejí regulující funkce svědomí jako projevu lidství... Scénář k filmu napsal Pavel Juráček, který se v 60. letech přičinil (jako scenárista a režisér, ale i ve vedení jedné z barrandovských tvůrčích skupin) o vysoký umělecký a ideový kredit české kinematografie, ale později, v období tzv. normalizace, nesměl natáčet ani publikovat. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (134)
Jediná česká postapokalyptická sci-fi, která se, podobně jako mnohokrát lepší Tarkovského STALKER, vyžívá v záběrech krajiny zničené neznámou katastrofou. Jinak je Srpen v hotelu Ozon poměrně dějově slabým filmem, ale je natočen zajímavou kamerou a obsahuje pár naturalistických scén, které nemají v českém filmu obdoby. ()
Přinejmenším zabíjení zvířat v tomto filmu považuji za zcela nemístné. Po odstranění těchto scén by patrně zbyly jen úvodní titulky a pár velice nudných a nepřesvědčivých dialogů. ()
Drsné, jednou stačilo... ()
Na české poměry netradiční, nápaditý a svým způsobem originální snímek. Je to jeden z mála působivých filmů, které stačí vidět jen jednou, ale v paměti vám uvíznou navždy. Depresivní atmosféra, odvážná myšlenka a zdařilé zpracování. Krutá představa světa po zničující válce, kdy zvířecí pudová brutalita vítězí nad civilizačním nánosem lidskosti a co je zvláště děsivé, že v tomto případě jsou aktérkami ženy. Tak to tady asi vypadalo ve středověku, než se primitivní svět začal kultivovat a kdo ví, jak to bude vypadat v budoucnosti, když dnešní lidé jsou schopni podříznout rukojmí, či odpálit letadlo a ještě se tím pochlubit. ()
Naivní představa postapokalypsy, ještě naivnější příběh o bandě žen, které poprvé v životě vidí muže a celkově se tam v podstatě nic moc neděje. Jen koukáte jak prochazí českým venkovem a masakrují zvířata. A ty jsou tak neskutečně realné, že pochybuju o použití filmových triků. Kor v roce 1966, takže to slovo "realné" zde asi hraje větší roli, než bych si přál. Scéna se psem je pravděpodobně to nejhnusnější co jsem kdy viděl. A chápu že to mělo vypadat drsně a prostě tak, jak bychom se nejspíš chovali bez jídla, ale za celou tu dobu ani jedna z dívek nevypadala moc hladově a ani nebylo řečeno, že by jim něco chybělo. Kor když herecké výkony byly na bodu mrazu. Není divu, že si všechny ty rádoby herečky nikde moc nezahrály už. ()
Nevím, jakási směsice vnitřních pocitů krajního naturalismu při doslova vraždění krávy a zároveň neuvěřitelně humanitnímu dojmu při setkávání obou starších postav ve mě vyvolalo ovzduší tohoto filmu. Cosi neopakovatelného a krásného i bojácného, stejně jako škoda lásky a dej sem ten gramofon. Četl jsem filmovou povídku od Juráčka a jeho scénář je zas trošku jinde (hodně mi chyběla zmínka o lesbičce při výčtu dívek které jíž při putování zahynuly, "stará" ji totiž zastřelila, protože to co byla, prostě nebylo správné, krásná metafora s... etc) a proto říkám, scénář odtud potud, a i když Juráček moc režisérskou profesi nepovažoval za umělecky tvárnou (nýbrž scénář a scenárista jím je), říkám, že toto je Schmidtův film - hudba, úžasná kamera! (nemluvě o záběrech z podhledu, nadhledu, úchvatné) a to vše dohromady, standing ovation... ()
Jatka:-) ()
Tak nějak si lze opravdu představit konec civilizovaného světa. ()
Film s výtečně budovanou a gradující atmosférou. Je to asi úsměvné, ale první polovina filmu (až do příchodu muže) mi malinko připomínala Stalkera - zejména tím putováním, které doprovází minimum dialogů. Procházíme spolu se zdivočelými hrdinkami ruinami, lesy, nádherně využitý otevřený prostor. Druhá polovina filmu je mírným zklamáním, přesto se na tak krátké stopáži filmu nedalo vysvětlit více. Každopádně má toto dílko v české kinematografii svůj neoddiskutovatelný prostor. ()
Postapokalyptický svět využívající dokonalých exteriérů vyrabovaných Sudet. A v něm tlupa divoženek. Holky jsou štíhlé, špinavé, neobyčejně obratné, bezcitné a nebezpečné. Zvířata už zase mají hodnotu jen podle množství vykonané práce, schopnosti měnit se na potravu, nebo stát se střeleckým terčem. A slovo ekologie bylo dávno zapomenuto. Naturalismus v jednoduchém příběhu i hereckých výkonech, krutost a beznaděj s hodně malým světýlkem na konci tunelu. 85%. ()
O. K., tak natočíme intelektuálně náročný film. Za každou cenu. A budeme šokovat. Též za každou cenu. Postapokalyptický film po česku, aneb ukázka, že jenom talent nestačí. Ano, zvířecí snuff mi vadí. ()
Skoro zapomenuté postkatastrofické drama, umocněné svou syrovostí a jednoduchostí. Minimum slov a velkých gest. Ticho, napětí a deprese. ()
Viděl jsem tento film sice na televizoru Merkur, ale i tak to stálo za to. Výjimka v české filmové sci-fi. Při sledování filmu až člověka mrazí, že by se něco podobného klidně mohlo stát. Velmi syrový a nezapomenutelný film. ()
Beta Poničanová je fajn, ale jinak nevim. I po opakovane projekci si stale s timto filmem nerozumim...tak asi nic. Pro me prumer. ()
scénář napsal Pavel Juráček, v denících na straně 473-4 se dozvíte zajímavé věci týkající se filmu a Jana Schmidta. Jeho týrání zvířat ve filmu je skutečně nevídané a šokující. Vyvolává silnější divácké reakce než celá Troma nebo Festival otrlého diváka. Člověk jenom čeká, kdy bude v nepředstíraných předsmrtných křečích sténat i pan Jariabek. ()
Atmosféra nechyběla ani Hanzlíkovu Poslednímu přesunu, křivdil bych mu, pokud bych tvrdil opak, tohle byla ale přece jen o poznání trnitější cesta postapokalyptickým světem. Obzvláště pro mladé herečky, ty si tady "užily" svoje. Nechyběl mi tady ale ani začátek, byl jsem do něj uveden, něco se tu dělo, navíc se na TO hezky koukalo a kromě správného věku a proporcí to mělo i perfektní kameru. Konec byl znepokojivý, žádné nesmyslné moduly, které poslední přeživší přenesou do země strdí a hamburgerů. Srovnávám 2 české filmy s podobnou tematikou, i bez slabšího následovníka bych ale o Ozonu řekl, že to byl zajímavý film s příjemnou stopáží, která vyloučila další opakování téhož (barbarské zabíjení na sto způsobů), neboť jiný směr defektního chování hlavních figur to bohužel navzdory fantazií dostatečně obdařeného scénáristy postrádalo. ()
Skupinka zcela neschopných a pitomých žen putujících opuštěnou krajinou, reálné zabití psa, krávy, hada a kdovíčeho ještě jen pro záběr do filmu, jsem znechucen. ()
Koncentrovaná bezvýraznost. Montáž scén, které jdou odnikud do nikam bez jediné výraznější známky reálné tvůrčí či jakkoliv umělecké invence spolu s nezajímavými postavami tvoří prázdný a velmi zapomenutelný film. I filmy, ve kterých se skoro nic neděje mohou být značně umělecky hodnotné (např. Turínský kůň), ale zde žádnou takovou hodnotu nevidím. ______ Film svým námětem i scénářem připomíná úroveň slohových prací průměrných žáků základní školy. Od plnohodnotného filmu bych přeci jen čekal něco víc. Alespoň to trvalo jen 77 minut. _________ Na téma postapokalyptického přežívání žen a jednoho muže je ve všech ohledech mnohem ucelenější a propracovanější novější snímek The Survivalist. ()
Návrat k atavismu ok, bylo to i v Pánu Much a desítkách jiných děl. Herecké výkony holek jsou místy až příliš ochotnické, střih taky občas nesedí a tyhle věci pak strhávají úroveň filmu, jinak celkem působivého, o třídu níž. ()
sice vcelku originální, jinak ale značně neumělé až amatérské, autor sice ví, co chce říct, ale říká to až příliš hlasitě... ()