Dračí prsten

Předem upozorňuju, že mám pro Bavu šílenou slabost a že princeznu Fantaghiro miluju, co si pamatuju. Dračí prsten byla svého času nejpůčovanější videokazeta v Rokytnici nad Jizerou a vsadím se, že dodnes tento můj rekord nikdo netrhnul. Všichni herci v hlavních rolích jsou zkrátka perfektní, zvlášť démonická Selvaggia jako čarodějova dcera je naprostá extratřída. A ta hudba! Na draka a vlčí hlavu sere pes, holt triky stárnou. Když nad tím tak přemýšlím, sneslo by to remake s dostatkem peněz, protože ta finální přeměna by mohla být v ucházející kvalitě neskutečně kulervoucí. Feministky by se tetelily blahem. (27.12.2017)

Váhal som, či tejto mojej obľúbenej rozprávke z detstva udeliť tri alebo štyri hviezdy. Objektívne to vidím na 3,5 vďaka viacerým technickým nedostatkom, ktoré na film z deväťdesiatych rokov rozhodne nemuseli byť. Čo tejto rozprávke chýba asi najviac je napätie a atmosféra, ktorá vzhľadom k temnému príbehu rozhodne mala byť silnejšia. Za všetko hovorí scénka keď takzvaní vlci (rozumej priateľskí a cvičení nemeckí ovčiaci) naháňajú po zasneženom lese princeznú Dezidériu. Divák rozhodne nemá pocit obavy o hlavnú hrdinku. Aj keď režiséra Juraja Jakubiska veľmi nemusím, ten by si s touto rozprávkou inak pohral. Postavy v zásade sympatické, herecké výkony obstojné a scenár trochu moc ukecaný, ale inak prijateľný. Ako dieťa som žral herečku Annu Falchi a tá ani po rokoch nesklamala. Zahviezdili však iní herci. Predovšetkým Karel Roden (ten si rolu arogantného Lisandra vyložene užíval) a Franco Nero ako neoblomný kráľ. Čo sa však nepodarilo vôbec bol umelý drak, ktorý pôsobil viac menej komicky. Čo sa podarilo asi najviac je výprava, kostýmy (červené brnenie Dezidérie top) a dej, ktorý odsýpa a nenudí.  Dostavila sa aj nostalgia z minulosti a treba uznať, že Taliani rozprávky točiť vedia. Takže s prižmúreným okom zaokrúhľujem na štyri hviezdy. (19.10.2021)

Jako malá jsem milovala "Princeznu Fantaghiro", takže tahle - možná ještě lepší - (ne)pohádka byla povinností. Přesto, že je to pouze televizní film, obdivuji jeho výpravu, kostými i údernou hudbu. A samozřejmě sympatické herce (především pak odvážnou Desiderii a jejího milého, jehož jméno už bohužel nevím). Ale nejvíc si mé srdce získal slaďoučký Sorizzo..:-) (04.05.2008)

Nostalgie. Tato italsko-německo-česká pohádka (podžánr holčičí fantasy) se mi vryla do paměti přítomností uhrančivé Sophie von Kessel, krátkým výskytem Marka Vašuta a tradičně démonického Karla Rodena. Neodvažuji se na to po létech podívat znova, v mých vzpomínkách jí to sluší líp než ve skutečnosti. A taková pro mne i zůstane. (13.07.2013)

Za mala jsem tuto pohádku zbožňoval. Všechny postavy živé i neživé či pohádkové bytosti mi byly i přes záporné vlastnosti sympatické. První díl hodnotím ****, druhý ***. S odstupem času (v současnosti) mi trochu vadí vady na logice, ale kvůli nostalgii a super hereckému obsazení nakonec 71%. PS: Malá Nikol je moc roztomilá a Karel hraje toho kruťase pohádkově dobře. (24.12.2012)