Počítání mrtvých

Trošku dosť pošahaná Scorseseho psychologická kostra sanitkárskeho života, v ktorom to fakt že vrie. Hlavný hrdina Frank toho má plné zuby a vidí svet, ktorý korešponduje s jeho náležitými vidinami a démonmi vlastného ja, ktoré ho časom dobehli. Preto aj dej skĺza občas k tragike, ale často skôr k čiernej komédii a práve preto je aj pocitovo rozmarnejší. Avšak dynamicky je film málo obratný, aj vizuál je stále rovnaký a márne som čakal na vedľajší motív, ktorý režisér vo svojich kumštoch vie tak dômyselne predať. K tomu je film aj dosť dlhý a rytmicky monotónny. (03.05.2016)

Když vidím Nicolas Cage vždy cítím kvalitu, ale tenhle thriller nebyl zase tolik zajímavý. Chápu, je o něco starší a Nicolas nehraje dobře, nebo mi to tak aspoň přišlo. Do toho to viditelné béčkové zpracování mě bilo nechutně do očí a já se čím dál více nudil. Vykouzlit se z toho víc než průměr, možná lehký nadprůměr nedá... 5/10 = 55% (14.12.2011)

Scénář: Paul Schrader. Kamera: Robert Richardson. Hudba: Elmer Bernstein. CITÁT - Takže jestli tomu správně rozumím, vy jste si cpal do žil jed. A teď, když zase konečně dýcháte, už se nemůžete zase dočkat, až si budete moci koupit novou dávku. Mám k vám jednu prosbu. Mohl by jste příště přestat dýchat v jiném městě?.......... (24.04.2011)

Stejně jako Zuřící býk zřejmě málokoho nadchnul pro box a Letec pro aviatiku, ani Počítání mrtvých nerozšíří řady zájemců o medicínu. Zachraňování životů Scorsese ukazuje ve vší špinavosti. Nejspíš si po esteticky vytříbeném, takřka krve prostém Kundunu potřeboval opět trochu zasvinit ruce. Frank nemá mnoho času přemýšlet, proč tenhle nechutný a nevděčný džob dělá, ale cítí, že ničím jiným by svůj život vyplnit nedokázal. Jako žralok, který se nemůže zastavit, jako neléčený závislák potřebující stálý přísun adrenalinu třikrát proplouvá nočním New Yorkem a společnost mu při tom dělají tři různí parťáci, jejichž chování odráží pochody Frankovy zašmodrchané mysli (od smíření k touze některé pacienty zabít). Výrazově poměrně monotónní Cage byl pro roli perfektní volbou, neboť většinu jeho stavů, ať už je nabuzený nebo v totální letargii, vyjadřují ostatní postavy, prudký střih, klouzavé pohyby kamery a oči tahající světla (zásluhou přeexponovaných scén vypadají světle oděné figury ve tmě jako duchové). Jestliže film místy připomíná psychedelický rockový videoklip, nejde (z větší části) o samoúčelné divočení režiséra, střihačky a kameramana, ale o způsob, jak nám bez dlouhých dušezpytných dialogů přiblížit protagonistovo překotné přijímání okolních podnětů (voice over bych za dušezpytný neoznačoval, neboť se vyjadřuje k obecnějším tématům). Návraty do zabordeleného bytu jsou příliš krátké, aby během nich Frank stihnul dobít energii. Jede nonstop. Utíká před pocitem viny, která na sebe vzala podobu osmnáctileté dívky. Utíká před smrtí, jejíž neodvratnost si dennodenně uvědomuje a s níž se přesto odmítá smířit. Rozhřešení a útěchu se snaží najít u Mary (Marie, Madony), ke které nachází cestu až poté, co z pozemského utrpení vykoupí jejího otce, kterého svým činem nahrazuje. V obecnější rovině je Počítání mrtvých variací věčného příběhu o střetu falešný proroků a zvěstovatelů konce světa s hrstkou vytrvalců, kteří se, i za cenu sebedestrukce, stále snaží udržet svět snesitelným. Opojná možnost být na chvíli Bohem je silnější než vědomí neodvratnosti konce a nemožnosti změnit běh věcí (opakující se situace s Noelem nebo panem Oh). Jednou spasitelem, navěky spasitelem. Lepší drogu na ulici neseženete. Jako Frank, jsme i my zahlcováni rychlými slovními výměnami, víceznačnými obrazy, hukotem ulice, hlasitou hudbou (která dotváří tripovou atmosféru a zároveň komentuje dění). Díky neustávajícímu přísunu audiovizuálního materiálu je naše mysl stále zaměstnána a film uteče ďábelsky rychle, zanechávaje nás po dvouhodinové jízdě v údivu, jakouže podivnost jsme to právě viděli (skutečně se v jednom záběru objevil bílý kůň?). Počítání mrtvých sice variuje některé situace z Taxikáře, ale není pouze jeho dodatkem. Hlavní hrdina už nestojí na opačné straně než opovrhované noční bytosti. Nezbývá mu, než žít s nimi. Přestože pochopil, že boj nemá smysl, nepřestává se snažit. Ryzí Scorsese. 80% Zajímavé komentáře: gudaulin, Silas, Vronsky, Arkanoid, ink flo (14.01.2021)

Hodně zvláštní film. Možná až moc zvláštní :-) Ale vyzdvihnul bych zejména výkon Nicolase Cage (kterýho jinak nemam moc rád) a pak samozřejmě mýho oblíbence Johna Goodmana. Celkem hezky to utíká, ale bohužel mi tam chyběl nějakej silnější příběh, takže to u mě stačí jen na 3 hvězdičky. Spíš bych doporučil jinej Scorseseho film a to Taxikáře. Nicméně i tohle stojí za vidění. (26.08.2006)