Reklama

Reklama

Špinavé ulice

  • USA Mean Streets (více)
Trailer

Svoje hříchy neodčiníš v kostele, ale na ulici… Špinavé ulice, vykazující řadu autobiografických rysů a odehrávající se ve Scorseseho domovské čtvrti, patří ke stěžejním dílům tzv. Nového Hollywoodu, nesourodého ale vlivného hnutí převážně mladých amerických filmařů (ještě např. Coppola, Spielberg, Lucas, Altman, Ashby), kteří rozhodujícím způsobem přetvořili slavnou továrnu na sny ke svému obrazu. Hrdiny snímku jsou dva kamarádi, Charlie (Harvey Keitel) a Johnny Boy (Robert De Niro), předurčení svým zázemím k životu drobných podvodníků na ulicích Little Italy. Nic na tom nemůže změnit ani katolická výchova, ani případná snaha se nějakým způsobem z daného koloběhu vymanit. Film měl premiéru na začátku října 1973 v rámci Newyorského filmového festivalu a hlasitě upozornil nejen na příchod zaníceného a talentovaného tvůrce, ale i na oba hlavní herce. Ani velice pochvalné recenze tehdejších předních kritiků (zejména Pauline Kaelové) však nepomohly snímku, aby si mohl najít své diváky. Konvenční distribuční model studia Warner Brothers ho odsoudil k brzkému zapomnění. Přes některá výroční ocenění (Cena newyorských filmových kritiků za vedlejší výkon pro De Nira, nominace na Cenu Cechu amerických scenáristů pro Scorseseho a jeho častého spolupracovníka Mardika Martina) byl film náležitě doceněn až s časovým odstupem, zejména když Scorsese s Taxikářem vyhrál Zlatou palmu na MFF v Cannes. V roce 1997 byly Špinavé ulice zařazeny do Národního filmového registru při Knihovně kongresu. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (294)

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Zastavil bych se v následujícím textu u toho, proč používá Scorsese ony vyhlášené efektní „steadicamové“ jízdy kamery a jaké okolnosti ho k tomu přivedly: 1, Americká studiová výroba počínaje přibližně rokem 1960 vstoupila do jistého „post-klasického" období, které se výrazně odlišuje od éry studií. Charakterizuje ho obměna stylových postupů, velmi zjednodušeně řečeno slovy samotného Scorseseho: „scény musejí být rychlejší a kratší.“ Dynamická kamera tedy reagovala na kameru statickou, již shledávala generace post-klasického Hollywoodu za příliš ustrnulou, zapouzdřenou v přežitých kodifikacích. I proto se tvrdí, že co bylo v v klasickém Hollywoodu stylistickým vrcholem, to je post-klasickém filmu běžné. A co je vrcholem v post-klasickém Hollywoodu, to bude běžné za pár let. 2, Můžeme spekulovat nad tím, jestli je filmový styl důsledek technologických změn, nebo naopak, jisté ale je, že bez adekvátní technologie a vynálezu Steadicamu by Scorsese žádné efektní jízdy vytvářet nemohl. Steadicam, pocházející ze sedmdesátých let, splácí do jisté míry dluh přechodu z 16 mm na Super 8 mm, který změnil zejména v šedesátých letech (spolu s možností natáčet s kontaktním zvukem – nasnímaným během natáčení) postupy při natáčení dokumentárních filmů v terénu. Ale splácí dluh i Špinavým ulicím (1973), které vznikly tři roky před jeho příchodem (1976) a svým způsobem ho předpověděly, protože byly jako jeden z prvních amerických filmů natáčený 35 mm z ruky – tento způsob mj. vytvářel špinavý a napjatý pocit života v new yorských ulicích. 3, Jízdy kamery využíval Scorsese rovněž proto, aby mu cholerické postavy neutekly ze záběru. Herci mohly doslova vysát veškerou energii ze svých postav, k čemuž napomáhalo i to, že nemusely respektovat značky na podlaze. Naopak. To pronásledující kameraman se přizpůsoboval jejich pohybu. 4, Kamerové jízdy potlačovaly objektivní realitu. Jako by se kamera každou chvíli měla ze zad hrdiny přesunout přímo do něho samého, do FPS pohledu, a sledovat dějiště jeho očima. Pohyby kamery představuji analogií mentálního stavu dezorientovaných hrdinů a mizanscéna (veškerý prostor před kamerou) pak jejich duši, nikoliv realitu. Špinavé ulice dodržují zásadu změny v proporcích obrazu ve vztahu k emočnímu významu každého okamžiku – celek ustanovuje vnitro postavy, detail pak vzpomínky, představy, sny a halucinace. 5, Afekt a efekt jsou oblíbeným teoretickým rýmem posledních tří desetiletí. Emblematická formule byla stvořena patrně při výkladu nové science fiction, jejímž hlavním rysem je proměna zvláštního afektu ve zvláštní efekt, proměna „radostné intenzity a euforie“, které patřily soukromé existenci lidského jedince, v umělý ohňostroj, zbavený hloubky, a tím i subjektivního středu. Afekty se odpoutaly od srdce a v podobě efektů plují nekonečným prostorem bez lidských souřadnic a dějin. Je zjevné, že stejná formule platí pro současný akční film a mnohé horory. Scorsese s tímto vydělením nesouhlasí a navrací dominantní úlohu subjektivnímu afektu, viz též bod čtyři. 6, Teorie sutury neboli švu neboli všívání se snaží obsáhnout způsoby, jakými se subjekt vřazuje či všívá mezi jednotlivé záběry filmu. Rozdělením / rozstřižením záběrů ve střihové skladbě vzniká „rána" - ta se stává ranou kastrační, která musí být „sešita" suturou. Nepřerušované jízdy kamery umožňují subjektu (divákovi) vřadit se nikoliv mezi záběry, to není logicky možné, ale přímo na ně, nebo lépe řečeno přímo do nich – do záběru samotného. () (méně) (více)

Matty 

všechny recenze uživatele

Scorsese svou oslnivou filmografii po cvičení v rychlorežii u Cormana (Bertha z dobytčáku) rozjel pěkně zostra. Přítomna je v tomhle potemnělém buddy movie s příběhovými elementy Rocca a jeho bratrů většina jeho trademarků: rockové songy, zpomalené záběry (ač občas těžko určit, čím jsou motivované), znepokojivě klouzavá a dokumentaristicky (proná)sledovací kamera. Polo-improvizované herectví ve stylu filmů Johna Cassavetse nevytváří se zvoleným stylem žádné napětí (jako později v New York, New York), naopak jde výborně k duhu dramaturgicky nesevřenému příběhu, či spíše sérii příběhů, které musí jako deus ex machina „vyřešit“ až pan režisér osobně (v titulcích neuveden). Ze skupiny kámošů, kteří jsou při hájení svého území někdy až příliš agresivní, vyčnívá (i v jednotlivých záběrech, kde mu přísluší místo ve středu) Keitelův Charlie. Potřebu uplatňovat svou mužskou dominanci dokáže tlumit lépe než nevypočitatelný Johnny Boy a díky vážnější známosti zatím není bezezbytku oddán životu vysokých sázek a velkých ztrát. Napětí mezi šlechtěním milostného vztahu a profesním růstem Keitel vystihnul bez teatrálních gest, jen s občasnými, ale o to působivějšími výbuchy hněvu. Na povrchu se rozpolcenost Charlieho i ostatních postav, jejich těkání mezi postojem „jsem pánem světa“ a „já už budu hodný, mami“, projevuje odlišně sebevědomým chováním v baru, utopeném v pekelně rudém, na troufalosti přidávajícím světle, a na ulici, kde žijí své druhé, civilní životy a jsou očividně zranitelnější. Přesná studie charakterů a vztahů v rámci jedné uzavřené skupiny převládá nad uceleným příběhem, směřujícím z jednoho bodu do druhého. Tato absence záchytných narativních bodů může film pro někoho činit náročnějším na sledování. Velmi stylový zevnějšek, pod ním hrst závažnějších témat, stejně jako dříve i později autobiograficky vycházejících z toho, čím režisér tehdy žil, a výborní herci coby srozumitelní zprostředkovatelé složitých emocionálních stavů. Nikoli tedy jenom jakési rozehřívání před jakože velkými filmy, které následovaly, ale již Scorsese v prvotřídní formě. 80% Zajímavé komentáře: Douglas, Boogeyman, mm13, PALINO ()

Reklama

StarsFan 

všechny recenze uživatele

Scorsese je Scorsese. A byť ve Špinavých ulicích není jeho rukopis zdaleka tak vybroušený jako v trhácích, které měli následovat, je radost na jeho tvorbu se dívat. Nepracuje s žádným objevným scénářem, spíš naopak; Špinavé ulice žádný děj nemají, příběh nesměřuje (s většími či menšími zápletkami) z bodu A do bodu B, jak je tomu jinde. Scorsese jen ukazuje život několika lidí ulice, kteří si více hrají na gangstery než jimi jsou. Dalo by se říct, že se jedná o pouhé dvouhodinové vykreslování charakterů, ale pak Marty nahodí nějakou starou vypalovačku a místo slov nechá působit obraz... A věřtě mi, že hospodská rvačka nebo kulečník na barovém stole jsou tak mistrovsky natočené scény, že z nich ta Scorsesovita vyčnívá mnohem víc než z toho, co pan režisér točí dnes (taková ta Skrytá identita, Letec a podobně). A spolu s Martym je tu ještě jeden důvod, proč se na Špinavé ulice podívat. Bobby De Niro v roli bezstarostného magora, která vám prostě utkví v hlavě a to i přesto, že tu Robert hlavní roli nehraje. Jednoduše řečeno: Jestli se někdy s filmem zrodila hvězda, platí to o Špinavých ulicích hned dvakrát. Děkuji, pane Scorsese, děkuji, pane De Niro. ()

Boogeyman 

všechny recenze uživatele

Je zajímavé, jak spolu s rostoucí popularitou režiséra roste i moc jeho ústředních postav! Skoro jako kdyby si ve svém "debutu" nevěřil na nějaké velké bosse a proto vypráví příběh o pouličních podvodníčcích a mafiánských přizdisráčích, kteří za úspěch považují okrást mladé kluky o dvacet dolarů, které jdou vzápětí utratit do kina. Samozřejmě to tak není, Scorsese prostě natočil film o lidech a z prostředí, které velmi dobře zná a kde vyrůstal. A natočil ho prý velmi realisticky (lidé, o kterých film vypráví byli údajně nadšeni) a syrově. Od začátku je jasné, že tempo filmu bude pomalejší než je u Scorseseho filmů obvyklé, obrazomalebnost ustoupila před onou realitou a syrovostí a především nízkým rozpočtem. Příběh skoro není, vesměs poklidně (až na několik rvaček a jinak vyhrocených situací) sledujeme postavu Harveyho Keitela, který se snaží skloubit vlastní mafiánskou kariéru a zachraňování průserářského kamaráda Johnnyho (De Niro). Především De Niro, ač nemá moc prostoru svou postavu hraje geniálně a skutečně působí jako přerostlé děcko, kterému by jste sice naplácali na prdel, ale jinak je vám ho vlastně líto! Osobně mi ale nejsympatičtější byla ale postava Michaela, dobrosrdečného lichváře, který má ale jen jedny nervy a tak dlouho čeká na zaplacení dluhu až se ucho utrhne! Všechno to vyústí ve strhujícím závěru! Scorsese nazklamal, přesto se Špinavé ulice v mých očích řadí k tomu horšímu, co jsem od něj viděl! 8/10 ()

Kaka 

všechny recenze uživatele

Bravurně vykreslená atmosféra New Yorku 70. let se všemi těmi afry, mrkváčemi a hulením, avšak scénáristicky krajně nepovedený film, kde se něco děje doslova až posledních 10 minut. Zbytek je jen barová taškařice s dlouhými záběry bez střihů, kdy kamera atypicky poletuje po hospodě a snaží se autenticky zobrazit tehdejší svět. Scorseseho rozjezd, De Nirova totální dominance. ()

Galerie (124)

Zajímavosti (24)

  • Názvy ulíc vyskytujúce sa vo filme sú skutočne používané v Little Italy v New Yorku. (vander19)
  • Původně se film jmenoval "Season of the Witch", Scorsese ho změnil až po natáčení na návrh kritika Jay Cockse, kterému se zalíbila replika z filmu jedné z postav. (don corleone)
  • Když sháněl Martin Scorsese peníze pro svůj film, nabídnul mu tučnou sumu také producent Roger Corman s podmínkou, že do filmu obsadí pouze černé herce. Scorsese nabídku odmítnul. (don corleone)

Reklama

Reklama