Špinavé ulice

Scorsese svou oslnivou filmografii po cvičení v rychlorežii u Cormana (Bertha z dobytčáku) rozjel pěkně zostra. Přítomna je v tomhle potemnělém buddy movie s příběhovými elementy Rocca a jeho bratrů většina jeho trademarků: rockové songy, zpomalené záběry (ač občas těžko určit, čím jsou motivované), znepokojivě klouzavá a dokumentaristicky (proná)sledovací kamera. Polo-improvizované herectví ve stylu filmů Johna Cassavetse nevytváří se zvoleným stylem žádné napětí (jako později v New York, New York), naopak jde výborně k duhu dramaturgicky nesevřenému příběhu, či spíše sérii příběhů, které musí jako deus ex machina „vyřešit“ až pan režisér osobně (v titulcích neuveden). Ze skupiny kámošů, kteří jsou při hájení svého území někdy až příliš agresivní, vyčnívá (i v jednotlivých záběrech, kde mu přísluší místo ve středu) Keitelův Charlie. Potřebu uplatňovat svou mužskou dominanci dokáže tlumit lépe než nevypočitatelný Johnny Boy a díky vážnější známosti zatím není bezezbytku oddán životu vysokých sázek a velkých ztrát. Napětí mezi šlechtěním milostného vztahu a profesním růstem Keitel vystihnul bez teatrálních gest, jen s občasnými, ale o to působivějšími výbuchy hněvu. Na povrchu se rozpolcenost Charlieho i ostatních postav, jejich těkání mezi postojem „jsem pánem světa“ a „já už budu hodný, mami“, projevuje odlišně sebevědomým chováním v baru, utopeném v pekelně rudém, na troufalosti přidávajícím světle, a na ulici, kde žijí své druhé, civilní životy a jsou očividně zranitelnější. Přesná studie charakterů a vztahů v rámci jedné uzavřené skupiny převládá nad uceleným příběhem, směřujícím z jednoho bodu do druhého. Tato absence záchytných narativních bodů může film pro někoho činit náročnějším na sledování. Velmi stylový zevnějšek, pod ním hrst závažnějších témat, stejně jako dříve i později autobiograficky vycházejících z toho, čím režisér tehdy žil, a výborní herci coby srozumitelní zprostředkovatelé složitých emocionálních stavů. Nikoli tedy jenom jakési rozehřívání před jakože velkými filmy, které následovaly, ale již Scorsese v prvotřídní formě. 80% Zajímavé komentáře: Douglas, Boogeyman, mm13, PALINO (15.08.2012)

Scorsese je Scorsese. A byť ve Špinavých ulicích není jeho rukopis zdaleka tak vybroušený jako v trhácích, které měli následovat, je radost na jeho tvorbu se dívat. Nepracuje s žádným objevným scénářem, spíš naopak; Špinavé ulice žádný děj nemají, příběh nesměřuje (s většími či menšími zápletkami) z bodu A do bodu B, jak je tomu jinde. Scorsese jen ukazuje život několika lidí ulice, kteří si více hrají na gangstery než jimi jsou. Dalo by se říct, že se jedná o pouhé dvouhodinové vykreslování charakterů, ale pak Marty nahodí nějakou starou vypalovačku a místo slov nechá působit obraz... A věřtě mi, že hospodská rvačka nebo kulečník na barovém stole jsou tak mistrovsky natočené scény, že z nich ta Scorsesovita vyčnívá mnohem víc než z toho, co pan režisér točí dnes (taková ta Skrytá identita, Letec a podobně). A spolu s Martym je tu ještě jeden důvod, proč se na Špinavé ulice podívat. Bobby De Niro v roli bezstarostného magora, která vám prostě utkví v hlavě a to i přesto, že tu Robert hlavní roli nehraje. Jednoduše řečeno: Jestli se někdy s filmem zrodila hvězda, platí to o Špinavých ulicích hned dvakrát. Děkuji, pane Scorsese, děkuji, pane De Niro. (06.07.2008)

Je zajímavé, jak spolu s rostoucí popularitou režiséra roste i moc jeho ústředních postav! Skoro jako kdyby si ve svém "debutu" nevěřil na nějaké velké bosse a proto vypráví příběh o pouličních podvodníčcích a mafiánských přizdisráčích, kteří za úspěch považují okrást mladé kluky o dvacet dolarů, které jdou vzápětí utratit do kina. Samozřejmě to tak není, Scorsese prostě natočil film o lidech a z prostředí, které velmi dobře zná a kde vyrůstal. A natočil ho prý velmi realisticky (lidé, o kterých film vypráví byli údajně nadšeni) a syrově. Od začátku je jasné, že tempo filmu bude pomalejší než je u Scorseseho filmů obvyklé, obrazomalebnost ustoupila před onou realitou a syrovostí a především nízkým rozpočtem. Příběh skoro není, vesměs poklidně (až na několik rvaček a jinak vyhrocených situací) sledujeme postavu Harveyho Keitela, který se snaží skloubit vlastní mafiánskou kariéru a zachraňování průserářského kamaráda Johnnyho (De Niro). Především De Niro, ač nemá moc prostoru svou postavu hraje geniálně a skutečně působí jako přerostlé děcko, kterému by jste sice naplácali na prdel, ale jinak je vám ho vlastně líto! Osobně mi ale nejsympatičtější byla ale postava Michaela, dobrosrdečného lichváře, který má ale jen jedny nervy a tak dlouho čeká na zaplacení dluhu až se ucho utrhne! Všechno to vyústí ve strhujícím závěru! Scorsese nazklamal, přesto se Špinavé ulice v mých očích řadí k tomu horšímu, co jsem od něj viděl! 8/10 (13.01.2008)

Bravurně vykreslená atmosféra New Yorku 70. let se všemi těmi afry, mrkváčemi a hulením, avšak scénáristicky krajně nepovedený film, kde se něco děje doslova až posledních 10 minut. Zbytek je jen barová taškařice s dlouhými záběry bez střihů, kdy kamera atypicky poletuje po hospodě a snaží se autenticky zobrazit tehdejší svět. Scorseseho rozjezd, De Nirova totální dominance. (25.11.2015)