Aljaška v plamenech

Tady byl Steven ještě poměrně ve formě, dokonce si poprvé a zatím i naposledy sednul na režisérskou stoličku. A ukázal nám ekologické poselství z Aljašky. Strašně se mi líbí scénka ze začátku z baru, přesně takhle si pamatuju tuhle dobu akčních hrdinů. Nechtěl bych si zahrát plácanou. Dokonce i hlavním záporák Caine byl dobrej. 60% (08.05.2011)

Přiznám se, od tohohle jsem nic nečekal. A bohužel jsem téměř nic nedostal. Nedivím se, že tohle byl Stevenův první, ale zároveň i poslední film, coby režiséra. Navíc jsem si všiml, že tenhle film zřejmě odstartoval jeho propad, co se filmů týče. Protože od roku 1994 nenatočil nic, krom dvou filmů (Glimmer Man a Bestie) co bych mohl považovat za alespoň trochu stravitelný film. Už dlouho jsem si u filmu nepřál, aby měl jen hodinu. Nebo 40 minut. A tohle je taky poprvé (a doufám, že i naposled) co jsem viděl Michaela Caina hodně solidně přehrávat. Hvězdu tomu dávám jen z důvodu, že jsem přece jen viděl i horší filmy. Ale bylo to o fous… (26.09.2009)

Přesilovka proti muži se stoickým výrazem končí efektním zneškodněním posledního záporáka, který sebou bolestivě praští o podlahu. Steven Seagal (i producenti jeho filmů) pochopili, že není třeba experimentovat tam, kde stačí „pouze“ pokračovat v nastoupené cestě. A to je samozřejmě dobře. Příjemnou nostalgii nabízí i tenhle naivní, ekologicky koncipovaný projekt, který se sice vážným tématem experimentovat pokusil (navíc i tím, že Seagal poprvé a naposledy usedl na režijní křeslo), ale pořád jsou to příjemná devadesátá léta a látka, která se dá bez větší újmy přežít. Vážně ale škoda ekologického spasitelství i odklonu od toho, že divák víc než kecy a výbuchy přivítá právě u Seagala lámání končetin a dobře mířené údery. (22.06.2013)

Všechno mezi 20. a 70. minutou mě minulo velkým obloukem. Ale začátek skvělej, úvodní bitka v baru kulervoucí (a to doslova) a také kdo by neznal Tleskanou, že?? Trubkořez použitej na koleno je fajn mučící nástroj, brr! ... (poté následuje pro mě hluché padesáti minutové intermezzo)... A pak ten monstrózně explozivní závěr na Aegis 1. Spousta střílení, výbuchů, zajímavé techniky, ale málo osobních soubojů, závěrečný proslov. Příliš mě to neoslovilo. 50% Aikidó technika, které mě zaujala: Bitka v baru. Posledního útočníka si Forrest dvakrát otočí kolem těla (alá fotbalové Pojď sem, kam jdeš??) a pak ho prohodí skleněnou vitrínou. V závěru pak předvede efektní kousek s brokovnicí a zejména excelentní techniky s kovovou trubkou. 50 miliónů dolarů(rozpočet)/38,5 miliónů dolarů(výdělek v USA) (18.04.2006)

Tentokrát musí Steven Seagal podstoupit spirituální cestu, aby se mohl stát ochráncem přírody, kterou ohrožuje zlotřilá ropařská firma. Firma budující rafinerii, která podle odhadů vybouchne hned po spuštění a tak znečistí okolí. Proto jí musí ještě předtím vyhodit do vzduchu Steven ve svém indiánském saku. A jak to udělá? Naštěstí má schovanou zásobu výbušnin v lesích Aljašky, "Just in case." Naplní bágl cé-čtyřkou, ale tak snadné to zase nebude. Musí si vyrobit tlumič z pet lahve, přelámat končetiny, narvat typa do vrtule, postřílet žoldáky, absolvovat parádní potyčku s tyčí v ruce, utopit záporáka v ropě a utéct z hořící plošiny. Nakonec, po vyřazení tuctů zlých lidí, pronese projev k zamyšlení odsuzujíce ropný průmysl, který zabíjí naší přírodu. Ačkoliv je příběh hrozně hloupý, svým způsobem mám tuhle seagalovku hodně rád. - "Well, let's see, that's natives 8, oil workers 0. Anyone else wanna play with Cupcake?" (30.12.2007)