Muž na útěku

Spravedlnost je slepá, pravda je taková, jaká je právě potřeba v pohledu konkrétního člověka. Je msta na bývalém aktivním a krutém nacistovi morální a správná nebo je správné ponechat takovou zrůdu spravedlnosti? Jenže co když trest je příliš mírný za spáchané zločiny? Je pak správné vzít spravedlnost do vlastních rukou? Film je natočený dost podivně, napětí se také nedočkáte, možná že kdyby film byl o půl hodinky kratší, bylo by to lepší. Otázky o spravedlnosti a pomstě to ve Vás vyvolá, a to je zřejmě poslání tohoto filmu. (16.10.2008)

Film je tak neuvěřitelně amatérsky natočenej, že to až bije do očí. Nicméně je to snad první českej film z prostředí vězení, kterej mě aspoň trochu zaujal. Taky mě potěšilo obsazení naprosto neznámejch xichtů. Jinak je to spíš taková kuriozita, kde se mluví pořád francouzsky :-) 50% (16.10.2008)

Karl Kraus se skrýval před spravedlností 20 let. Za to, že byl v gestapu nakonec dostal 8 let a je s tím smířený. Do Československa však přijíždí partička francouzů, kteří se tváří jako zarytí turisti, ale pomohou Karlovi utéct z vězení. To však není jeho záchranou, ale právě naopak... Na konci je trošku neuměle zmíněna zřejmě hlavní myšlenka filmu, a to, že spravedlnost je slepá. Nicméně film i jeho zpracování je zajímavé a to i bez velkých herců. Nakonec bych upozornil, že film má cca 85 minut (pro ty, co by si ho chtěli, tak jako já, nahrát). (06.09.2006)

Záhy po začátku filmu jsem si uvědomil, že se jedná o filmové pojetí, které používala i Věra Chytilová. Zdánlivá nedokonalost a chaos záběrů je součástí záměru a obsahu scénáře. Civilnost hlavního představitele je ukázkou režijního vedení a práce herce. Naopak neherec, Otakar Váňa, zapadá do děje obsazeného i neherci dozorci a přísluníků SNB. Zdánlivě nesouvisející monology, resp. vyjádření k významu spravedlnost do filmu patří a doplňuje pochopení záměru osvobodit válečného zločince. Náhled do prostředí vězeňství, práce na opravě klášterní budovy jsou další devizou, která film staví do pozice vyjádřene slovem NETRADIČNÍ. Jen jsem nepochopil způsoby jizdy auty, které by ve své době spíše upoutávaly pozornost a filmu nikterak nepomáhají. (20.01.2019)

Šedesátkové české filmy mají jeden společný rys:události poválečné a po převzetí moc komunisty jsou v nich zobrazovány jako šíleně vzdálená historie, úplně jiný svět, na který si všichni jenom matně vzpomínají, občas se z staré doby někdo zjeví, asi stylem jako cestovatelé časem za Adamem Bernauem. To je přitom naprosto nevěrohodné: co bylo před 15 nebo 20 lety je živé a je normální součástí současnosti. (13.10.2012)