Přítelkyně pana ministra

Film s úžasnou prvorepublikovou atmosférou (ač byl točen až za války) a velmi moderním pojetím. Často mi to připomělo některé zánovní americké romantické komedie. Oldřich Nový a Adina Mandlová jsou okouzlující jako vždy. Navíc je ve filmu spousta naprosto dokonalých hlášek, gest a jiných detailů, ze kterých jsem byl úplně nadšen. Bohužel stejně tak je ve filmu dost klišé, nedodělků a takových trapných chvilek (přičemž by stačilo třeba o pár vzeřin zkrátit některé záběry a bylo by to mnohem lepší). Rovněž některé herecké výkony jsou také tragické, především u vedlejších rolí, ale bohužel se to týká i třeba postavy tatínka a tam už to vadí. (16.12.2011)

V každém filmu, kde hraje Adina Mandlová se svými vrstevnicemi, jsou do vedlejších ženských rolí obsazeny záměrně méně půvabné herečky, případně jsou ty očividně hezké makeupem i účesem mírně upraveny, aby po boku Mandlové vypadaly ošklivěji. Adina Mandlová krásou (alespoň z mého pohledu) rozhodně nevynikala. Obličej jí sice zdatně vylepšoval za první republiky nezbytný masivní make-up, mužskou postavu ale nezapřela ani po boku svých pánských protějšků. Přesto muže hluboce okouzlovala. A to pečlivě vykalkulovanou nedostupností a od dětství trénovaným manipulativním umem. Ten, jak víme, jí nakonec v životě mnoho štěstí nepřinesl. Ale právě díky němu se Mandlová objevuje snad v každém druhém předválečném filmu. Často je to ku prospěchu filmu. Právě v herectví totiž mohla tyto své kvality bravurně využít. „Přítelkyně pana ministra“ ale k těm trefám nepatří. Hlas, jímž Mandlová prezentuje svou nevinnou a poctivou postavu, je natolik nepřirozený a falešný, že vyzrazuje sám sebe. Brzy se stává protivným, její koketérie topornou a herectví až příliš předstíraným. Navíc to často vypadá, jako by ve filmu vlastně ani nebyla a šla náhodou kolem. Zatímco v postavách lstivých znuděných dcer továrníků Mandlová exceluje, do rolích poctivek se zkrátka nehodí a nespraví to ani elegantní róby. Námět i dialogy odpovídají klasické prvorepublikové veselohře a potud svou funkci plní na výbornou. (15.01.2022)

Souhlasím s gudaulinem. Tyhle filmy neměly nic společného s reálným životem a možná proto byly tak úspěšné. Pro obyčejné lidi to patrně muselo znamenat oproštění od všedních starostí, od války, takový oddych a relax. Nejvíce se mi tady líbila asi scéna, odehrávající se v jakémsi klubu, kde hrála cimbálovka, tančil folklorní soubor a pak se tam rozezpívali "jakože" hosté. To na mě působilo a stále působí velice příjemným dojmem. Jako stará folkloristka a tanečnica to musím přece poznat ;-) Uvolněná atmosféra plná veselých, lidových písní, to mám ráda. Jak říkal Oldřich ve své roli, že tam chodí rád, že je zde vždycky taková veselá společnost. (29.12.2015)

♫♫ Pak nechám si zahrát, písničku svou, o štěstí, o lásce, o očích dvou. To ale musí být, jen oči tmavohnědé, ty nikdo nedovede, víc míti rád. ♫♫ Strašně milá komedie, ve které Adina Mandlová a Oldřich Nový sice excelují, ovšem zároveň nepustí jeden druhého ani ke slovu, plus se pochopí až na úplném konci :) Líbí se mi však role Marvana, který za celý film neřekne ani pět vět. A přitom se celé tohle svízelné a zmatené, avšak současně, v tu samou chvíli skvěle eskalující neporozumění mohlo vyřešit již na začátku. Film na mne však definitivně nepůsobí jako nějaký slabší kousek z protektorátních snímků, ba naopak. Působí přesně jak jsem očekával - skvělým osvěžujícím způsobem, vyvolaným skvělou hlavní dvojicí Novým a Mandlovou. 5/5 (18.01.2023)

Čím častěji ten film vidím, tím víc mne prudí. Ona je to sice taková příjemná komedie s docela dobrým prvotním nápadem - jak klepy mohou člověku změnit život, zde výjimečně k dobrému, aby mohlo jít o červenoknihovnickou pohádku. Jenže těch náhod a šťastných situací, ze kterých holka nakonec těží bez jakéhokoliv svého přispění, je posléze až moc. A já nemám rád pohádky, kde vždycky hlavní hrdina něco dostane zadarmo, aniž by se přičinil, jen třeba proto, že má oříškové oči (jako zde). Btw, už vidím, jak ministr bydlí v činžáku, a ne vile. (27.12.2020)