foto

Antonín Zacpal

  • nar. 22.11.1908
    Praha, Čechy, Rakousko-Uhersko
  • zem. 1.8.1994 (85 let)
    Praha, Česko
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Antonín Zacpal se narodil 22. listopadu 1908 v Praze. V mládí ho uchvátilo divadlo a svoji profesionální hereckou dráhu započal v Národním divadle v Ostravě (1925 – 1929). Po příchodu do Prahy hrál např. v Divadle Akropolis, v Novém divadle u Oldřicha Nového a v Uránii (1929 – 1945).

Po osvobození se zaměřil, s výjimkou angažmá v pražském libeňském Divadle S. K. Neumanna (1956 – 1959), na oblastní scény v Karlových Varech (1945 – 1947), Teplicích (1947 – 1949), opět ve Varech (1949 – 1950), Kladně (1950 – 1956) a hereckou dráhu nakonec ukončil ve třetím karlovarském angažmá v Divadle Vítězslava Nezvala (1959 – 1974), z něhož odešel až na odpočinek.

Antonín Zacpal byl zejména charakterním hercem malých rolí. Jeho herecký projev byl klidný, střídmý a rozvážný. Se svým obyčejným a pravdivým obličejem se skutečně skvěle mohl uplatnit v úlohách prostých a obyčejných lidí, jež můžeme kdykoliv a kdekoliv potkat na ulici. Tuto pravdivost doplňoval i svých mužným hlasem.

Poprvé Antonína Zacpala filmové kamery zaznamenaly roku 1939 v devíti filmových titulech. Hereckou filmografii založil dík malé postavě lékaře v komedii s Jindřichem Plachtou KDYBYCH BYL TÁTOU (1939) Miroslava Cikána. Z jeho debutujícího roku si ještě uveďme dělníka ve Slavínského komedii DĚDEČKEM PROTI SVÉ VŮLI (1939), lékaře v komedii KRISTIÁN (1939) Martina Friče, tajného ve Fričově dramatu MUŽ Z NEZNÁMA (1939), advokáta v Cikánově melodramatu OSMNÁCTILETÁ (1939), komorníka ve Svitákově operetce U SVATÉHO MATĚJE (1939), syna nemocné matky v melodramatu ZLATÝ ČLOVĚK (1939) Vladimíra Slavínského a dvě anonymní epizodky v komediích VESELÁ BÍDA (1939) Miroslava Cikána a DÍVKA V MODRÉM (1939) Otakara Vávry.

Další dva válečné roky si vyzkoušel profese hosta na premiéře v komedii ŠTĚSTÍ PRO DVA (1940), zřízence na ministerstvu v komedii PŘÍTELKYNĚ PANA MINISTRA (1940), filmového herce v OKÉNKU DO NEBE (1940) Zdeňka Giny Hašlera, hotelového portýra v komediích Z ČESKÝCH MLÝNŮ (1941) a HOTEL MODRÁ HVĚZDA (1941), profesora Matouška v komedii ROZTOMILÝ ČLOVĚK (1941), úředníka důchodového úřadu v RUKAVIČCE (1941) J. A. Holmana a asistenta doktora Potužníka (Miloš Nedbal) v komedii s Vlastou Burianem PROVDÁM SVOU ŽENU (1941).

Protektorátní kinematografii doplnil ještě úložkami hosta na zásnubách v komedii KAREL A JÁ (1942), husara v Čápově TANEČNICI (1943) vyšetřujícího soudce v BLÁHOVÉM SNU (1943), hosta u Bartošů ve ČTRNÁCTÉM U STOLU (1943) Oldřicha Nového a Antonína Zelenky, Kytky ve SKALNÍM PLEMENU (1943) Ladislava Broma a obžalovaného Arnošta Pechara v dramatu LAVINA (1946), jež bylo sice rozpracováno za okupace, ale dokončeno a uvedeno až v nově obnovené republice.

V protektorátní době vznikla také jeho jediná větší úloha a jediná na kterou si diváci ihned vzpomenou: pravý přednosta Anatol Jelen ve Svitákově komedii PŘEDNOSTA STANICE (1941), kterého před generální inspektorem Kokrhelem (Jaroslav Marvan) nahradí svérázný roznašeč letáků Ťopka (Vlasta Burian). Z důvodu mimopražských angažmá se v 50. letech objevil na plátně pouze jednou v krátkém filmu Roberta Vyhlídky UDÁLOSTI DNE (1956).

V 70. letech si mohl zahrál epizodky číšníka Huberta v Hanibalových KARLOVARŠTÍCH PONÍCÍCH (1971) a krále Jiřího V. v komedii TOUHA SHERLOCKA HOLMESE (1971) Štěpána Skalského. Tyto úlohy Zacpal zřejmě získal díky faktu, že exteriéry těchto filmů se natáčely v Karlových Varech.

Na rozhraní 80. a 90. let si ještě zahrál knihovníka v dramatu Miloše Zábranského MASSEBA (1989), starce v Kolihově komedii NĚŽNÝ BARBAR (1989), Jaromíra v dramatu ZVLÁŠTNÍ BYTOSTI (1990) Fero Feniče a stařečka ve Švankmajerově LEKCI FAUST (1993).

Spolupracoval rovněž s rozhlasem („Jak obelhat jejího manžela“, „Jedenáctý v řadě“, „Sedlské námluvy“) a televizí (seriál NEJVĚTŠÍ Z PIEROTŮ). Herec se kromě divadla věnoval i malování (inspirací mu byli impresionisté a Rembrandt s Dürrerem).

Herec Antonín Zacpal zemřel v červenci 1994 v Praze ve věku nedožitých osmdesáti šesti let. U příležitosti nedožitého jubilea mu přátelé ještě uspořádali v srpnu 1994 v Praze výstavu jeho výtvarných děl. Díky tomu se společnost dozvěděla i o této Zacpalově druhé vášni.

Jaroslav "krib" Lopour

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace