Vdovička spadlá s nebe

Naprosto neznámá záležitost, která ovšem nijak zvlášť (možná až na malý pohled do Indie v Barrandovských ateliérech) nevyniká vedle svých početných filmových dvojčat. Klasické, trošku umělé dialogy, lehce zmatený střih a chvílemi až přehnaně jednoduchý vývoj děje, který je, jako vždy, zamotaný jako elektrický vánoční řetěz. Ovšem stylový humor, nejen klasicky skvělé Věry Ferbasové, jede naplno a film tímto dělá v pohodě sledovatelným i pro mladého a československým filmem nadšeného diváka. A samozřejmě nesmí chybět morálně silný a upřímný happyend. (24.01.2013)

Velmi kostrbatá zápletka, od které ani takto skvělí herci, nemohli odvést pozornost. Navíc byl celý příběh velmi předvídatelný a opravdu vtipných dialogů bylo pomálu. Poslední třetina se dokonce dost táhla, jakoby tvůrci sami nevěděli, jak to ukončit  Přesto ...jak zazní i v závěru filmu...no, můžeš se na ně zlobit? (27.06.2022)

„Myslí si, že nic nevíme…nic nevědí“ Sám úplně nevím, zda ty 4 hvězdičky nejsou trošku nadsazené, protože celá ta hlavní zápletka této jinak vcelku vtipné prvorepublikové komedie je hodně nepravděpodobná... Jedna dvojnásobná vdova, jejímž oba zemřelí manželé nakonec jeden po druhém "vstanou z mrtvých"... což nakonec napomůže tomu, aby Ančí nemusela zůstat "švindl manželkou" na věky věků. Přesto mám minimálně 2 důvody, proč jsem ty 4 hvězdičky (po přihmouření obou oček) nakonec dal. Jednak mě svými hereckými kreacemi bavila dvojice Nedošínská, Pištěk v poměrně typických rolích stárnoucích rodičů ("s tvým srdcem na tak dlouhou cestu nemůžeš....a bez srdce cestovat, to taky nejde..."). V jejich podání jde opravdu o pěknou konverzačku. Druhým důvodem je Věra Ferbasová, která s tou svou roztomilou hubatostí ("nedám se už líbat na cizí účet a pod cizí firmou") a svými neodolatelnými "kukadly" je vážně kouzelná. (12.01.2019)

Vzácná konjunktura let 1937-8 přinesla do stálého týmu spolupracovníků Vladimíra Slavínského i mladého Stanislava Strnada, který si díky zásadnímu úspěchu ve Vdovičce založil jistou kolekci po boku rozkošné Věry Ferbasové, této nejroztomilejší osůbky přelomu 30. a 40. let. Sama Vdovička spadlá s nebe pak patří mezi filmy svým divákům léta upíraných, TV premiérou tedy až 25. ledna 2013 na CSF. Téma je prostinké, ale o to je jeho realizace báječnější. Po pětileté odmlce se do filmu vrátila Aša Vašátková jen proto, aby se stala jako Lu de Mila zrcadlem zlatovlasého andílka a mohla tak zavdat příčiny pro její uvedení do rodiny domněle zesnulého Mirka... Rozkošné scény s kadencí nejlepší vtipů roztíná v nejlepší polovině skutečný návrat Mirkův a nový erotický tón nekonečných lásky her, které vrcholí vzrušujícími sny o společném loži pod dozorem milujících rodičů. Je skutečně škoda, že takto dokonale roztomilý film nám byl upírán jen z důvodu nepříliš zachovalé protektorátní kopie. Ihned jej řadím mezi své nejmilejší, konečně, když někomu bude už za 11 let 30, má právo na to být dospělou ženou. (26.01.2013)

filmová symbióza Vladimíra Slavínského a Věry Ferbasovej - komičky par excellence, ktorá spolu s osvedčenou dvojicou Nedošinská a Pištěk dala tomuto filmu neskutočný esprit...len za jej výrok: "protiva - oči má jak cikán, že jde s něho jedna hrůza" by dnes na Slovensku dostala podľa § 423 - Hanobenie národa, rasy a presvedčenia 1 - 3 roky nepodmienečne :-D (23.07.2019)