Angličan

Co pořád vymýšlet k tématu osamělého mstitele, že? Mění se jen kulisy a postavy, ale mustr příběhu je pořád dokola prakticky tentýž. Co tento film odlišuje od mnohých jiných je ale Soderberghovo režijní uchopení, prolínání časových rovin příběhu a postupné skládání jeho mozaiky včetně psychologického prokreslování hlavních postav. Nenápadně se na konci vynoří asi i stěžejní pointa, a sice, že Jenny byla zavražděna zbytečně, protože svou hrozbu telefonátu na policii vůči svému partnerovi nemyslela vážně, tak jako coby dítě nikdy neměla ve skutečnosti úmysl splnit podobnou hrozbu vůči otci, když ho chtěla odradit od jeho zločinných aktivit. Nicméně zřejmě i kvůli jeho příkladu tíhla k mužům s podobným nebezpečným charakterem, což se jí stalo nakonec osudným. Rána osudu tím ale ještě víc dopadla především na Anglána samotného. Anglán je bohužel ve filmu ztvárněn až jako moc velký superman, což nepůsobí příliš věrohodně, a také některé scény působí překvapivě naivně, jako když třeba Anglán přehodí 150kilového bodygarda bez jakékoliv námahy přes vysoké zábradlí do propasti, přičemž kaskadér zjevně skáče stylem Horine přes překážku sám jako někde na závodišti. (10.04.2021)

Hrátky se střihem a prolínáním časových rovin - které se spíš vracejí k filmům 60-ých a 70-ých let, než že byly nějak zvlášť objevné - dávají na frak hodně mělké historce o tatíkovi mstícím smrt svojí dcery. Pro jeho zábavné experimenty s formou mám Soderbergha rád, jenže bez rovnocenného obsahu se z něho nový Welles nebo Scorsese rozhodně nestane... (16.12.2002)

Soderbergh pracuje s klasickým noirovým motívom pomsty na vlastnú päsť a ozvláštňuje ho o preňho typické technické hrátky so strihom (časté prelínanie časových rovín, ktoré nás udržujú v strehu inak banálneho príbehu). Režisér sa netajil, že sa v tomto inšpiroval svojim obľúbeným filmom: neo-noir klasikou Point Blank (1967). Čerešničkou tiež je, že ako flashbacky z hrdinovej minulosti šikovne použil zábery z debutu Kena Loacha Poor Cow (1967) s mladým Stampom. (12.01.2019)

Reziser Steven Soderbergh /Sex lzi a Video, Schizopolis 1996/ natocil sice hviezdne obsadeny, ale stale podpriemerny film o ... sak nech si to filmovy diviak pozrie a zisti. Kazdopadne scenar je podpriemernej kvality, dost casto je to len spolocenska konzervacka a dejovo vyprazdneny film. Navyse utnuty a zaver bol spackany, fakt som sa nudil a bolo mi jedno ako to dopadne. Terence Stamp /Teorema 1968, Superman 1978/ bol mdly a nevyrazny, Bill Duke /Komando 1985/ bol uplne vzadu, nijak nevynikla ani Melissa George, ktora zrejme nevie hrat, no a vyborna Lesley Ann-Warren /Souboj o poklad Yankee Zephyru/ to potom uz sama nezachranila. Dalessandra /Flesh 1968, Trash 1970 a Heat 1972/ nemam rad, vzdy mal androgynni ymidz a nejednoznacnu orientaciu medzi buznou a heterakom. 30 % (30.09.2017)

Ehm, vzhledem k tomu, že jsem Angličana v našich kinech vůbec nezaregistroval, řekl bych, že Soderbergh neměl v plánu natočit nějaký trhák...a pokud tohle vezmete na vědomí, čeká vás, abych tak řekl, zážitek se skvělým poměrem cena-výkon. Terence Stamp coby osamělý mstitel toho moc nenamluví, a když už začne moralizovat, nikdo mu nerozumí ani slovo...což mi připomíná - klobouk dolů před překladateli a potažmo dabéry. Co se formy filmu týká, prvních pět minut jsem byl docela zmaten, díky zmiňované prolínačce časových rovin, ke které ještě režisér přimixoval takřka historické záběry z mně neznámé kriminálky ze Stampových mladých let (prý Smůla Na Patách), a výsledek je když už nic, tak hodně stylový, a na škodu není ani téměř nepostřehnutelná hudba. I vzhledem k pohodlně přežitelné devadesátiminutové stopáži jde o film, který si minimálně 70% zaslouží. (30.07.2003)