Meky

V pohodě dokument. Bohužel, právě jen a pouze v pohodě, nic víc. Mekyho mám rád a myslím, že by si zasloužil hlubší a trochu zajímavější sondu do jeho života. Otázkou ale je, zda o to vůbec stojí, protože z filmu tak nějak vyzařuje, že do svého nitra, soukromí a citlivých věcí nikoho moc pouštět nechce. Což se dá pochopit a udržení si odstupu pro něj asi dobře, pro takovýto dokument však nikoliv... Škoda, že režisérská invence, která by to vynahradila a vydala se mimo "slepé uličky", tu není moc patrná. (01.01.2021)

Ako úctivý pozorovateľ skôr obdivujem originálnu vrtkavú osobnosť Žbirku ako jeho hudobné kvality. Dokument sa nesie takým nánosom ukecanosti, ktorá nenudí ani po niekoľkých hodinách. Chronológia a strih v celku slušne kombinuje záživnosť látky a autobiografické prvky zo života hudobníka, avšak ničím zvlášť neohúri. Ako keď ho vidíte slušne stáť v dámskej spoločnosti alebo pri nezáväznej debate. Iní hudobníci (hlavne) svetového formátu mali ďaleko roztrasenejšie a kontroverznejšie výstupy a možno preto aj diela (hudba-filmy-bulvár) o nich bývajú atraktívnejšie. (26.12.2020)

Meky je fakt sympaťák a z archivních záběrů si umím představit, že z toho jeho vysokýho hlásku a nevinnýho kukuče musely holky pořádně šílet. Já ho tedy hlavně znám z různých televizních pořadů jako dobrého vypravěče, co umí být dost vtipný. Něco takového ve filmu moc není. Což by teoreticky nevadilo, protože proč se nezaměřit na vážnější věci v jeho životě, a nějaké drama by se určitě našlo. Jenže to prostě není nijak dobře zpracované. Politika a komunismus se tam jenom nastřelí a vztah mezi ním a spoluhráčem z kapely Lacem, který zůstával v Mekyho stínu, se začne zajímavě črtat... a potom si máme vystačit jen s tím, že oba jsou spíše diplomatičtí a režisér nejspíš chce, abysme dál jen četli mezi řádky, například různými záběry na Lacův zahloubaný obličej. To jsou sice hezké triky, ale já bych chtěl VÍC FAKTŮ. A je mi jedno, jakým způsobem, jestli to tam bude říkat vypravěč, budou tam nějaké nápisy nebo to třeba doplní nějaký hudební kritik... Ale tady prostě ta témata šíleně kloužou po povrchu, takže se dozvíme něco, ale ne moc. Žbirka má za sebou v životě taky pár velkolepých momentů, ale ani jeden není působivě natočený. Například finále by mohlo vyeskalovat v nějakou arénu křičící jeho jméno, kde by posléze zahrál nějakou svou působivou písničku v působivým aranži (třeba tu Atlantidu...). Ne, film skončí tím, že Meky komentuje na zahradě cvrčka. Meky Žbirka je charismatický sympaťák a úspěšný zpěvák, který si zaslouží lepší film. (5/10) (13.08.2020)

Miro Žbirka - nečekaný a předčasný nebožtík - je zosobněním evropsky zakotvené ztělesnění československosti, mluví slovensky, ale současně jakoby patřil odjakživa k Praze. A fenomén anglické maminky v tom všem hrál nemenší roli. Civilistní neokázalost pojetí dokumentu i Žbirkovy osobnosti jakoby se prolínaly a umocňovaly v jeho hudebním neopakovatelném odkazu. Za nápadnou v pojetí filmu je možné označit Žbirkovu izolaci uvnitř českého prostředí v jeho pražském období. (12.11.2021)

Mekyho Žbirku mám hrozně rád. Vedle Karla Gotta jej považuji za velmi skromného člověka se smyslem pro humor. Pohodáře bez skandálů a navíc s celou řadou notoricky známých hitů. Těch taky ve filmu celá řada zazní. Vidíme množství archivních materiálů a vzpomínek. Pravdou je, že osobností v dokumentu mohlo být více, které by zavzpomínali, než jen členové jeho bývalých kapel. Stejně i například nehoda Mariky Gombitové či tragický osdu jeho bratra jsou události, kterých se filmaři mohli dotknout víc. (07.01.2021)