Tři tygři

"Tata, mužu si jit hrát Xbox?" - "Nemužeš." - "Tatááááá! Ty jsi trapny!" - "Já su trapny a ty nemužeš hrát Xbox..." Improvizované skeče, někdy v divadle, jindy i v exteriérech a interiérech. Není to můj styl humoru, na mě je to až moc primitivní, často nechutné a vulgární, třeba taková Partička je mi bližší - dospělejší. Ani tak ale nemůžu humor Tří tygrů zcela zavrhnout, protože Jugoslav Vavara s rodinkou nebo Pražák Voliver vévodí pár vyvedeným scénkám. (27.01.2021)

Je relativně jedno, zda to je či není vtipné, zda jsou trapné momenty záměrně (ne)vtipné, zda klouzání po povrchu skrze "děláme si srandy z nekontroverzních věcí/témat" (vostravština, práglhumory) není sázka na jistotu či zda, když to nejde, tak se sklouzne v laciné pitvoření se, že by srdéčko všech těch troškových čerťísků a vodňásků zaplesalo. Jde o to, že to je komediální improvizace, která až na výjimky potvrzující pravidlo nemůže fungovat bez vaší přímé účasti (v publiku, hospodě, to je jedno kde). Takhle se totiž kluci neladí na smích přítomných diváků (a tedy nemohou štelovat volume humorů dle toho "co na ně dnes funguje"), ale na sebe sama a... V mých očích se na jeden zdařilý gag na sebe naladí asi tak jednou za uherský rok; je tam až příliš výstřelů do prázdna či momentů, kdy jeden rozjíždí něco, z čeho by něco i mohlo vylézt, ale nikdo se k němu nepřidá čili to opět sklouzne v dělání opiček. Je to jako koukat na kámošova videa z kalby, kde se jely gagy a hlášky, ovšem je to mezi lidma, které neznáte a na té kalbě jste nebyli. A kámoš se může potrhat, zatímco vy nechápavě zíráte "co je na tom jakože vtipného". Jediné co klukům nelze upřít je, že dva z nich mají dar za pochodu ze sebe cedit hlášky, které si mnohdy říkají o zlidovění. Díky čemuž stojí za to jednou za čas si to protrpět s nadějí, zda zrovna dneska jim to aspoň jednou nesedlo. Ve čtyřech z pěti případů nesedlo, ale ten pátý je to, co stojí za vidění. (21.02.2021)

Chvilku trvalo, než jsem Tygrům přišel na chuť. Definitivně se to zlomilo u scénky Jak sbalit holku, protože u tý jsem asi 10x umřel smíchy (Drž hubu Mojmír fuuuuuurt!). Odteď neřeknu kobrám jinak, než šťávy. Los Borcos taky dokonalý a doufám, že zatím jediná scénka nebude ZZ Strop. Jó, tihle kluci maj názor a určitě je budu sledovat dál. Plnej počet zatím nedávám, protože ne všechno je dokonale vtipný, uvidíme časem. Každopádně Štěpán Kozub je génius, s jakou lehkostí střihne Jugoslava, Lumíra nebo Votjoubka. A samozřejmě musím pochválit Milana - hlavně tedy proto, aby mě nevyyypnul. Ale největší démon je Mojmír, i když je nejvíc buzerant :-) (08.08.2020)

Každý počin má své příznivce i odpůrce. Jelikož žiji přímo v ohni "regionu razoviteho" miluji tento humor. Ostraváci jsou prostě tvrdší v řeči což je historicky dáno tvrdou prací. A to když zabrousíme o pár kilometrů dál do Polska tak uslyšíme kouzelnou proloženou slezsštinu.  Tady se sešli nadšení komici, skvělí herci a improvizace jim sluší. Jejich skeče mají dokonce i děj a ne jen vtipné hlášky, i když si někdy říkám kam na to proboha ten Štěpán chodí? Musím si rýpnout a porovnat s Partičkou která je založena na svíjení se smíchem pod taktovkou Daniela Dangla. To mne více bavili Geňa se Suchošem v Tele Tele. Jak zde krásně píše verbal, jen ať se nedají zlomit komercí. (04.01.2022)

-4* Na produkci ostravského divadla Mír jsem narazil asi tak před rokem a musím říct, že některé jejich projekty jsou hodně zajímavé a stálo by za to je vidět naživo. Jejich seskupení Tří tygrů jsem objevil před měsícem a viděl pár improvizovaných skečů, které mě vesměs pobavili a určitě si najdu čas na další. Rozhodně přináší svěží vítr do zatuchlých českých reálií a je vidět, že i v dnešní pandemické době jde fungovat a uživit se díky internetovým službám. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (07.12.2020)