Kairo

Očakával som tak málo(poriadne lakačky a nejaký ten príbeh, ktorý nenudí) no a dostal som ako to už v poslednej dobe pri japonských ducharinách býva omnoho viac ako by som si v danej situácii zaslúžil. Atmosféra úplne strhujúca zanecháva ešte aj pár hodín po dopozeraní nepríjemný pocit pri každom otočení, či vidaní sa na nebespečné pátranie očami po tmavej miestnosti. Určite sa nejedná o dokonalí filmík a najmä pochopenia veľmi zložitého deja a dialógov medzi spleťou postáv je obťiažne, možno až nemožné na prvý krát. Táto studnica inšpirácie pre tvorcov v tomto žánri proste zasadí svoje obete do kresiel a na dve hodiny obnaží všetok iracionálny strach a hrôzu vychádzajúcu z ľudskej osamelosti a stratenosti. Za originalitu, neopakovateĺný zvukový doprovod, absenciu lacných lakačiek, veľmi efektný záver a niektoré scény plíživej hrôzy vpálené do temného centra ľudskej iracionality je 4,5* zaslúžených. Let the fear consume you!!! (04.11.2006)

ocenenia : MFF Cannes 2001 - uvedené v sekcii 'Un certain regard' (28.10.2013)

Takze strucne : rok 1941 bol natoceny Obcan Kane, Rok 1944 Double Idemnity. Roky sli a sli, kultovy film vznikol za kultovym filmom ... 1960 - Psycho, 1999 8 mm a Green Mile, 2001 Lord of the Rings a The Circuit. Film, ktory preslavil japonskeho rezisera Kijosi Kurosawu. Jeden z najdepresivnejsich filmov a la Arronofskeho Requiem za sen. Viac pisat netreba, je to len nosenie dreva do lesa : 100 % (20.02.2021)

Mám rád horory stojící především na atmosféře a Kairo by mezi ně klidně mohlo spadat, kdyby nestálo JENOM na atmosféře. Nechápejte mě špatně, ta atmosféra je slušná, dokáže fungovat většinu času a celé to má originální námět, jen je škoda, že to nemá skoro žádný děj a za ty dvě hodiny se tam stane vlastně strašně málo, takže si to svoji stopáž nedokáže obhájit a výsledek to dost kazí, stejně jako mdlé herecké výkony. A nic nezachraňovalo ani to typicky japonské filozofování o smrti a sebevraždách, které stejně nikam nevygradovalo a spíš mě opět udivilo, proč jsou tím Japonci tak posedlí. Skončilo to pro mě tedy průměrně, ale stejně se mi to líbilo víc, než americký remake, byť ode mě získal stejné hodnocení. 3* (21.05.2023)

Když už mrtvým jejich svět nestačí, začnou pohlcovat ten náš. Je vůbec nějaký způsob jak duchy zastavit? 30% (19.02.2017)

Jsem rád, že patřím k těm, kteří dokážou vnímat atmosféru filmu a ne jen děj odehrávající se na plátně. Naštěstí neočekávám od hororu potoky krve ani souložící rozleskávačky ve výřivce. *** Pro všechny kteří vědí, že i když ji na světle nevidí, ta příšera pod jejich postelí ukrytá prostě je. A má VŽDYCKY hlad... (04.10.2006)

Mám li srovnávat s americký remakem, tak u mě remake jednoznačně vyhrál. Asi největším mínusem japonského originálu je stopáž ! k čemu 2 hodiny ? :-( japonci se vydali temnější a depresivnější cestou a amící to rozjeli více hororově a duchařsky. (19.09.2009)

Zaujímavo poňatý príbeh. V Duchoch uväznených v pixeloch som videl osudy mnohých dnešných ľudí, ktorí sú väzňami virtuálneho sveta. Čím ďalej, tým viac sa ich počty zväčšujú. Dokážeme s tým niečo spraviť? Zvíťazí nakoniec sila skutočného priateľstva a lásky? (07.05.2013)

Technológie napredujú neuveriteľným tempom. Nevieme, k čomu všetkému nás môžu doviesť... Viac ako kedykoľvek inokedy som si tieto 2 fakty uvedomil pri sledovaní 12 rokov starého filmu, kde sú počítače z dnešného pohľadu úžasne zastaralé, v štádiu hlbokého stredoveku. Sám som tomu dodal osobitú kvalitu sledovaním na obrovskej televízií - a k jej rozmerom príšerne malom rozlíšení.. No k filmu... Smrť je večná osamelosť a nepokojné utrpenie, to je pre mňa témou, a Kurosawa akoby sa pokúšal nás na to svojim smrteľným tempom pripraviť. Tešil som sa (či skôr bál), ale vôbec mi to nesadlo, absolútne brilantný námet bohatý toľkým myšlienkovým potenciálom realizovaný nenápadito a nezáživne. Príliš veľa času na kontempláciu. (19.10.2014)

Kairo mě uzemnilo svoji těžkou až depresivní ponurou atmosférou, kterou byste nerozkrájeli ani tím nejostřejším nožem. (17.10.2007)

Kairo je mistrovské dílo. Špičková studie života moderní společnosti a to zejména samoty, vykořenění a uzavírání se do sebe je elegantně podána na ilustraci tehdy se rozvíjejícího internetu. Myšlenky jsou tak nadčasové, že po třinácti letech od vydání vše platí ještě dvojnásob. O pointě filmu by se daly napsat sáhodlouhé eseje ale Kairo boduje zejména tím, že všechny tyto roviny jsou naprosto integrální součástí filmu. Kamera, hudba, atmosféra a horor samotný jdou ruku v ruce s námětem a jako celek tvoří jeden z nejlepších hororů všech dob. Práce s hudbou, zvuky a hlavně také i samotným tichem nemá obdoby. Interiéry, exteriéry, úhly kamery, světlo, stín či samotné rozestavění aktérů není zdaleka náhodné ale promyšlené do nejmenšího detailu. Pro horor je však nejdůležitější právě horor a tady Kairo obzvlášť exceluje. Tužší atmosféra neexistuje a vše se navíc obejde bez jediného jump scare. Vrcholné dílo Kurosawy a zároveň nejlepší horor populární vlny japonského hororu z přelomu století. (A že ta konkurence se špičkovým Ringu, Ju-onem či Audition není vůbec marná!) Stačí se jen zaměřit na to, co tu Kiyoshi Kurosawa naprosto přirozeně a nepodlézavým způsobem vyvádí s perspektivou, aby bylo jasné že jde o Režiséra s velkým er. (02.07.2014)

Japonské horory mám rád, ale tenhle je přes krásnou atmosféru spíš průměr. (20.09.2008)

Téměř dvouhodinová stopáž veškerou děsivost a tíživou atmosféru bohužel lehce potápí. Nevadí, jelikož pro mě bylo nejsilnějším motivem filmu zobrazení beznadějné samoty a bezmoci všech postav. (20.05.2010)

Horor? Ale jděte....pouhý 2 hodiny pořádný nudy, nic víc!!! (12.12.2005)

Velice zvláštní film v kladném slova smyslu. Tísnivá a depresivní atmosféra byla přítomna od začátku až do konce. Duchové byli tu více, tu méně strašidelní, ale nakonec jsem byl za to přiměřené strašení rád, protože kdyby ještě tvůrci přitvrdili, tak už bych musel spát s rozsvíceným světlem. I tak některé scény husí kůži zajistily. (30.06.2020)

Strašně nudné, dlouhé a prázdné, jen díky hudbě která skvěle funguje a je to jediné zajímavé na celém filmu jsem před koncem neusnul, americká verze mě bavila mnohem víc. (10.03.2016)

Spíše existenciální duchařské zamyšlení než opravdový strašidelný horror, rozhodně nesnese srovnání s Ringem nebo Grudge i když chápu, že tyhle snímky z Kaïro možná v některých scénách čerpaly. (18.08.2005)

Práce s psychikou a atmoškou celkem dobrá, ale jinak mě to vůbec nechytilo a přišlo mi to pěkně nudný ;-( (13.10.2009)

Tenhle film jsem pří vší snaze moc nepochopil. Základní myšlenka o pohlcování našeho světa duchovnem je sice asi hodna dlouhých intelektuálních debat – na filmovém plátně působí poněkud unyle, zvláště když je prezentována dle tradice japonské filmové školy nelineárně ve zdánlivě nesouvisejících obrazech. Film je určen náročnému divákovi, který jistě ocení hlubokou filozofickou myšlenku i vizuální stránku díla. Já osobně radši něco jednoduššího, i když třeba závěrečná apokalyptická atmosféra podkreslená výbornou hudbou mě docela dostala. Přesto mě tenhle film příliš neoslovil, protože celé jeho tajemno spočívá v tom dešifrovat, co tím chtěl autor vlastně světu sdělit. Odpověď na tuto otázku ale přenechám jiným… (07.10.2012)

Dalsi z rady velmi podivnych japonskych filmu, tentokrat tedy z rad hororoveho zanru, z ktereho po zhlednuti budete mit pocit, ze se vam dostalo vice otazek nez odpovedi, coz je k samotnemu nametu vice nez skoda. Nejsilnejsi strankou filmu je atmosfera a ta vas taky donuti se dokoukat do konce a hlavne diky ni davam vysoke hodnoceni. Proc mam ale stale silny pocit, ze japonci jsou autori genialnich nametu, ale pak kdyz prijde na filmove zpracovani, tak to nikdy nedopadne stoprocentne. (11.09.2008)