Cyberpunk: Edgerunners

Cyberpunk ma ako subžáner neskonalo fascinuje, okrem iného aj svojou históriou. Približne súčasne vznikol v Japonsku (v podobe napr. mangy Akira) a USA (v podobe Scottovho Blade Runnera). Jeho vznik bol symbolicky posvätený akýmsi manifestom, ktorým je Gibsonov Neuromancer, v ktorom už bol cyberpunk ako taký absolútne vyformovaný. Nasledovala napr. Pondsmithova stolná hra Cyberpunk v 1988, ktorej herný svet si požičal poľský CD Projekt Red na videohru, ktorá je dnes mojou srdcovkou - a vidíme, že Japonci si subžáner berú naspäť v plnej paráde. Edgerunners dupnú na plyn v prvej epizóde a nohu z neho dolu nedajú až do tej poslednej. Neustála streľba, výbuchy a spomaľovačky tu nahradzujú psychologizáciu postáv. Vizuálne je to skvelé, no príbeh je príliš uponáhľaný na to, aby bol o niečom. Kapitalistická dystópia, na ktorej je subžáner do veľkej miery založený, sa tu určite nachádza (napríklad v podobe parádnych body-horrorových posledných epizód s imunosupresívami), no nie je dotiahnutý do zdarného konca. Spoločenská angažovanosť je tu v pozadí, dôležitejšie sú masívne množstvá explozívnej akcie - a na to som už asi príliš starý, nehovoriac o tom že anime ako forma rozprávania mi nie je blízke, nie som teda vhodná cieľovka. Na druhú stranu, podobnou emočnou tuposťou spojenou so samoúčelnou akciou vo svojich dielach oplýval aj samotný majster Gibson. (30.11.2022)

Pecka. A to nemám moc rád animé a upištěný asiaty, kteří se zde do většiny postav promítly. I tak je ale úžasné sledovat svět vytvořený pro počítačovou hru. Hlavně kyberpsychóza je v seriálu i hře pokaždé strhující podívaní. Seriál je dál hodně krvavý, plný sexualních scén, hodně bláznivé, ale i tak povedené akce, ale v první řadě o vztazích. Matky se syny (dvojí provedení), mentor s učedníkem (Main a David a jejich parádní rozloučení) a nakonec i ta láska, která dává dortu poslední krásně blejskavou třešničku. (18.01.2023)

Zdařilý zářez anime jízdy plné násilí, bídy, hitech vychytávek a šílených vylomenin. Příběhově asi nedostane nic novátorské. Co však stojí za váš čas je banda různorodých, zajímavých postav, které dostanou prostor k vývoji. Přesto nám námitky k celkovému vyprávění. Kdyby si tvůrci dali na čas s důraznějším prokreslením, a o něco větším ukotvením hlavní linky, seirál by z toho profitoval.  Je zde i přemíra různých aspektu Night City a cyber vychytávek. Nepomáhá tomu ani často chaotická a až děsivě nepříjemná animace. Vše se utápí v nepřehlednosti. Korunu tomu dodává ohlušující soundtrack, který přebíjí často i samotné dialogy. Ne, nedodělku se tady najde dost. S přivřeným okem se ale soustředíte na ty pozitiva. Skvělé postavy, razantní příběhové okamžiky, které se vryjí do paměti. Postavy dostanou zabrat. Nepromíjí se žádná chyba. Tenhle svět je hnusný a dokáže jedince sežvýkat v mžiku. Máte odvahu vstoupit do Night City? Krásných 70% (16.09.2022)

I když spousta lidí hru při vydání nenávidělo, já si Cyberpunk 2077 docela užil a strávil v něm téměř 100 hodin. Musím říct, že kdybych nebyl fanoušek hry, tak si asi tohle anime nepustím.  Musím říct, že se opravdu tvůrci hodně snažili, aby to působilo jako součást cyberpunkového světa. Jsou zde stejné lokace, grafika map a počítačů, nebo stejná auta a fiktivní firmy. Chvilku trvalo než jsem se do anime dostal, upřímně postava Davida mi zpočátku byla naprosto ukradená. Je však zajímavé, co s ní postupně udělají. Jde o poučný příběh z tohodle světa - když to přeženete s tělesnýma modifikacema, tak se prostě stante Kyberpsychoušem. Studio Trigger a jeho zakladatelé udělalo spoustu anime, které jsem miloval (Dead Leaves, Panty and Stocking, Inferno Cop), ale zároveň taky vytvořili spoustu anime, které byli docela nudné i přes své extravagantní vizuály (BNA, Promare). Většinou Trigger je nejlepší, když jeho anime jsou pouhé shitposty a neberou příběh zase až tak vážně. Nutno říct, že v Edgerunners berou příběh vážně, alespoň většinou. Animaci bych u Edgerunners nazval jako úspornou. Tvůrci evidentně šetřili na konverzačních scénách a všechnu energii dali do akčních scén. To je víceméně časté u většiny anime. Ale asi bych byl radši, kdyby i konverzační scény měli dobrou animaci a ne pouhé smyčky a statické obrázky. Design postav je dobrý. Pozadí mi přišlo nic moc, asi bych radši kdyby více stylizovali. Nakonec to za mě není žádná bomba, ale je to dost věrné předloze. Což je jistě plus. (14.09.2022)

Podle mnohých toto dílo vycpalo díru již existujícímu hernímu světu a zároveň ukázalo jak se tvoří nadstandardní anime. V úvodu jsem byl nadšen a okouzlen, ovšem stejně jako hlavní hrdina začal instalováním nových součástek šílet, mě jakožto divákovy seriál začal připadat stále více předvídatelný a nesmyslnosti přibývalo současně s chromovými vychytávky na těle ústřední postavy. V posledním díle vygraduje David do jeho finální podoby cyber-psychouše, stejně tak jeho romantický vztah s Lucy a mně i přesto zakončení nepřijde dosti adekvátní v poměru s prvními díly a velkými ambicemi obou dvou hlavních protagonistů. Chápu, že závislost je těžce vyléčitelná, ale proč se furt seriál opírá o to, že je cesty downgradu, když se tak stejně nikdy neučiní. Stejně působí Lucy, popřípadě Rebecca, které ačkoli jsou proti dalším Davidovým vylepšením, nikterak jeho evoluci nezastaví ani nepřibrzdí. Na závěr nutno zmínit chytlavý soundtrack, který jsem měl natolik oposlouchaný, a to nejen z důvodů toho, že se v celém seriálu, mimo pár ojedinělých výjimek, a intru střídaly jen dvě písníčky. Slušné čtyři hvězdy, ale jen z principu slibného začátku. (31.01.2023)