Alice
Niečo z Alenky
Režie:
Jan ŠvankmajerScénář:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHrají:
Kristýna KohoutováVOD (1)
Obsahy(2)
Švankmajerův film Něco z Alenky je poctou nezměrné Carrollově představivosti, ale současně i záminkou k rozvinutí o nic menší představivosti vlastní. Je autorovou vzpomínkou na dětství, a zároveň pokusem evokovat prožitek dětství i v divácích. Infantilní vnímání světa totiž surrealisté vždy stavěli na roveň básnické intuici či myšlení příslušníků domorodých kultur. Všechny tyto formy lidské mentality jsou vzdáleny otěžím logického a pojmového chápání reality, v němž není místo pro obraznost, která je tolik potřebným prostředkem proti okorání lidského ducha. Jestliže postavě Alenky vyhradil režisér pro její hry prostor dětského pokoje, prostorem, který ve filmu vyhradil své představivosti, je sen. Čili fenomén, na němž se surrealisté rozhodli dokázat, že realita, jež člověka obklopuje, je jen fragmentem jeho života, který do plnohodnotného celku – surreality – doplňují neprobádané oblasti nevědomí. Něco z Alenky demonstruje propojení reality a snu velmi výmluvně. Když se dívka na konci filmu probudí, uvědomujeme si, že celé dobrodružství se odehrálo během jejího spánku. Až na jednu drobnost: terárium je opravdu rozbité a králík je opravdu pryč – sen se stává skutečností a skutečnost snem. André Breton, zakladatel surrealismu, definoval tento stav vzájemného prolnutí pojmem „spojité nádoby“. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (190)
Švankmajer je ve světě československé kinematografie bezesporu pojem a člověk by měl alespoň něco nakoukat. Já to napravuji svou jmenovkyní Alenkou. Knížku jsem nečetla, ale disneyovku z 50. let jsem viděla. Ta se mi líbila, byla zábavná, roztomilá. Tato Alenka je úplně jiná a přitom úplně stejná. Depresivní, drsná, už ne tak úplně pro děti. Ale taky dost dobrá. Švankmajerova hravost, představivost jen vyráží dech. Co on měl v tomto filmu nápadů a jak umně je přetransformoval do filmové podoby! ()
Další obrovský kámen do monumentu, který doma stavím Janu Švankmajerovi. Jeho nezměrná fantize přetváří Carrolovo dílo do něčeho, co se těžko popisuje, protože každého zaujmou jiné scény. Moje nejoblíbenější jsou asi kempování myši na Alenčině hlavě a ponožkové housenky. Ale každý musí milovat lehce děsivého králíka, jehož rozpárané břicho bude děsit nejedno dítě, pokud jste mu omylem dopřáli tuhle královskou podívanou. Teď už zbývá jen jedno: "Počkejte, počkejte, pane Švankmajere! Chci se vám poklonit," řekl Jiřík. ()
Můj druhý viděný Švankmajer a musím říct, že jsem hrdý, že náš stát se může chlubit takovýmto osobitým tvůrcem světového významu. Něco z Alenky vypráví příběh Alenky z říše divů trochu jiným způsobem. Dětský pohled střetávající se s realitou snu. A musím se přiznat, že jsem se toho trochu obával a z počátku se i nejistě ošíval a říkal si jak vydržet tohle skoro hodinu a půl. Poté se mi nejspíše podařilo naladit na tu správnou vlnu a film jsem si neskutečně užil. Dětská představivost je nádherná věc a tohle zobrazuje naprosto skvělým způsobem. Dokonce balancuji s myšlenkou, že tahle Alenka je tou lepší s porovnáním s Timem Burtonem. Tahle myšlenka se ve mě zrodila hlavně pár dní po shlédnutí, kdy na snímek musím čas od času myslet. Myslím si že pravdivost tvrzení mi ukáže třeba někdy následné opakované shlédnutí. (Ovšem to mě v nejbližší době jistě nečeká). Proč tedy nakonec jen za 4? Nejspíše proto, že prvních 20 minut nebylo ideálních a ne úplně jsem si tento snímek užíval. Opakované shlédnutí jistě ukáže víc. 80% zatím. ()
Predloha od Lewisa Carrolla je jedno z najimaginatívnejšich diel, čo boli stvorené. Jan Švankmajer ale vo svojom výtvore predviedol, že ani jeho predstavivosť nepozná hraníc. Jeho stvárnenie Alenky je na jednej strane dospelé, surrealistické, s nádychom hrôzostrašnosti, na strane druhej ale ostáva zachovaná atmosféra detského pohľadu na svet, keďže autor tu zhmotnil svoje spomienky na detstvo, detské úzkosti a snové predstavy. Na základoch Carrollovej predlohy tak vzniklo dielo, ktoré je nesmierne nápadité, obrazovo podmanivé (úžasná "pivničná" štylizácia) a hýri výborným, priam bizarným humorom. A do role Alenky si hádam ani neviem predstaviť nikoho vhodnejšieho. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. ()
Je zvláštne opisovať takú kurióznosť akou je Švankmajerove podanie Alici v krajine zázrakov. Ak existujú ešte väčšie dva protipóly ako príbeh a snový surrealizmus, potom som si istý, že by to pán Švakmajer dokázal perfektne sformulovať aj do filmu. Je to skrátka iný príbeh známej rozprávky, než ako ho poznáme. Surrealizmus líznutý s každým druhom žánru od komédie, cez bábkové a stop-motion sekcie až po nepríjemné a experimentálne/hororové pasáže tomu výborne sedia. Starý režim umelcom neprial nič dobrého, no i tak sa dokázala pretlačiť umelcova sloboda. Až ma udivuje, že je toto vlastne prvý súkromný Československý film natočený v dobe, keď úplne všetko vlastnil len a len štát. Ak vám nevadia extrémne artové, ba až experimentálne snímky, u ktorých na prvý pohľad nepochopíte, čo sa sakra deje a vo väčšej miere vám môžu prísť odpudzujúce, potom by ste si mali tento film hodiť do wishlistu toho, čo by ste si mali pozrieť predtým než zomriete. V podstate sa dá povedať, že film ukazuje jeden veľký pomyselný, vystretý prostredník minulému režimu. A to ako antikomunista len podporujem. Pre milovníkov abstraktného umenia sa Janom Švankmajerom nedá nič pokaziť... ()
Galerie (72)
Photo © Channel Four Films
Zajímavosti (24)
- V záběru do Alenčina (Kristýna Kohoutová) pokoje jsme mohli kromě jiných věcí vidět i dva maňásky: smrtku a šaška. Tyto rekvizity se dodnes používají v divadle Laterna magika při představení „Kouzelný cirkus“. (Speedwell)
- Film je zcela bez hudby, která je podle Jana Švankmajera „uměním, které ubírá na reálnosti“. (Facillitant)
- Kloboučník z knihy „Alenka v říši divů“ Lewise Carrolla je bláznivý, protože v době jejího vzniku kloboučníci pracovali s plstí, z níž se uvolňovaly páry rtuti, a otrava rtutí se projevuje „bláznovstvím“. I proto v angličtině existuje idiom „mad as a hatter“, tedy „šílený jako kloboučník“, a také „mad as a march hare“, tedy „šílený jako zajíc březňák“, což odkazuje na „bláznivost“ zajíců v říji. (Facillitant)
Související novinky
100: Bitva u pokladen
Asociace českých filmových klubů vás už tradičně zve na filmovou přehlídku Projekt 100. Letos startuje 15. ledna, potrvá do 31. května a diváci budou moci na velkých plátnech shlédnout několik… (více)
Reklama