Městečko

To se tak potká Hoří, má panenko a Díra u Hanušovic... Říkám si, proč to má tak nízké hodnocení a proč jsem o tomhle klenotu slyšel poprvý 17 let po natočení, a to ještě jenom díky obskurnímu podcastu. (A hned se nabízí odpověď, že v tom lidi až moc vidí nastavený zrcadlo.) Není pravda, že to nemá děj. Je tu prostě víc postav a jejich příběhů, který se víceméně náhodně střídají, ale všechny postupují v čase a patřičně se vyvíjejí. Taky není pravda, že je to špatně zahraný. Naopak je to skvostně trhlý a součástí toho je i ten hereckej styl. Tohle přece není Sorrentino. Kouř by taky nešlo zahrát civilně. A hlášky jsou tu brutální, až se divím, že nezlidověly. Zeitgeist až na dřeň a nebetyčně vtipná kritika čecháčkovství okořeněná trochu béčkovýho trashe. Poklad. Dobrý večer, soudruhu tajemníku! (11.06.2020)

Městečko aneb Sláva vítězům, čest poraženým, patří k režijním celovečerním debutům Jana Krause – svérázného komentátora, rýpala, občasného herce a manžela jedné slavné české herečky. Debut však poněkud rozpačitý. I když na karlovarském festivalu byl vybrán za českou sekci Variety Critics‘ Choice, český výběr kritiků jej ztrhal. Problém totiž tkví v tom, jak se na Městečko díváte: pokud jako na ironický pohled na naše chyby, slabosti, malost, hloupost, předposranost (s prominutím) od konce 80. let doposud, pak jde o vynikající satirický šleh. Jako film však poněkud propadá – chybí silnější jednotící linka, ať v nějaké ústřední postavě nebo dějové linii, chybí jakási ucelenost obrazu. Tříšť a mozaika jednotlivých příběhů, jen chronologicky poskládaných a bez jakékoliv jiné další návaznosti, působí při sledování rušivě, kdykoliv se dá od projekce odejít a zas vrátit, aniž byste dějovou linii ztratili, když chybí. (13.04.2016)

Tak s dosti velkým snažením jsem to dokoukala do konce... občas jsem se zasmála...občas mi to připomnělo humor stylu Česká soda, který mám ráda, ale častěji mi to přišlo trapné . A stopáž bych zkrátila tak o 40 minut , a vybrala bych jiné herce , a vybrala bych jinou hudbu ...a jiné dialogy , a hlavně bych vybrala jiného režiséra ...bohužel.. (23.02.2013)

Kamerou se možná chtěl Jan Kraus postavit vedle Larse von Triera. Myslím si také, že zpracování celkově bylo takové netradiční. A to neříkám, že špatné. Co ale Janu Krausovi neodpustím, je ta jeho neustálá kritika naší bezprostřední polistopadové (transformační) historie. On totiž poměrně dost nemá rád Václava Klause a Václav Klaus je symbolem naší ekonomické transformace. Logicky tedy nebude Krausův film o tom, jak jsme všichni šťastní, že už nemáme socialismus. A ani bych to po něm nechtěl. Jenže mi vadí, že svými názory chce být po bitvě generálem (ostatně jako většina kritiků polistopadových změn). A svým filmem nám dává jasně najevo (a nutí! nás), že se vlastně všichni máme velice špatně, že žijeme v opojném klamu a na filmových postavách nám ukazuje, jak se léčí ze svého optimismu. (31.03.2015)

No nevím,ale rozhodně bych tenhle film neodsuzoval. Myslím si,že Jan Kraus tenhle film pojal poněkud hlouběji než někteří z nás čekali a proto se tenhle film né tak někomu líbí. Mě to přišlo docela dobrý,ale chtělo by to určitě vidět víckrát. Místama jsou tam na mě moc zdlouhavé záběry,ale na druhou stranu je to docela úsměvné (viz. Readers Digest :) (04.10.2004)