Ropáci

Velmi originální nápad, docela uvěřitelné zpracování a nakonec nevtíravý námět na zamyšlení...Místní děda je mile komický a spolu se servírováním vědeckých poznatků a domněnek je také nejreálnější...Nakonec i ten ropák samotný (na nepochybně sporé studentské prostředky) vypadá dobře...Je vidět studentská hravost, vynalézavost a novátorství...aneb jak se rodí světoznámí režiséři... (23.03.2011)

"Po večeři jsme začali s pitvou." Zdravím Vás, lidičky. Jsem Petroleus mostensis, alias Ropák bahnomilný. Narodil jsem se v severních Čechách, můj tatínek s dědečkem natáčí filmy a moje maminka je dcerou ilustrátora Maxipsa Fíka. Přebývám na samotném dně povrchového dolu, kde řvu jako Vilém Čok, ale plavat chodím do nedalekého odkaliště. Mezi mé koníčky patří lelkování, ježdění po dopravníkovém pásu kolesového velkorypadla, nebo návštěvy rekultivace ve které okusuji umělohmotné zábaly kolem stromků, protože mi chutná polyetylen. Nejraději mám však dvaadevadesáti oktanový benzín, jenže většinou seženu jen běžný motorový olej. Taky bych rád navštívil Prahu, koncertuje tam totiž má oblíbená skladatelka Vendula Kašpárková ze skupiny "Stromboli", ovšem pořád nemohu nasát ten správný ozón, takže jestli mě máte rádi, nejezděte elektromobily, nepoužívejte solární panely, netřiďte odpady, nesázejte stromy, nevolte zelené. To by bylo ode mne asi tak všechno. Buďte zdrávi, hodně štěstí! P. S.: Milý pane Nedbale, přijměte mou omluvu za ty vaše holínky, ale byly dobrý. (06.12.2016)

Za vůbec nejlepší český fiktivní dokument považuji Dudkův snímek Byla jednou jedna budoucnost (který ze záhadných důvodů nemůžu najít v databázi ČSFD), poté následuje v mém žebříčku Zelenkův Rok ďábla, a hned za ním Ropáci. Ropáci jsou hravým a vtipným počinem, nicméně by se zde ještě pár věcí dalo dopilovat. Ale postava dědy Nedbala, připomínající Formanovy první neherecké filmy, je úžasná! A ještě by mě zajímalo, jestli teď v roce 2005 už je trasa Louny-Slaný pro ropáky průjezdná - obávám se však, že naše necitlivá ekologická politika posledních let těmto stvořením čím dál více komplikuje život. Až nám emigrují do USA, tak se nedivme! (28.03.2005)

„Doktor Soukup by rád zjistil, na co se to ropák vlastně dívá. Vypadá totiž, jako by jen tak lelkoval. Zvířata však činnost tohoto druhu neznají. Je k tomu totiž zapotřebí vysoce vyvinutý nerovový systém jaký máme například my lidé.“ Velmi nápaditá mystifikace. Nejvíc se mi líbila vyprávění pana Nedbala, ta byla opravdu kouzelná. Ale fajn byl i ten kousavě kritický a ekologický podtext, který se celým snímkem linul. Překvapila mě propracovanost filmu, na to, že šlo o studentský počin (s faktem, že uvidím ropáka na vlastní oči či dokonce jeho mládě, jsem před zhlédnutím vůbec nepočítal). A když už je řeč o vlastním objektu pozorování, tak je potřeba pochválit loutkářskou sekci, která výše zmiňovaným tvorům dokázala vdechnout život. Silné 4*. „Po šichtě sem si dal holínky k boudě, ráno vám přijdu do práce a voni jsou ty holínky vokousaný. Jo…no tak sem si myslel, že jo, kdo by to moh bejt? Voni to byli ty ropáci! Joo, ale voni mně vám z toho udělali galoše na místo holínky! Já povídám no bodejť! Tak to bylo, a tak sem to viděl.“ (07.07.2014)

Neznám zahraniční film s podobnou nadsázkou, ironií a humorem. To je podle mě naše česká doména. Náš jemný humor, který je mi blízký. To je to, proč bych nemohla žít jinde ve světě. Jan i Zdeněk Svěráci jsou pro mě důvodem, proč jít do kina na český film. Proč být hrdá na naši kinematografii. Proč si zachovat trochu humoru/nadsázky i v těžkých situacích. (20.07.2012)