Ztracené město

Solidní zpracování nelehké látky a pohled na revoluční události na Kubě v roce 1958 prostřednictvím jedné bohaté rodiny. Film zdobí kvalitní herecké výkony, pěkná kamera a všudypřítomná hudba. Trochu mě štve tradiční producentský tah - lákadlo na Dustina Hoffmana, jenž nás ve filmu poctí tak pěti minutami a deseti větami. Mužským divákům to alespoň kompenzuje dostatečný prostor poskytnutý Inés Sastre. (14.10.2014)

Nechytlo mě to. Na jakýsi opus o Kubě tomu chybí velkolepost a drama o jedinci to taky moc není, páč Andy Garcia v tom filmu vlastně nic důležitýho neudělá. Tance a hudby tam je naopak požehnaně, což není na škodu, ale ten film jaksi nemá co jiného nabídnout. Nejvíc mi utkvěla neznámá Inés Sastre. Měla takový ten šarm a ženskost. Zato třeba Bill Murray byl teda úplně mimo a vůbec nechápu, co ta jeho přítomnost měla znamenat. (04.01.2011)

Kubánské drama o kabaretu a ženě, jenž za styk s Fidelem obdrží titul "vdova revoluce". Pokud bych tedy byl žena, tak bych obcoval s pohlaváry, abych rovněž obdržel nějakou prestižní přezdívku. Snímek je bohužel stádní a volně plynoucí jako život smíchovského bezďáka Josefa, který už deset let oblažuje cestující svou přítomností. 33% (06.07.2017)

Lehce nadprůměrná záležitost, které v postupu na vyšší příčky hodnocení brání poněkud zbytečně dlouhá stopáž. Škoda. Atmosféra Kuby v revolučním roce 1958 je velice věrohodná, herci vesměs skvělí (hlavně B. Murray exceluje v roli dalšího smutného klauna) a vizuálně je to též velice povedený zážitek (mnohými zmiňovaná, černobílá sekvence s barevnou vlajkou opravdu nemá chybu). Bohužel, jak jsem naznačil v první větě, největším problémem je téměř 150 minut stopáže. Děj místy působil poněkud řídce a uměle natahovaně.....alespoň tedy pro mě. Jinak se ale jedná o zážitek, kterého rozhodně nelituji a někdy v budoucnu se případné repríze vůbec bránit nebudu. (03.12.2010)

Pohodová práce na tabákových plantážích, mambo, pokuřování doutníků, poklidný rodinný život a to vše se najednou změnilo v "revolución o muerte" a "Cuba libre". Tak intenzivně "libre", že jí to vydrželo do dneška a Andyho Garcíu to očividně pořád hodně štve (samozřejmě není divu). Tahle látka pro něj byla neskutečně osobní a je to na výsledku vidět, v tom nejlepším slova smyslu. Přerod ze svobodné země v cosi, co z vašich nejbližších udělá mrtvoly nebo přisluhovače režimu, ponižující prohlídka na letišti, nucená emigrace, i za cenu ztráty kontaktu s milovanými osobami... V tomhle provedení nezbývá než soucítit a jako třešničku na dortu sledovat skvělého Billa Murraye a poslouchat úžasnou hudbu. (23.05.2007)