Divoká planeta

Tvrzení některých komentátorů, že neznají kvalitní český či československý animovaný film, působí jako zjevení z jiného světa. Od legendární VZPOURY HRAČEK Hermíny Týrlové či Trnkova ŠPALÍČKU, STARÝCH POVĚSTÍ ČESKÝCH nebo DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA nemluvě o klasickém Hofmanově STVOŘENÍ SVĚTA platí, že jsme ve druhé polovině minulého století byli naopak jeho velmocí. PLANETA, která mi v lecčem připomíná neméně legendárního KRABATA, je hluboce humanistickou sci-fi v čistě čapkovském duchu, jež jakoby předjala - myšlenkově hlouběji a umělecky propracovaněji - o čtyřicet let AVATARa. Ekologický prvek filmu - myšlenka, že člověk nemusí být vždy domnělým vládcem přírody - je tu využita k hlubokému, působivému pohledu na jednu ze základních existenciálních otázek lidstva, vlastně našeho druhu HOMO SAPIENS. Její multikuturalistické vyznění, zdůraznění koexistence jako nejen jediné možné formy soužití, ale také jako způsobů vzájemného prospěšného obohacování, je nesporně nadčasová. Stejně nadčasový je i tento film pozdního Pražského jara. (22.05.2010)

Úplně vidím, jak měli Topor s Lalouxem na začátku v hlavách hromadu krásně šílených surrealistických výjevů a jak se je urputně snažili poslepovat jakýms takýms dějem, ve finálním tvaru ze všeho nejvíc připomínajícím lehce zmatené, lehce infantilní, tu prorežimní, tu opatrně protirežimní vědeckofantastické (používá tohle slovo vůbec ještě někdo?) slátaniny ze všech koutů socialistického bloku, které jsem jako kluk hltal z dvojbarevných sešitů edice Karavana, když už mě v trafice na rohu přestal zajímat stojan s pohádkami. A scénář není na Divoké planetě to jediné neohrabané – jinak než se shovívavým úsměvem se nedají poslouchat ani křečovité dialogy, které v české verzi (francouzskou bohužel DVD z Levných knih nenabízí) i dobří herci odříkávají mechanicky jako našprtanou básničku, ani třeba vpád „erotického“ funění tenorsaxofonu do jinak čistě space-rockového soundtracku, když dojde na „noc zachování rodu“. A přesto jsou ode mě ty **** pocitově úplně čisté, za čímž je jednak určitě kusanec nostalgie po výše zmíněných rodokapsových sešitech, ale taky neoddiskutovatelné kouzlo výtvarné stránky a „efekt Ikarie XB1“ – jinakost, kterou v sobě mají tyhle staré fláky z dob, kdy sci-fi žánr ještě neměl vyšlapané cestičky a při osahávání možností, co dokáže vyjádřit a jak, popouštěl uzdu fantazii v jistém smyslu mnohem svobodněji než dnes. (05.03.2017)

Divoká planéta ma svojou pestrofarebnosťou a bizarnou krásou sveta v ktorom sa odohráva úplne zhypnotizovala a uspala. No nie preto že by to bola nuda, bol som unavený po dlhej ceste vlakom a tí modrý mužíčkovia a všetky tie ostatné „výtvory“ prírody na tejto zvláštnej planéte spolu s psycho hudbou, vytvárajú (ak sa vám chce spať ) ideálne podmienky na usnutie :) Takže si to budem musieť pozrieť ešte raz a byť úplne čulý pretože toto sa naozaj oplatí vidieť! (15.04.2010)

tenhle film je jedinečný, ať už svojí ploškovanou animací, celkovým výtvarným vzezřením, nápady a futuristickym pojetím (ačkoli by občas přibrzdění fantasie u některých technických prvků a vynálezů rozhodně neuškodila a i v daných letech vniku mohl i laik odhadnou co je blbost, kvůli spoilerům víc psát nebudu), samotný příběh není zas tak úplně propracovaný a některé věci vyzní do ztracena a určitě by se z nich dalo vytěžit víc (úvodní vztah majitele a mazlíčka, či vtah obou ras a větší zapojení vedení Draghů [nebo jak se to píše] ), to ovšem vzhledem k předloze (tady spíš hádám, neboť jsem jí nečetl), datu vzniku i problémům s výrobou rozhodně nemůžu brát jako minus. Velmi příjemné "staroscifi" (25.01.2013)

Šílená fantasmagorie, ke které jsem si nenašel cestu, a měl jsem i dost problém to vůbec dokoukat. Jistě, ten film je doslova gejzír fantazie a místy je vizuálně velmi nápaditý, ale celé je to prostě tak moc odtržené od naší reality, až mě nebavilo na to koukat. Jinému se to ale může trefit do chuti. (11.05.2019)