Jan Výrava

Snaha o vytvoření obrazů selského povstání v roce 1771 se vůbec nezdařila. Vzniklo dílo, které téměř nic o povstání neříká a rozhodně nepostihuje motivy jednání jednotlivých postav, které jsou vytvořeny velice povrchně. Ve filmech se teatrálním výkonem vyznačuje vždy Eduard Kohout, ale tentokrát ho s plnou parádou strčil do kapsy Zdeněk Štěpánek, za jehož výkon jsem se sám styděl. (06.11.2006)

To je divné, že jsem tento film vůbec až dodnes neznal. Jde o hodně kvalitní podívanou, nádherně přehnanou, ale líbivě. Klidně by to sneslo delší stopáž. Dějově to trošku kazí rodinné drama a „revoluci“ je tak dáno méně prostoru. Mohu doporučit. Tak nějak jsem na konci čekal, že Jan začne zpívat Hydrocentrálu. (19.03.2017)

Divadelní hra, podle které vznikl film, byla zastaralá již v době natočení. K tomu byl přidám jako režisér Borský, známe to herecké dřevo (také režisérské) a divadelní ansámbl na čele s patetickým Štěpánkem. Co jiného z toho mohlo vzniknout? Posuďte sami. Pozn. Co lze Štěpánkovi závidět je hlasový fond. Když ve filmu zařve, podskočí i skleničky v sekretáři. V rámci žánru za 2,5. (11.07.2018)

Rozhlasová éra DUMu, tedy Divadla u mikrofonu, jak se jí začalo posměšně říkat, měla své předchůdce i ve filmu. Zejména ve třicátých letech byly biografy doslova zaplaveny divadlem, či lépe řečeno adaptacemi původních divadelních her. Záměr byl jasný – seznámit mimopražské diváky prostřednictvím filmu s aktuálním jevištním repertoárem, který zahrnuje jak klasiku, tak soudobou tvorbu. Šubertova hra byla ve stejné době (1937) uváděna na prknech pražského Národního divadla a film ji zachycuje v téměř identické podobě, snad jen s tím rozdílem, že Jaroslava Vojtu před kamerou vystřídal Zdeněk Štěpánek. Tyto otrocky přejímané divadelní inscenace se shodným dějem jsou pro současného diváka dávno mrtvé, ale stojí za to si je čas od času připomenout – jako důkaz houževnatosti českých filmařů, kteří nevynechali žádnou příležitost, jak se připomenout dychtivému obecenstvu v kinech. (29.04.2010)

Takhle se překrucovaly dějiny a vytvářela nacionalistická čecháčkovská mýtologie dávno let před oním >vítězným< úmorem... Co dodat k téhle pseudohistorické fresce (frašce?), jak komentovat cosi, z čeho se vám zdvíhá žaludek a ta nevolnost přehluší i jakési dobově-umělecké kvality filmu... Dvě hvězdičky jako maximum za některé herecké kreace a jistou režijní snahu... (30.07.2006)