Cidade de Deus je nejstarší a nejnebezpečnější slum Ria de Janeira, nejbolavější místo metropole karnevalů. Buscapé se zde narodil, aby žil, místo toho je však zavlečen do světa, v němž se jeho nejlepší kamarádi místo s hračkami baví s nabitými pistolemi. Snaží se zoufale zůstat stranou děsivého násilí, které zachvacuje jeho přátele a mění je v mladistvé zločince zabíjející se navzájem kvůli obchodu s kokainem, z nenávisti i z pouhého rozmaru. Před Buscapéovýma očima se chudá čtvrť v průběhu tří dekád - od 60. do 80. let - proměňuje v dýmající bojiště, na kterém si ozbrojené gangy s šokující lhostejností vyřizují své ... (zobrazit celý text)
Jestli si chcete užít vynikající filmařinu a nevadí vám "trochu drsnější" prostředí, pak neváhejte ani vteřinu ! "Město bohů" je film pro silné povahy, ale nabízí maximální dávku toho nejlepšího, co se v režisérském křesle dá naučit (chvílemi mě napadalo, že v Hollywoodu zaspali dobu :) Zatímco v podobných filmech americké produkce s tímto tématem stříká a teče krev proudem, tady je vždy kamera buď mírně neostrá, nebo dost vzdálená na detail, nebo v poslední chvíli "uhne s pohledem", prostě není za každou cenu šokující (ono to i tak stačí).... Ne vždy je kvalita filmového střihu tak markantní, ale střihač u tohohle filmu byl prostě machr.
Vyhřezlá střeva, tekoucí mozky a kaluže krve ve jménu efektu nemívají při častém použití efekt naprosto žádný. Co ale efekt má, je nekašírovaný pohled do myslí, pocitů a vlastních či vnucených pravidel ubožáků odsouzených k životu na odvrácené straně města karnevalových tanečnic oblečených jen do zlatého prachu a peří. To není hra jako v Battle Royal, to je, bohužel, skutečný život - se svou bídou a bez lesku.
Film s tak rozkouskovanou narativní strukturou, že z něj není možné vytvořit komplexní celek s dramatickým obloukem, přesto však bez jediné zbytečné scény. Absentuje vrcholný okamžik nebo scéna filmu, která by nad ostatní nějak vyčnívala a byla cinefily kanonizovanána a citována... Film v rychle nasazeném tempu začíná, pokračuje i končí, aniž by slevil jen o kilometr v hodině a spíše než o celistvý film jde o mozaiku mnoha malých příběhů, tvořících dohromady jeden velký příběh, vyprávěný vševědoucím vypravěčem, který "u všeho byl" a zároveň je jednou z postav, která rozhodně "u všeho nebyla". De facto je Město bohů mnohem scorseseovštějším filmem než je samotný Scorseseho poslední opus, kde dokonce rezignoval i na svého oblíbené(ho) "vypravěče". Vynikající snímek, který spíše než o gangsterech je o postavách se složitými vzájemnými vztahy, které gangstery jsou a řeší problémy poněkud radikálním způsobem. PS: A umře tam hoooodně dětí, hehe :)
Zajímavosti: Hodně členů komparzu tvořili skutečně bývalí členové gangu slums a někteří z nich opravdu
žili v Cidade de Deus - Městě bohů. [--] Režisér prohlásil, že kdyby věděl, jak bude nebezpečné natáčet
v Rio favela, nikdy by s natáčením nezačínal. [--] Aby bylo napětí mezi Dadinhem a Marrecou věrohodné,
nařídil herecký poradce, aby Renato de Souza (Marreco) trápil Douglase Silvu (Dadinho) po dobu patnácti dnů.
Takže ve scéně, kdy Marreco uhodí Dadinha, Douglas Silva začal brečet a vyhrožoval ukončením natáčení, takže
naštvaný pohled, který pak vidíme ve filmu je opravdový. [--] Scéna, kdy se gang modlí před válkou
nebyla ve scénáři. Během natáčení se mladý muž, který byl členem opravdového gangu, ale zeptal režiséra,
jestli se pomohlí před útokem, jak je zvykem. Fernando Meirelles mu řekl, aby vedl motlitbu a zařadil ji do
filmu. [--] Poslední záběr, kdy malý kluk ztratí botu a vrátí se pro ni, nebyl plánovaný ani ve
scénáři. [--] Leandro Firmino (Zé Pequeno) byl opravdu z Města bohů a neměl ambice se stát hercem, šel
na konkurs pouze jako doprovod svému kamarádovi. [--] Fernando Meirelles chtěl, aby se na filmu podíleli především neherci nebo profesionální herci, kteří nejsou známí. Jeden z nich Matheus Nachtergaele, kterého si režisér vyhlídnul v divadelní hře se stal těsně před startem natáčení populárním v celé Brazílii díky filmu Auto da Compadecida. Meirelles byl z toho zklamaný, ale byl přesvědčen hercem, že zapadne mezi ostatní a nebude nija vyčnívat. Aby ho přesvědčil definitivně o zájmu o svou roli, odstěhoval se na nějaký čas do skutečného Města bohů, aby se zde připravil na roli.
Až člověka mrazí. Mrazí z toho, jak malé děti jsou zcela lehce svedeny na dráhu zločinu, sledujíc své "vzory" - vrahy pubertě zrovna odrostlé. Malý kluk dokáže s naprostým klidem a až s jakousi radostí zabíjet, party mrňavých bezprizorních harantů přepadávají s pistolí v ruce obchody s naprostou samozřejmostí, jakoby si šli zahrát fotbálek. Město bohů je nementorujícím pohledem na život ve slumech, kde vinou těžké sociální situace a nedostatku vzdělání je kriminalita a drogy běžnou součástí jejich obyvatel a kde příslušnost ke gangu je víc, než zákon. Nepoučuje, nedává návod k řešení problému, pouze působivě ukazuje krušnou realitu, která není bohužel vlastní jenom brazílským metropolím. Je to technicky zručná (špičková kamera a střih) neveselá podívaná, ve které se spásné katarze, pozitivního vyústění, samozřejmě člověk nedočká. A závěrečný titulek BASED ON A TRUE STORY mluví za vše.
PS: V závěrečných titulcích je kratičký záznam skutečného předobrazu jedné z postav filmu - Knockouta Neda, ve kterém říká přesně ta samá slova, která zazní i ve filmu.
Ano, ano, tady vidíte kam až člověka zavede zkažená lidská společnost, která ho svým sociálním sobectvím uvrhne do chudoby, a mnohem dál, do stavu kdy je největší starostí člověka pouhé přežití, a cokoliv navíc je zázrakem. Divme se, že se pak z lidských bytostí stávají zvířata. Tam vede tenhle konzumní styl života, globalizace, rozevírající se nůžky takřka třídního charakteru. Tak by si povzdechl pochybně humanistický pseudointelektuál a filozof. Hlavní hrdina tohoto "filmu bez příkras" je živoucím důkazem, že tyhle promluvy jsou kecy, které jsou k ničemu stejně jako jejich autor, pronášející tyhle perly kdesi v čajovně, an pohodlně uveleben na polštářích a obklopen oblakem dýmu pochybného složení. Každý má svoji volbu, a je jen a pouze na něm, jakou cestu zvolí. Město Bohů je film až bolestně skutečný a působivý. Kdo ví, co uvidíme za nějakých třicet let v podobně zaměřeném snímku. Budeme se divit jak se tohle mohlo dít v civilizovaném světě našeho mládí? Jak budeme vzpomínat na ty časy, kdy ještě vláda nebo cosi jí podobného, léčila feťáky, místo aby jim jejich utrpení zkrátila? Uvidíme, každý sám za sebe, svýma očima a srdcem a duší a kdovíčímještě...a zrovna teď je mi srdečně jedno, co uvidíte vy.
Nevím, do jaké míry tento film odpovídá skutečnosti, každopádně jeho děj stojí za hluboké zamyšlení, byť je nám zobrazená problematika poměrně dost vzdálená. Je až skoro děsivé pomyšlení, že někde skutečně mohou existovat děti, které berou denně do ruky zbraň s jedinou myšlenkou - urvat co se dá, a to za každou cenu. Natočeno je toto dílo velice řemeslně, s až nečekaným dopadem na diváka. Mladí herci vypadají, jako by si toto skutečně prožili, o to je pak vyznění děsivější. Bezesporu jde o skutečně mimořádně pozoruhodné filmové dílo a nejlepší brazilský film, co jsem měl možnost vidět.
Vyrůstat ve Městě bohů, jedné z nejnebezpečnějších čtvrtí Rio de Janeira není žádný med. Zdejší kluci touží stát se muži příliš brzy. Není divu, když jsou jejich vzory místní gangsteři. Rocket by o tom mohl vyprávět. A taky že vypráví. Nikdy nebyl skutečným gangsterem, jeho pokus o zločin skončil pouze nezávazným flirtem, ale vždy byl při tom a nikdy nepřestával toužit po povolání fotografa. ___ Město bohů je filmem podle skutečné události, podle reálných zážitků spisovatele Paula Linse, o jehož autobiografickou knihu projevil zájem brazilský režisér Fernando Meirelles. Ten skutečně nabral odvahu natáčet na zmíněných místech vesměs s tamějšími neherci... a přežil. Narozdíl od desítek obětí nesmyslných válek gangů tvořených často právě oněmi dětmi. ___ Svou strukturou připomíná Město bohů Scorseseho mafiánské opusy nebo Leoneho Tenkrát v Americe, akorát zasazené do mnohem exotičtějšího jihoamerického prostředí. Zdejší exteriéry nejsou sice tak temné, vždyť „slunce svítí na všechny“, atmosféra je tu přesto mnohem divočejší. Vrtkavá hranice mezi životem a smrtí o sobě dává dennodenně vědět, děti umírají, dospělí umírají, gangsteři umírají, nevinní umírají. ___ Děj je nám vyprávěn retrospektivně od jedné dost možná zlomové události. Začíná v 60. letech, v době Rocketova dětství, kdy se začali formovat první tvrdí gangsteři. Následuje pěkný střih do let sedmdesátých, do let groovies, hippies, prostě pohodičky se vším všudy. A k rozhodujícím událostem dojde počátkem let osmdesátých. Meirelles si pohrává s vizuální stránkou, občas si odskočí do minulosti, libuje si ve flashbacích, nabízí nám několikerý pohled na stejnou situaci, přičemž teprve při tom posledním uvolní dějový tok. Kamera švenkuje ze strany na stranu, předvádí okázalé jízdy, barevné filtry přesně vystihují náladu na plátně a když dojde na střelbu, je to slyšet. ___ Město bohů není o postavách, je samo o sobě, o jednom místě, kterému se každý rozumný člověk vyhne mílovým obloukem. A žádný rozumný člověk jistě neodmítne příležitost nahlédnout do jeho nitra z bezpečí domova. 90% Zajímavé komentáře: zputnik, meave, Vitason, AZbest, Gardenboy
Scénář: Bráulio Mantovani ..
Nic nového na poli vyobrazení nejrůznějších gangů, přesto hodně zarážející! Organizovaný zločin, krádeže a vraždy, který normálně známe z novin či filmů jsou zde, díky nízkému věku dožití, situovány už mezi ty nejmenší a zdánlivě nevinné - děti. Mrazivý a formálně bez chyb podaný film.. 90%.
Město bohů je natočene extrémně skvěle a herci nemají chybu. Co psát dále o tomto vyjímečném dílku podle skutečné události? Kamera je živá a lítá sem a tam, ale přesto perfektně věrohodná. Atmosféra je velmi drsná, syrově poddaná. Krása a chladnost tohoto filmu je zdřejmá a krásná. Film, který musíte vidět.
Největší vizuální pecka tohoto roku v našich kinech.Jak se tady píše atmosférou mi to nejvíc připomíná Amores peros a trošku taky Než se setmí.Film který byste museli vidět alespoň pětkrát aby vám neunikl žádný detail.Úžasné výkony hlavních i vedlejších dětských (ne)herců.Někde je vidět že se režisér inspiroval stylyScorseho, Tarantina a Ritchieho ale na výsledků to není naštěstí vidět moc není.Film který se vám zakoření hluboko pod kůži(a zůstane pod ní i když chytnete lepru :)).
Výborně natočený film dokazující mně, že v Brazílii se lidé skutečně hezky nemají. Ale je to spíše zobrazení toho nejhoršího, co můžeme v městské čtvrti Ria de Janeira potkat, a že to není zrovna dvakrát hezké mi potvrdil tenhle film, který si skutečně na nic nehraje a výborně se na něj kouká. Horší to bylo už s tím faktem, že jsem se během sledování toho filmu necítil dvakrát dobře, měl jsem z toho hrozně zlej pocit, ale to ani jinak nešlo. Posledně asi, když jsem sledoval Estonský Klass. I když tam mi už i mrazilo, protože to téma mi je bližší. U Města bohů je to přecijen krapet složitější. Nic to ale nemění na tom, že film vlastně zobrazuje část naší země a to je kurva drsný. Když si uvědomim, co jsem vlastně viděl, a že je to krutá realita se kterou ti lidé tam žijí denodenně. A to furt určitě není to nejhorší, co na naší zeměkouli je, nebo že by možná jo? Já bych si totiž horší společnost než zobrazenou v tomhle filmu, ani nedokázal představit.
Jihoamerický Scorsese. Násilí, bohaté narativní metody, drogy. Celou dobu to vypadalo na silné čtyři hvězdy, ale ten závěr byl tak naléhavě tiživý ( neřešitelnost tohoto problému ) a já si uvědomil, že jsem opět viděl další velký film. A takhle to v těch slumech opravdu vypadalo. Bravo, pane režisére.
