Město bohů

Rio de Janeiro. Město zločinu. Vyprávění chlapce ,,Rakety“ o tom, jak se ,,Kostička“ prostřílel do dospělosti a stal se z něj ,,Malej Zé“. Že poctivost se nevyplácí a vykrádačky, vraždy a drogy jsou častější, než návštěva školy. O dětech, kterým je jedno, jestli honí slepici nebo člověka, a pro který bude nesporně úspěch dožít se dospělosti. Perfektní scénář pomalu proplítá osudy obyvatel ,,Města bohů", kteří se prostě někdy musej setkat. Příběh po troškách zalejzá pod kůži a s každou další postavou je to zajímavější. Kamera mě vrhá do centra dění, nebojím se napsat, že by mohla působit dokumentárně. A hlavně ti, kteří mají rádi téma mafie, si přijdou na svý. Policie? Něco takovýho tady je. Spravedlnost? Nečekejte! Dlouho jsem přemejšlel, proč mi k absolutnímu hodnocení něco chybí. Už vím. Je to sice všechno hrozivý a drsný, ale tohle se mě ani mojí rodině nestane. Z toho strach nemám!! Jen doufám, že furt budu mít kde bydlet. Ve Městě bohů, jsou totiž neustále nějaký volný místa. A všechno a všichni tu má svojí historii.... (28.08.2006)

Chcete poznat jinou kulturu? Chcete poznat jinou mentalitu? Chcete pravdivý příběh, ze kterého naskakuje husí kůže a běhá mráz po zádech? Pusťte si Město bohů. Film je drsný, ale neutápí se v brutalitě takovým způsobem, aby nás šokoval spoustou krve. On chce šokovat svým obsahem a krvavé scény jsou vždy natočeny tak, že i přes jejich sílu zůstává kamera v jiném úhlu pohledu a divák nesleduje jen obyčejná jatka. Sleduje neskutečně silný příběh obětí podsvětí v brazilském Rio de Janeiru. Příběh mladého chlapce ze slumu, který se touží stát fotografem, ale stojí na šikmé ploše a od jeho útlého dětství má kolem sebe jenom násilí. Dokáže se chopit svých snů, nebo se dá na dráhu krádeží a zabíjení? Snímek je natočen velice originálně, některé záběry jsou skutečně geniální a hudba v rytmu brazilské samby byla moc pěkná a stylově podbarvuje celý film. (05.09.2010)

Šňupu, kradu, zabíjím. Jsem muž! Město bohů musel stvořit někdo s citem pro živočišnou krásu pomíjivosti. Neodděluje zlouny, nestanoví kategorie a nekolíčkuje trať pro chrty (i když mrtvý králík na tyči nad bludištěm, pravda, tancuje). Nadiktovanej život. Narodil ses v řece, tak prostě plav. To se pak žije dost na hovno svůj sen, když se člověk pro něj topí. Létama broušenej šutr neoddiskutovatelných hodnot se v uličkách Ria asi zdá směšně naivní. ___ ,,Jak můžou tenhle svět přijmout,'' ptá se paní v nechutným topíku a teatrálně ukazuje prstíkem k pokřivený realitě. ,,Vždyť nám znásilňují stavební kameny lidské přirozenosti, tam se neděje nic, jak má,'' křičí, a podpatkem nevědomky prošívá hlavu své čivavy. ___ Jde to zkrátka mimo zaběhnutou realitu, kterou se zabývá můj zprávami, blahobytem a vzděláním vymytej mozek. Nejspíš jako když se před křovákem člověk poleje půllitrem vody jen tak pro radost (S tím rozdílem, že on by asi plakal a já jen zíral). Planeta je plná švábů a chameleonů s nepříjemně náhodně vybíraným scénářem divadelního představení a město je bordel kde se kurví všechny odstíny šedi. Co že to jsou ty ideály lidství? Jak já o sobě mohl tvrdit, že nejsem etnocentrik.. (04.07.2011)

Ano, ano, tady vidíte kam až člověka zavede zkažená lidská společnost, která ho svým sociálním sobectvím uvrhne do chudoby, a mnohem dál, do stavu kdy je největší starostí člověka pouhé přežití, a cokoliv navíc je zázrakem. Divme se, že se pak z lidských bytostí stávají zvířata. Tam vede tenhle konzumní styl života, globalizace, rozevírající se nůžky takřka třídního charakteru. Tak by si povzdechl pochybně humanistický pseudointelektuál a filozof. Hlavní hrdina tohoto "filmu bez příkras" je živoucím důkazem, že tyhle promluvy jsou kecy, které jsou k ničemu stejně jako jejich autor, pronášející tyhle perly kdesi v čajovně, an pohodlně uveleben na polštářích a obklopen oblakem dýmu pochybného složení. Každý má svoji volbu, a je jen a pouze na něm, jakou cestu zvolí. Město Bohů je film až bolestně skutečný a působivý. Kdo ví, co uvidíme za nějakých třicet let v podobně zaměřeném snímku. Budeme se divit jak se tohle mohlo dít v civilizovaném světě našeho mládí? Jak budeme vzpomínat na ty časy, kdy ještě vláda nebo cosi jí podobného, léčila feťáky, místo aby jim jejich utrpení zkrátila? Uvidíme, každý sám za sebe, svýma očima a srdcem a duší a kdovíčímještě...a zrovna teď je mi srdečně jedno, co uvidíte vy. (05.09.2005)

Vyhřezlá střeva, tekoucí mozky a kaluže krve ve jménu efektu nemívají při častém použití efekt naprosto žádný. Co ale efekt má, je nekašírovaný pohled do myslí, pocitů a vlastních či vnucených pravidel ubožáků odsouzených k životu na odvrácené straně města karnevalových tanečnic oblečených jen do zlatého prachu a peří. To není hra jako v Battle Royal, to je, bohužel, skutečný život - se svou bídou a bez lesku. (03.03.2006)