Člověk obojživelník

Na tento film jsem mnohokrát stával jako dítě dlouhé řady a nikdy na mne nezbyly lístky. Nyní, po dlouhé době, vyšel na dvd a mě se ho konečně podařilo zhlédnout. Tento sovětský kousek se mi však zdá příliš pohádkově prokreslený, přehnaně patetický a naivní, jako koneckonců všechny pokusy o socialistické science-fiction. Přesto je toto dílko nasycené nostalgií i snahou udělat výjimečný film se zajímavým příběhem. Rozhodně také souhlasím s tím, že si zaslouží přízvisko, kultovní dílo sovětské vědecko-fantastické tvorby. (29.09.2012)

>Vědecko-fantastický< film s morálním >sovětsko-etickým< (jak jinak ;-) poselstvím... Další relikt dřevního mládí, na paměť věčnou rozvrzaných dřevěných sedaček kina "Úderka" na brněnském "Svoboďáku", středoboďáku ranně dětského poznávání šitózních savjétskych chudóžestvjenych fílmov... Achich - ještě tak někdy popatřit spolu s "Paprsky inžinýra Garina" a můžu v klidu odejít na pravdu bó(L)ží... :-))) (12.06.2006)

Soudruzi z Ruska sice v pohledu z dnešní doby nepředvedli nic převratnýho, ale tehdy to musela být asi fakt převratná sci-fi pecka, u který se ani v nejmenším nedivim, že se v Rusku stala slavnou, nicméně přece jen dialogy zaváněly skoro až trošku moc parodií a naivností, stejně jako některý scény zase telenovelovitostí. Ovšem na druhou stranu triky jsou na tehdejší dobu celkem chytře řešený, i když jich tu teda moc nemuseli použít (25.03.2009)

Další  filmů, kterej padl při debatě o filmech, který se libily zamlada mým rodičům. Nazval bych to takovou naivní utopickou pohádkou s né až tak pohádkovým koncem. Dokážu pochopit, že tenhle film na mnohý diváky dnes bude působit naivně ale mě to kupodivu bavilo a určitý kouzlo to prostě mělo. Takže se ani nedivím, že tenhle film ve své době slavil takovej úspěch. Komu nevadí tyhle starší fláky nechť to zkusí. (11.04.2023)

Vyjdeme-li z průměru vědeckofantastické literatury - fantastiky - první a druhé čtvrtiny minulého století, není pochyb o tom, že ČLOVĚK OBOJŽIVELNÍK - a s ním i film - je dílo nejen nadprůměrné, ale i špičkové. Romantické opojení technikou se v něčem vztahuje ke klasikovi žánru Julesu Vernovi, v něčem k ruské lyrické větvi této tvorby (Alexander Grin). Není náhodou, že toto dílo bylo realizováno ne Mosfilmem, ale konkurenčním petrohradským Lenfilmem. Pojetí latinskoamerické země, dotčené stejně americkými i evropskými vlivy, je na sovětské poměry té doby mimořádně přesvědčivé. Výkon představitelů obou titulních rolí - současného člena Moskevského akademického divadla Vladimíra Borisoviče Koreněva (nar. 1940) i kmenové herečky dalšího významného moskevského divadla Sovremennik Anastasie Alexandrovny Věrtinské (nar. 1944) - jsou pozoruhodné a prozrazují u obou významný a slibný dramatický talent. Idealistický všelidský koncept ideového zázemí románu i filmu naopak ukazuje spíše do předminulého století. Otázku, zda film přežil ono takřka půlstoletí, které uplynulo od jeho premiéry, musí dnes zodpovídat především mladá generace. Určitě nejde o špičku žánru, přesahující úrovní i vloženým poselstvím meze sci-fi, stejně tak však i při dnešním pohledu nelze nevidět určitou akčnost děje, schopnost dobré fabulace a rozhodnou vůli nepropadnout happyendu, které naopak trendují spíše k trilleru nebo dobrodružnému žánru. Děl této úrovně ani dnes není - a zřejmě ani v dohledné budoucnosti nebude - nadbytek. (01.03.2008)