Čelovek-amfibija
Človek obojživelník
The Amphibian Man
Scénář:
Alexej KaplerKamera:
Eduard RozovskijObsahy(1)
Silně emotivní příběh kombinuje prvky science fiction, romantiky a napínavého dramatu. Pro svou žánrovou výjimečnost a originalitu příběhu se tento film stal jedním z nejpůsobivějších děl ruské kinematografie. Pozoruhodný svět ruského spisovatele Alexandra Běljajeva ožil na stříbrných plátnech v roce 1962. Legendární dílo popisuje osudy mladíka Ichtiandra, kterého nadšený vědec zachránil před smrtí tím, že mu implantoval žábry žraloka. A zároveň přišel s přelomovou představou, že by lidé, sužování věčnými sváry a válkami, mohli žít pod mořskou hladinou. Sotva dospělý chlapec slouží jako první experiment vědcovy vize. Co se ale stane ve chvíli, kdy člověk obojživelník potká dívku svých snů? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (87)
Takový Julius Verne po sovětsku, kdy nadšený věděc musí operovat syna a aby přežil, tak mu implantuje žábry. 45% ()
Má to idealisticky utopický základ, má to vědeckofantastické prvky, ale především je to romantický příběh nenaplněné lásky. A mě to bavilo i v té rusko-mexické směsici kulis. Křivolaké špinavé uličky, živost a temperament, široká sombrera policistů, modrý závoj teplého moře a ruská mluva. Ichtiandr (zajímavý Vladimir Koreněv) provádí náročné pánevní pohyby, které musí být velmi prospěšné jeho tělu. Svobodně se poflakuje v modrých planinách barev života a smrti. Do doby, než narazí na osudovost. Ta promění jeho dosavadní bezstarostný život v boj o jeho podstatu. Bojuje neúnavně, zarputile a nebojácně až do posledního dechu svých plic. Gutiere (půvabná Anastasija Vertinskaja) je okolností života přinucena podlehnout nátlaku. Osudovost otvírá křídla a dodává odvahu. Největší láska se celá promítne do jednoho vášnivého objetí a jediného polibku. Pedro Zurita (dobrý Michail Kozakov) je typickým padouchem. Lační po bohatství, snaží se uchvátit vše, po čem touží. Sobecky a hrubě z pozice síly. Z dalších rolí: otec Gutiere Baltazar (Anatolij Smiranin), idealistický profesor a milující Ichtiandrův otec Salvator (Nikolaj Simonov), a čestný novinář Olsen (Vladlen Semjonovič Davydov). A ukazuje se cit, láska, pro kterou stojí žít, pro kterou stojí milovat, pro kterou stojí umírat. Bесело, красиво, тепло, то почему бы и нет? Может быть, вы, детка, я найти в самом низу. Там будет охватываемых голубой дымке. ()
„Člověka obojživelníka“ jsem viděla poprvé až teď a nejsem tedy ovlivněna vzpomínkami. Trošku naivní ztvárnění ve spojení s maličko divadelními hereckými projevy a podmořský svět, který se usilovně snaží tvářit jako opravdový. Ale nějak jsem to všechno akceptovala - ten film sice není dokonalý, ale má i po letech velice osobitou atmosféru, styl, z každého záběru kamery je znát snaha tvůrců natočit ho co nejlépe v rámci těch možností, které tehdy měli. A Vladimír Koreněv v hlavní roli je velmi charismatický. ()
Ještě v polovině filmu jsem si říkal, že ono to spojení melodramatu se science-fiction není vůbec špatné, bohužel jakmile postupoval příběh ke svému vyvrcholení, začala se mi romantická část trochu zajídat a přijde mi, že trochu nesmyslně získala lístek do první řady místo původně očekáváného sci-fi. Celkem škoda, a to i té občasné naivity například v jednání postav, v případě námětu se sice nejedná o nic stěží vymyslitelného, i tak mě téma člověka se žábrami celkem zaujalo. Stejně tak bych rád zmínil trikovou úroveň, která na rok natočení není vůbec špatná a dle mě překonává i tehdy v Hollywoodu oblíbenou zadní projekci. ()
Tak sem si po letech udělal reminiscenci, ale film, už nefungoval, tedy fungoval, ale na mě ne...🙃 ()
V dětství možná jsem jen tu knihu četl, ale nedávno jsem měl možnost se podívat (online), tak příležitost jsem si nechtěl nechat ujít. V první řadě natočit film kde je spousta scén pod vodou, v roce 1962, kdy to znal takřka jen Jacques-Yves Cousteau, je málem až nadlidský úkol. Už i jen tu techniku musí znát člověk perfektně. Příběh je zajímavý a navíc dobrodružný, oproti knize Běljajeva je to spíše milostně orientovaný, občas až moc vklouzne do pohádky, je rusky melancholický, ale tento příběh je stejně trochu i pohádka, takže v pohodě. Na druhé straně jsou i tak povedené krimi minuty že jsem nechtěl uvěřit ten Sovětský původ. Komu dnes doporučit tento film? Podle mě hlavně všem, kteří rádi Verneho a podobné, dobrodružné. КОНЕЦ ФИЛЬМА ..............podobný : Americký film-trilogie, Netvor z Černé laguny (1954), Pomsta netvora (1955) a Netvor přichází (1956) 3,5/5 ()
Dobré romantické sci-fi, s dobrými hereckými výkony, zajímavým scénářem a nadprůměrnou hudbou. ()
Romantický film s prvky sci-fi odehrávající se ve slunném Mexiku. Typické dobro proti zlu a netypický hrdina bojující o srdce dívky. Příjemná záležitost bez vyšších ambicí. ()
65% ... Zub času výrazným spôsobom ohlodal toto sovietske dielo a miestami pôsobí smiešne. Ale sila príbehu je stále tam a má čím zaujať. ()
Romantická rozprávka jak si zaplavat a neutopit se, aneb o chlápkovy v neoprénu z diskogule...Ale uznávam, malo to svoje nepochopiteľné čaro. Michail Kozakov mi strašne pripomínal Vincenta Cassela :) (2,5*) ()
Veľmi zaujímavý film, nielen na vtedajšiu dobu a veľmi smutný koniec. ()
Je tu už strašně, strašně dávno, co jsem na tenhle film šel.Už si téměř nevybavuji přesně děj, ale zůstal ve mně nesmírně silný, romantický pocit.Inu žít někde jinde, než ostatní, notabene v moři.Na druhé straně být omezen časově při přežívání na souši....,no to je látka jako stvořená pro pohádku, kterou tenhle film jistě je.A já měl rád pohádky, a taky jsem měl a mám rád sci-fi.No a tak to ve mně zůstalo.Docela rád bych se na to ještě někdy podíval. ()
Ruská klasika spisovatele science-fiction Alexandera Běljajeva je utopická lehce komunistická myšlenka lidstva, které by žilo pod vodou a kde by nebyli chudí ani bohatí, ale všichni štastní. Na svoje roky nadprůměrný film, který neztratil své kouzlo ani po 46 ! letech.Kvalitní příběh s výtečným koncem musí potěšit každého milovníka vědeckofantastického filmu a těch pár úsměvných efektů a naivity může srovnat s klišoidními sci-fi nesmysly (Bojiště Země, DNA). Pro náctileté tento film již asi není. Bohžel (ale pro ně). ()
Snímek byl natočen podle předlohy Alexandra Běljajeva. Stejně jako v předloze je doktorův syn chycen a donucen zlotřilým obchodníkem lovit pro něj perly. V tom, co mě však při čtení o předloze zaujalo, se liší. V knize je doktor Salvator nucen se hájit před soudem, kvůli tomu, že se odvážil změnit dokonalé božské dílo. To ve filmu vůbec není. Jediným jakýmsi odkazem je věta - Bydlí tam Bůh. Snímek se velmi okrajově dotýká i výše zmíněného utopistického cíle doktora Salvatora. Více se zaměřuje na neschopnost jeho syna žít v běžném světě. Možná ne ani tolik kvůli tomu, že potřebuje vodu, ale že se nedokáže bránit jeho zkaženosti. ()
Znamy sovetsky kousek, Kdo nevidel, mel by napravit. Je to neco mezi sci-fi, pohadkou a dobrodruzstvim. Odpocinkovy filmek s krasnou Anastazii Vertinskou, krasnym prostredim a vubec je tam vsechno tak nejak bezva. :) ()
Docela by mě zajímalo,jak by se s tímto námětem v dnešní době popraly v Hollywoodu. ()
Příběh o zapovězené lásce, o souboji dobra a zla ve velice laciném, prvoplánovém, naivním provedení, kde je každý sobcem, který sleduje jen svůj zájem a na ostatní kašle. Po druhé bych to už asi nezvládl, ale jedná se o ve výsledku ucházející podívanou. ()
Pokoukáníčko... ()
Moje nejoblíbenější kniha od Alexandra Běljajeva, která mě donutila k tomu, abych si přečetl všechny jeho knihy, jenž byly přeloženy do češtiny. Většina z nich byla neméně tak skvělých jako právě Člověk obojživelník. A tak jsem se těšil na tento film, který sice je už poněkud letitý, ale i tak láká. Jenže ve finále je to naprostý propadák. Nejen že to stáří je znát, tak hlavně ten děj je dozajista značně upraven. Je to spíše romantický film o mladém Ichtyandrovi, který se zamiluje než jeho knižní předloha. Kniha je mnohem akčnější. Jsou v ní hodně popisovány pokusy na lidech a rozhodně to není vůbec ruská telenovela z mořského pobřeží jako její filmová podoba. [786. hodnocení, 82. komentář, 67%] ()
Romanticko-dobrodružný sci-fi snímek ve své době hojně plnící normalizační kina. Aby ne. Tehdy to mělo ohromující kouzlo a parádu. Dnes z toho zůstala jen bohapustá agitka s vizualizací jak ze zábavného parku. Ichtiander se v oceánu prohání ve stříbrném kostýmu jak z alobalu a po souši chodí jak zmalovaný transsexuál. Dříve to možná oslnilo, ale dnes spíše oslepuje. Je synem doktora Salvatora, který mu voperoval žraločí žábry, aby mu zachránil život před smrtelnou nemocí a napadla ho pošetilá myšlenka. Vytvořit mořskou republiku, kde si budou všichni rovni. Ani chudí, ani bohatí. A jeho syn má být prvním obyvatelem. Ten začíná už na souši, kde s úsměvem rozdává různé věci a ještě se diví když mu za to nadávají. Do toho se ještě zamiluje do Gudie, která je ženou kapitalisty Pedra. A rošambo může začít. Byť je snímek sovětský, příběh se odehrává kdesi v Mexiku. Zábavnost však nikterak ztracena není a jistá citovost a romantičnost s mírným napětím se i nadále poukazuje. Byť už tu spousta věcí spíše vyvolává horečnatý smích, s vůlí nostalgie se dá tento podivuhodný počin ještě shlédnout. ()