Čelovek-amfibija
Človek obojživelník
The Amphibian Man
Scénář:
Alexej KaplerKamera:
Eduard RozovskijObsahy(1)
Silně emotivní příběh kombinuje prvky science fiction, romantiky a napínavého dramatu. Pro svou žánrovou výjimečnost a originalitu příběhu se tento film stal jedním z nejpůsobivějších děl ruské kinematografie. Pozoruhodný svět ruského spisovatele Alexandra Běljajeva ožil na stříbrných plátnech v roce 1962. Legendární dílo popisuje osudy mladíka Ichtiandra, kterého nadšený vědec zachránil před smrtí tím, že mu implantoval žábry žraloka. A zároveň přišel s přelomovou představou, že by lidé, sužování věčnými sváry a válkami, mohli žít pod mořskou hladinou. Sotva dospělý chlapec slouží jako první experiment vědcovy vize. Co se ale stane ve chvíli, kdy člověk obojživelník potká dívku svých snů? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (87)
V 60. letech šlo jistě o fantastickou podívanou, která je místy podobná dílům z pera Julesa Verna. Nyní je na tomto snímku již velmi patrné jeho stáří, ovšem i přesto nabízí zajímavý příběh plný romantiky, dobrodružství, dramatických zvratů a emocí. ()
Další filmů, kterej padl při debatě o filmech, který se libily zamlada mým rodičům. Nazval bych to takovou naivní utopickou pohádkou s né až tak pohádkovým koncem. Dokážu pochopit, že tenhle film na mnohý diváky dnes bude působit naivně ale mě to kupodivu bavilo a určitý kouzlo to prostě mělo. Takže se ani nedivím, že tenhle film ve své době slavil takovej úspěch. Komu nevadí tyhle starší fláky nechť to zkusí. ()
Garantujem vám luxusný zážitok z tohto filmu pokiaľ ho budete pozerať pekelne zhulení ! Ja som tak neučinil a teraz banujem . Film je totiž plný absurdných situácií , debilných poz a idiotského chovania sa hercov . Takže , ak som niečo nepochopil , buďte tak dobrí a napíšte mi do pošty , pretože to tempo bolo neúnosne slimačie , že pri záverečnom " Kanjec " som sa cítil tak vyšťavený , akoby som prišiel zo 16 hodinovej šichty z kameňolomu ! ()
Výchozí vědeckofantastickou zápletku lze vnímat jakožto parafrázi na román Dvacet tisíc mil pod mořem Julese Vernea (kapitán Nemo a jeho ponorka Nautilus, kterou běžní lidé zaměňovali za mořské monstrum/vědcův syn Ichtyandr schopný dýchat pod vodou je lidem znám jakožto „mořský čert“; snaha izolovat se od lidí v hlubinách moře; utopické představy, atd.). S přibývajícími minutami filmu se však stále více do popředí dere romantická linie příběhu a některé ze zajímavých motivů zůstanou pouze lehce načrtnuty – např. profesorova utopická představa o lidech žijících pod vodou. Ve výsledku je Člověk obojživelník vcelku zábavným žánrovým hybridem, který však v některých momentech lehce doplácí na přílišnou naivitu. ()
Človek obojživelník má u diváka jednu nespornú výhodu, a to fakt, že znalci dobového sci-fi majú napozerané prevažne americké filmy, ktoré sa neraz na seba dosť podobajú. Človek obojživelník je preto pre nich (nás) rarita, ktorá sa odlišuje jednak atmosférou, jednak pojatím žánru. V popredí navyše stojí láska, ktorej osud je skvele vypointovaný a ladí s fantasy zložkou príbehu. Pokiaľ vám prekážajú dobové triky, vynahradí to príjemná prímorská atmosféra. ()
Už jako kluk jsem byl v našem malém voňavém kině při závěrečné scéně naměkko. O to víc mne překvapilo, že má film i po tolika letech svoje kouzlo a řekněme nadčasové poselství. Ale i přes trochu naivní herecké výkony je učiněný zázrak, že vznikl v Sovětském svazu a ještě k tomu v tak neutěšené době. Humanistickému obsahu nemohli bolševičtí cenzoři nic vytknout, ale trochu se divím, že jim nevadila západní forma a neodvezli krabici s filmem někam na Sibiř. ()
Když dáte do vdolku více náplní, každý si ten svůj dlabenec najde… V moři žije ďábel, ve skutečnosti zachráněný syn doktora Salvatora, který mu nejen zachránil život, ale dal i nový rozměr. Jenže chlapec je nám roste a poznává krásy suchozemského světa a to doslova – když jednoho dne zachrání krásnou dceru ošklivého a nemajetného rybáře, která se plaví na lodi bohatého a zlého budižkničemy, má na průser a potenciální lásku zaděláno. Ochozené klišé milostného trojúhelníku přikořeňuje ještě reportér Olsen, který je do dívky taky zamilován (tělesná krása dělá neustále divy). No jak všechno tohle dopadne? „Legendární dílo sovětské kinematografie.“ Nototo. Dobře, moje matka si na to, že tenhle film viděla naposledy jako náctiletá, pamatuje sebemenší detaily a byla z něho nadšená jako z Pokladu na Stříbrném jezeře a všech Angelik dohromady. Při pohledu na vizuální stylistiku filmu se není čemu divit – podivně oranžové svícení interiérů a jejich post-moderní-socialisticky utilitární vzhled kontrastuje dobře s pirátskou lodí a městem, kteří jakoby nebyli v půli 20. století. Přední a zadní projekce se přebíjejí a Meliés by z nich měl radost. Romanticky naivní typové postavy pěkně kontrastují s učiněným záporákem (velmi hezky spodním světlem nasvíceným). Jeho matka je žena z růže květ – prsa šestky a vousy dvojky. Z úst padají vražedná klišé i utopické ideály a hlavní hrdina se potácí mezi vodou a suchem a kape z něj modrá maskara. A teď vážně. Věřím, že kniha měla nápad, originální nápad, kladla si existenciální otázky a kritizovala lidskou xenofobii. Snad. Bylo je ale pro mne ve filmu nemožné zachytit, neboť se ze všech stran valila ona dobová stylistika, která mi věru není po chuti (je vidět jak se divácká recepce rychle mění – nebo mé matce stačilo k filmovému orgasmu málo, wtz.) ()
Další z bizarních kousků sovětské kinematografie, který kombinuje sci-fi s romantickým příběhem. Co se týká triků nebo spíše kostýmů a vůbec celkové výpravy filmu tak ta je v dnešní době na velice slabé úrovni ale možná někoho zaujme příběh. Mě to však nezaujalo a marně jsem ve filmu hledal nějaké emoce na které upozorňuje obal. ()
Tento film som miloval. V produkcii Lenfilmu vznikol atraktívny príbeh aj pre nášho diváka ( neviem, čo by to urobilo so mnou teraz ). Fantastika, podľa románu A. Beljajeva, mala svoje čaro, hoci triky sú nanajvýš naivné. ()
Sověti uměli točit solidní scifi – fantasy filmy o tom žádná, ale tenhle kousek bych zařadil spíše mezi ty průměrné záležitosti. Příběh je zajímavý, ale ta romantika mu byla místy trochu na obtíž. Tedy hlavně co se tempa filmu týče. Já si hlavně užíval podmořské záběry. V tehdejší době kolem toho byl určitě poprask, ale dnešní divák se bude zdejším trikům spíše vysmívat (přitom vědcova laboratoř nebyla vůbec špatná). Ovšem to se už nedá říci o tom lesklém kostýmu mořského čerta. Dokážu si však živě představit, jak se v rohu obrazovky objevila „hvězdička“, protože Anastasiya Vertinskaya a její průhledné mokré tričko jistě protáčelo panenky nejednomu divákovi, který v té době na něco podobného nebyl v TV zvyklý. 60% ()
Ruská ´´pecka´´ - teda aspoň vo svojej dobe. Ešte si pamätám na ten súboj so žralokom. ()
Na tento film jsem mnohokrát stával jako dítě dlouhé řady a nikdy na mne nezbyly lístky. Nyní, po dlouhé době, vyšel na dvd a mě se ho konečně podařilo zhlédnout. Tento sovětský kousek se mi však zdá příliš pohádkově prokreslený, přehnaně patetický a naivní, jako koneckonců všechny pokusy o socialistické science-fiction. Přesto je toto dílko nasycené nostalgií i snahou udělat výjimečný film se zajímavým příběhem. Rozhodně také souhlasím s tím, že si zaslouží přízvisko, kultovní dílo sovětské vědecko-fantastické tvorby. ()
Poprvé viděno v dětském věku, když nám tento opus pustili na školním představení místo nějakého toho Lenina v říji. Tenkrát velké nadšení. I knihu jsem si v místní lidové knihovně vypůjčil a přečetl. Po letech těžké zklamání, trapné a nepřesvědčivé, ani nostalgie nepomohla. Někdy je lépe jen vzpomínat. ()
Rusové ukazují, že ne jen politické filmy byly jejich doménou. Neskutečně krásné sci-fi, které okouzluje svou vizuální stránkou, ale také dojemným příběhem, který je v tomhle smyslu nadčasový. Těch fantastických prvků tu není tolik, ale to, jak je děj podán, je naprosto dostačující. Zasazení do španělského prostředí je trochu kuriózní, ale vychází z předlohy. ()
7/10 Málokdy se mi stane, aby se mi filmové zpracování líbilo víc než originální kniha, kterou jsem před lety bral do ruky s mylnou představou, že se jedná o krvák a lá čelisti. Ale tohoto zpracování se to ovšem beze zbytku povedlo – možná za to mohly uvěřitelné ázerbájdžánské exteriéry, z nichž přímo sálala mexická atmosféra – policie, korupce, lov perel, možná až homosexuální vzhled a naivita baleťáka v upnutém stříbrném oblečku nebo tajné chodby a vynálezy doktora Salvátora. Taková smutná pohádka ve stylu H. Ch. Andersena poučí nejen děti, že život v nesnášenlivé a materialistické společnosti není peříčko a utopie nemá nic společného s utonutím. Přestože zlosyn Zurita plní svou roli dle očekávání není to surovec, co bije svoji ženu, ale v první řadě milující a žárlivý manžel, a proto mi ho bylo i docela líto při jeho bídném konci s Baltazarovou kudlou. Akce sice nebylo moc, ale dostačovala a kupříkladu útěk z vězení mi připomněl francouzské gangsterky, jejichž čas ještě teprve přijde. ()
Byl jsem na tom v kině s rodiči. Měl jsem fotku Koreněva za sklem. Na konci jsem hrozně plakal. A nemám odvahu se na to podívat znovu. ()
Film, který zvátězil v letošním "dětském festivalu" na Veselíčku a překvapivě vyřadil z dlouhodobé soutěže i Červený balónek, o kterém jsem si myslel, že je nepřekonatelný. Ale čas běží, děti stárnou a jejich nároky na film se mění. Moji poznámku, že u některých filmů je třeba i přemýšlet, vzaly vážně. Ichtyandr a jeho osudy ovlivněné fantasmaty jeho otce a hrabivostí okolního světa, je rozhodně zaujaly víc než pomyslné obrázky kreslených seriálů. I svoje pocity z filmu viděného před skoro 60 lety jsem považuji za pozitivní. ()
Legendárny dobrodružno fantastický film zo Sovietského zväzu,dnes v Rusku kultový film.Známy a veľmi populárny aj v bývalom Československu a aj v západných krajinách,vrátane USA.Natočený v okolí Baku v Azerbájdžansku.A je aj trocha romanticky,aspoň od chvíle ,čo sa zamiluje do mladej a peknej dievčiny.Natočený podľa priekopníka ruskej SF,Alexandra Beljajeva.V USA a v Austrálii známy pod názvom Amphibian Man.Na sovietské pomery aj dosť zvláštna organová hudba. ()
V mých vzpomínkách byl tento film výjimečný, bohužel se ukázalo, že jde o nostalgii. Takže film způsobil docela velké zklamaní. Nostalgie se nedá opakovat. Jistá dávka dobrodružství se mu však upřit nedá. ()
Sice je to naivní a místy to působí trochu jako telenovela, ale jinak se mi to líbilo. A to k tomu filmu nemám žádné nostalgické vzpomínky. Líbil se mi ten příběh, i to, jak se vyvíjel, bylo to i dobře natočené, chvílemi to mohlo být o něco svižnější, některé části jsou delší, než by mohly být, ale jinak je to fajn filmeček, který splňuje všechny žánry, co tu má napsané (kromě mysteriózního, jelikož mysteriózní to nebylo). Konec na mě zapůsobil zvláštně šťastně i smutně a místy bych ani neřekl, že ten film je ze šedesátek. Nevím proč, ale v rámci Sovětského svazu to na mě působilo, jako by to bylo mladšího data, třeba ze sedmdesátek. 4* ()